Pálava romantická i melancholická
Je to asi tichá dohoda každého páru – stát se jeden druhému svědkem všech vyprávění. Splétat své zážitky, nechat je žít a utvářet den za dnem nový příběh, miliony příběhů, barvitých a rozvětvených, a ty pak nabízet k prohlédnutí. (str. 60)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chmýří pampelišky je román zasazený do nádherné lokality Pálavy, konkrétně ztracené obce Mušov. Ten oficiálně zanikl v roce 1980 v důsledku výstavby vodního díla Nové mlýny. Sledujeme páry – Helenu a Roberta a Terezu a Tomáše. Dvojice žijí naprosto obyčejné životy a řeší problémy, které mohou potkat kohokoliv z nás. Jaká je mezi nimi spojnice a co za tajemství skrývá starý ohmataný deník v černých deskách?
Na události nahlížíme optikou Heleny či Terezy. Části dělí údobí třiceti let, přičemž Tereza žije v současnosti.
Hnacím motorem jsou především oba romantické narativy. Helena s Robertem prožívají typické první milostné vzplanutí se silnými výbuchy vášně. Tichá Helena se opájí pocitem výjimečnosti, kterou jí Robert nabízí. Jejich romance je přetnuta Robertovým odchodem na vysokou školu a láska se odehrává na dálku prostřednictvím poetických dopisů.
Tereza má dlouhodobý fungující svazek s Tomášem, ovšem zdá se, že uvízli na mrtvém bodě. Proto se žena vrací do rodné hroudy pomoct nemocné mámě s prací v knihovně a vzpomínky na dětství i kamarádka Viola jí pomáhají najít ztracený směr. Na prahu třicítky si pokládá stěžejní otázky ohledně budoucnosti, jako je volba být matkou, a zaplavují ji pochybnosti o pevnosti partnerství.
Zvoleným jazykem je spisovná čeština. Dialogy kvůli tomu působí až příliš prkenně a vytrácí se autenticita. Důraz je kladen na emoce zúčastněných a děj ustupuje do pozadí. Text místy zní lyricky, je plný dlouhých popisných pasáží o Pálavě, což podtrhuje romantiku. Celkový dojem kazí ploché postavy. Bez rozlišení dob dění bychom nedokázali posoudit, jestli promlouvá Tereza nebo Helena – splývají do jedné.
Vstal a s požitkem zaklonil hlavu, rozpřáhl ruce a nastavil tvář nebi, kapky lapal otevřenými ústy jako malé dítě. Jako ten kluk, kterého tenkrát Helena spatřila před obchodem, ten, který jí plivl pod nohy. Pořád v něm byl, viděla to. Možná je v každém z nás schovaná naše minulost a po celý život se jako holografický prvek propíjí do každé další verze nás samotných. Robertova radost z deště a Helenina sevřenost v těsných sandálech. (str. 163)
Negativně lze pohlížet na příliš letmé nastínění problémů mezi Terezou a Tomášem, celou dobu se nedozvíme důvod rozkolu. Proč Tereza odešla bez rozloučení? Jejich úseky jsou nekonzistentní a matoucí. Oproti tomu popis Heleny s Robertem je zdařilý, včetně mnoha detailů sexuálních dobrodružství. Mezi řádky jde krásně vnímat vášnivý žár, jenž je pojí.
Ústředním tématem je hledání štěstí. Pro každého jedince může znamenat něco úplně jiného, což se autorka snažila pomocí aktérů nastínit. Srovnává bydlení ve městě a na vesnici, extrovertní povahu s introvertní, bohémství versus rodinná idyla. Vše v náznacích a klouže pouze po povrchu. Za vypíchnutí stojí drobné filozofické úvahy o bytí, které nutí k zamyšlení se nad vlastními prioritami.
Nevyužitý potenciál tkví i ve dvou časových rovinách, kdy před třemi dekádami mohlo být více vyobrazeno zákulisí režimu a tehdejší myšlení lidí.
Doporučení patří milovníkům přírody a Pálavy obecně, sentimentální duše milující dílka z červené knihovny si budou lebedit ve vzletných přirovnáních vroucích citů. Hledáte-li však reálné vyprávění pojící přítomnost a minulost, sáhněte raději po Příběhu slunečnice od Miriam Blahové.
Monika Fišerová pochází z Brna, tedy na půli cesty mezi jižní Moravou a Vysočinou. Pracuje ve zdravotnictví a ve volných chvílích se ráda věnuje józe. Miluje krajinu Pálavy, kam umístila i svoji prvotinu.
Chmýří pampelišky mi nesedlo, tápala jsem v dějství i mezi jednotlivými charaktery. Nějak jsem s Fišerovou nenašla společnou niť a netuším, co chtěla knihou vyjádřit. Melancholický až tragický konec trochu napravil reputaci.
Závěrečné hodnocení: 66 %
Tento příběh je o lásce a o přátelství. O Helenině samotě a Robertových návratech. O Terezině odchodu a Tomášově čekání. Je o tom, že někdy se ti praví potkají, ale nevidí, můžou se minout v prostoru i v čase – anebo se v něm najít. V kraji, který se za dvě generace změnil, ale cosi společného zůstalo – vzduch stojí, slunce žhne vysoko na obloze a v dálce se tyčí Pálavské vrchy jako vystouplé znaménko na opálené kůži.´
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2024
Žánr: romance
Počet stran: 272
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat