Dojemný nezapomenutelný příběh s krásnou atmosférou
Nocturno je hudební útvar, který se inspiruje nocí, proto se mu taky občas říká noční hudba. Vyjadřuje klidnou a snivou atmosféru. Autorem této formy je John Field, ale za mnohem významnější bývají považována nokturna Chopinova. (str. 67)
Za recenzní výtisk děkuji autorkám Evě a Kláře Pospíšilových.
Nocturno je hudební útvar, který se inspiruje nocí, proto se mu taky občas říká noční hudba. Vyjadřuje klidnou a snivou atmosféru. Autorem této formy je John Field, ale za mnohem významnější bývají považována nokturna Chopinova. (str. 67)
Za recenzní výtisk děkuji autorkám Evě a Kláře Pospíšilových.
U nakladatelství Host vyšla dlouho očekávaná novinka Nocturno pro Erika, která byla kdysi k přečtení i na webu Szabi, jež spravují samy autorky. Nyní jsme se v přepracované verzi dočkali i knižní podoby, která na první pohled zaujme výraznou obálkou v zimním stylu.
Vypravování je šikovně vedené ze dvou úhlů pohledů. Zatímco s Erikem můžete jeho životní etapu prožívat v er-formě, Kasper vás odzbrojí deníkovými zápisky v ich-formě, které vyznívají velmi autenticky a upřímně. Jediné, co může náročnější čtenář zpozorovat, jsou občasné výkyvy v přímé řeči, a to zejména na začátku. Hrdinové mluví spisovnou češtinou, ale někdy jim ujede i ta nespisovná, která se později do příběhu více promítne a je uvěřitelnější. Přece jen, kdo nadává sprostě a zároveň si udržuje spisovný slovník? Občasné vulgarity určitě nikoho nepohorší, jsou to jen detaily dotvářející celkový obraz.
Příběh je už od prvních stránek silně atmosférický. Prostředí je bezkonkurenční – i v případě, že nemáte zasněžené hory v oblibě. Spisovatelky si daly záležet, aby čtenář vnímal zimní krásu a přitom se nechal opájet emocemi vzešlými z komplikované romance.
Erik je osamělý introvert žijící na samotě a věnující se zejména sportu – patří mezi nejlepší snowboardisty světa. Osamělé nastavení mu plně vyhovuje. Mezi lidmi je obvykle nejistý a nervózní. Je zvyklý starat se sám o sebe, být zodpovědný a ve svém věku zkrátka dospělý, protože žije pro snowboard a svou kariéru. Bydlí s otcem, ale příliš času spolu netráví, každý má vlastní povinnosti. Přesto všechno, co se může v jeho životě zdát neveselé, je Erik spokojený a trápí ho jen málo věcí. Hlavně jedno tajemství ovlivňující mu především budoucnost, které ještě nikomu blízkému nesvěřil.
Kasper je živel a miláček společnosti. Město je jeho revírem. Rád je středem pozornosti, vzhledově se jen tak neztratí a má neodolatelné charisma, takže si najde přátele hned a všude – i ve škole. Kasper je moderní buřič s růžovými vlasy a tetováním. Rozhodně nevypadá jako někdo, kdo by chtěl skončit v horách v osamění. Když musí změnit prostředí, neobejde se to bez emocí a na rozdíl od Erika umí své pocity dávat divoce najevo.
Proč se nakonec Erik a Kasper, dva naprosto odlišní kluci, poznají? Erikův otec si totiž vezme Kasperovu matku, která ho tak odvede daleko od všech kamarádů a zábavy. Připadá si naprosto ztracený, musí vystoupit z komfortní zóny a hledat smysl své existence, protože hory toho pro něj nabízejí vskutku velmi málo. Erik se oproti tomu dokáže adaptovat se změnami v rodině mnohem snadněji a snaží se Kasperovi vycházet vstříc. Je to hodný kluk – kde ostatní v Kasperovi vidí hrozbu, on vnímá něco zcela jiného. Snaží se být milý, byť třeba jen tím, že mu přinese oblíbené křupky.
Linie je pozvolná, tzv. slow-burn romance, v níž se děj posouvá pomocí několika podstatných milníků. Někdo může být za takový hnací motor rád, další naopak pociťuje, že je obsah delší, než by bylo třeba. Pravdou je, že kniha má skutečně 620 stran, a proto ji lze považovat za zdlouhavou a během některých scén nadbytečně natahovanou, ale stejně tak za velmi komplexní a kvalitní předobraz dospívání a lásky v netradičních podmínkách.
Duo Pospíšilových nezklamalo a opět se zaměřilo na závažná témata, možná i lehounce kontroverzní, když se jedná o pouto dvou bratrů, byť nevlastních. Nemohu zmínit všechny náměty, protože bych vám prozradila podstatné části, ale čtení vám zpestří náhled na hudbu, moderní i klasickou, a stejně tak i na sport – snowboarding, úskalí či klady slávy. Je znát, že autorky dělaly rešerše. Dále samozřejmě nechybí homosexualita, vyrovnávání se s novými životními podmínkami, hledání sebe sama, přežití v prostředí s výskytem nebezpečí (nepřekvapivě sněhové vánice), vztah matky a syna atd. Je toho opravdu velké množství, ale jelikož prvky jsou rozprostřeny do většího prostoru, nezahltí a lze ocenit, jak se jim bylo věnováno.
Milostná zápletka je opravdu velice pozvolná – nejprve na řadu přichází přátelství mezi dvěma velice odlišnými mladíky. Chemie však funguje už od prvního setkání, postupně nabývá na síle. Ale než se dočkáte sblížení a vhodně sepsaných emotivních intimit, musí hrdinové projít spoustou uvěřitelných obtíží. V závěru se však nachází menší klišé, které působí účelově. Když už všechno může být v pořádku, přece jen jsou do toho hozené vidle a záměrně se tím oddálí dění. Tím pro někoho tempo zeslábne, přestože se jedná o „poslední úsek tratě“. Nakonec však vytušíte, jak vše dopadne. A není nad to dopřát si zářný konec.
Nocturno pro Erika je hodně atmosférické emotivní čtení, které dává důraz na psychologii ústředních charakterů. Ty jsou velmi dobře propracované a stojí na nich prakticky celý děj, jelikož vedlejších postav je minimálně a figurují poskrovnu. Na své si přijde jak nenáročné, tak i náročnější publikum. Možná by bylo vhodnější vyobrazit více i ostatní hrdiny, někomu mohou jejich vzájemné vztahy vrtat hlavou.
Publikace je rozhodně působivou četbou pro každého, kdo touží po komplexním náhledu na vztah dvou mladých mužů. Láska hraje prim a zahraje tak i na city čtenářů, kteří na Erika a Kaspera určitě nedají dopustit. Mohu doporučit nejen Nocturno pro Erika, ale i další knihy, které spisovatelky společně vydaly. Určitě si je zamilujete. Užijte si čtení.
Eva a Klára Pospíšilovy na české scéně debutovaly románem Pátá minuta je o nás (2020), kterou vydalo nakladatelství Větrný mlýn, stejně jako kontroverznější počin neexistence (2022). Ačkoliv předtím měly za sebou již několik povídek, teprve s těmito knihami se staly známějšími. Účastnily se také sborníků u Yoli – Všechny barvy duhy (2021) a Za pět minut zvoní (2024). V roce 2023 jim vyšel také hřejivější titul Letní bouřky. A – doufejme prozatím – poslední je Nocturno pro Erika vydaný u nakladatelství Host.
Pátá minuta je o nás, neexistence a Nocturno pro Erika jsou pro mě knížky jakýmsi způsobem podobné. Mají skvělou atmosféru, emoce, závažná až kontroverzní témata a jsou zkrátka nezapomenutelné svými milostnými dramaty. Nocturno pro Erika na mě ale bylo už moc dlouhé. Některé scény by bylo možné klidně vynechat, protože děj neposouvaly, spíše jej vracely. Rozpovídanější čtení nemusí být vždy problém, nicméně v tomto případě to nebylo až tak třeba. Mám pocit, že autorky prostě nechtěly verzi zkrátit, protože pro ně byla srdeční. Poslední část už byla účelová, což pro mě bylo nepříjemné, protože záměrné scény nemám v oblibě a od spisovatelek mě překvapilo, že jsem se jich v jejich tvorbě dočkala. Kasper a Erik měli ryze dojemný, krásný příběh, i když plný nesnází. Byl by pro mě mnohem hodnotnější, kdyby byl stručnější.
Závěrečné hodnocení: 93 %
Jeden z nich hory miluje a ten druhý… si bude muset zvyknout. Erik je jedním z nejlepších snowboardistů světa. Ale taky tajnůstkářský kluk, který má rád ticho a pletené svetry. Když se jeho táta rozhodne sestěhovat se svou novou ženou, Erika ani nenapadne, že by se pro něj mohlo něco změnit. Jenže pak mu do života vtrhne nevlastní bratr, který je nejspíš jeho úplným opakem!
Kasper dává přednost ruchu města a ticho ho děsí. Snad i právě proto si tolik zamiloval hudbu. Pokud zrovna nehraje na klavír, věčně něco poslouchá. Oproti Erikovi je to uragán, který si barví vlasy, mluví prakticky o čemkoli a především dost hlasitě vyjadřuje emoce.
Dva kluci ve velkém domě uprostřed ničeho. Dva rozdílné světy. Co když jeden ve druhém najdou mnohem víc, než by čekali…?
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2024
Žánr: LGBTQ
Počet stran: 623
Vazba: brožovaná s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat