Přešlapy, které měla pohltit historie
Přestože šlo o jednu z nejhorších katastrof, tak – jak bylo tehdy běžné – cokoliv, co šlo utajit, se tajilo. Kolem neštěstí se tak vyrojila celá řada pověstí, které na Mostecku hluboce zakořenily. Pravdu o havárii odhalil až rozsáhlý vyšetřovací spis, uložený v Archivu bezpečnostních složek v Kanicích u Brna. A obsahuje i děsivě cynickou pasáž o nepořádku nejen v továrně, ale hlavně při vyšetřování. (str. 160)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké všemožné přešlapy se v minulosti staly, aniž bychom se o nich dozvěděli? Přísně tajné ostudy přichází s perličkami, tragikomickými i polozapomenutými událostmi, nad nimiž vám leckdy zůstane rozum stát…
Knihou prostupuje dvanáct samostatných pojmenovaných příběhů majících společného jmenovatele – bizarnost. Blíže poznáte jaderný výbuch v Jaslovských Bohunicích, Krčmaňskou aféru, císařského vraha, komunistické boje proti neexistujícím nepřátelům, akce Pohraniční stráže, výbuch v chemičce, hledání červené rtuti, Štěchovický archiv, Péráka či proč se nevyplatilo býti olomouckým biskupem.
Julius Caesar D'Austria dělá svým rodičům radosti stále méně. Urozený synek zkouší, co si může dovolit. A přesvědčuje se o tom, že hodně. Ve svých dvaceti letech je proslulý jako pijan, který po nocích vymetá nevěstince, provokuje rvačky, nevěstky přitom nerozlišuje od počestných dívek a často ohrožuje měšťany se zbraní v ruce. (str. 78)
Styl vyprávění kombinuje reportáž, prostý faktografický popis i autorovu názorovou zainteresovanost, takže vám bude záhy jasné, jaký postoj zaujímá. Publikace není stavěná chronologicky – navštívíte na přeskáčku jak 16. století, tak různé fáze komunistického Československa.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Ač je titul informačně velmi bohatý, po jazykové stránce se nejedná o žádný tobogán, s nímž bychom se ponořili do hlubokých vod terminologie a odbornosti. Přístupný text bez jazykových, gramatických či pravopisných chyb zaujme nadšence záhad, konspirací i regulérních dat. Čtenářskou atraktivnost zvyšuje rovněž množství tabulek s šedým pozadím psaných kurzívou (výpovědi podezřelých a svědků, úřední a operativní záznamy, citace apod.).
Soudruzi, neznalí práce s buzolou a hladovějící kvůli tomu, že je nedostatek hrníčků, jsou samozřejmě problém. Ještě prekérnější je ostuda, když budou potrhaní příslušníci chodit městem. Mimochodem, tento problém se nakonec ukáže jako zásadnější, protože u jednotek náhradní uniformy nejsou a problém bude muset řešit centrála v Praze. Zatímco potíží se vyrojila celá řada, výsledky nic moc. (str. 125)
Vláda Rudolfa II., nástup komunistů k moci i průřez československými končinami. Přestože každá doba má svá specifika, po přečtení následujících řádků vám vyvstane jediné – lidská blbost je věčná a nezáleží, o jak dávnou minulost se jedná.
Charaktery vystupují převážně jako shluk představujících určitou moc či instituci. Ačkoliv získáme i několik konkrétních jmen, ve své podstatě nejsou tolik důležitá, prim hrají vcelku. Byli kněží jen postarší dědouškové s laskavým úsměvem na tváři? Měli císařští synkové privilegia i v mezích zákona? A proč vám akce komunistické armády připomenou pohádku S čerty nejsou žerty? Nejčastěji ražené heslo? Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Počkejte, ono to vyšumí…
Nepřísluší mi tu pískat disputace mezi odborníky, nicméně ona přísná řehole možná tak úplně přísná nebyla. Podle onoho předpisu měl Julius nařízený zákaz zbraní, zákaz opilství (jenž spočíval v tom, že mu namísto vína servírovali pivo) a zákaz obžerství (dostával pouhých dvanáct chodů denně). Pokud jde o mě, asi bych takové zákazy nějakou dobu dokázal snášet. (str. 79)
Tempo je prakticky konstantní, spíše se promítnou vaše osobní preference a podle toho budete soudit, jak se předložené téma vleče či cvalem ubíhá. Někdo může vnímat až přehršel technických a vojenských detailů nebo leckdy nedostatečné objasnění merita věci. Převažující populárně-naučná forma nemá prostor pro postačující vykreslení motivace např. u trestních přečinů. Byť se autor snaží v úvodu každého příběhu přiblížit kontext, nedokážu posoudit, jak moc je pro současného čtenáře atraktivní číst o tom, jak někdo včas nevyměnil součástku, až se (ne)očekávaně stalo neštěstí.
Zdroj: archiv recenzentky
Nedílnou součástí je hojný doprovodný materiál. Dobové fotografie pochází z rozličných veřejných i soukromých archivů. Do té chvíle abstraktním pojmům a postavám dodávají konkrétní tvář.
Pokud hledáte ucelenou ozdrojovanou publikaci, jejíž fakta jsou snadno dohledatelná, nicméně je chcete doplnit o chybějící (i humorné) informace a poodkrýt roušku dějin, kterými se hlavní protagonisté nikdy nechlubili, držíte ji v rukou. Před samotnou četbou se podívejte na jednotlivé okruhy, abyste nebyli zklamaní, že vás vlastně tyto konkrétní části vůbec nezajímají.
Nápad jít se podívat k chemičce, co to tam syčí, je hodný udělení Darwinovy ceny. Poněkud prostoduchá uklízečka má obrovské štěstí, protože v minutě dvanácté opouští podobně prostoduchou vrátnou a odchází zpět na zastávku. Ke svému štěstí používá podchod a tlaková vlna s letícími troskami nemá možnost jí ublížit. Jen o pár metrů dál stojící Petr Piskač takové štěstí nemá. Na vrátnici si jde připálit cigaretu a zasažen letícími troskami umírá o pár dnů později v nemocnici. (str. 163)
Jaroslav V. Mareš dlouhá léta pracoval jako televizní reportér České televize. V roce 2005 získal na mezinárodním festivalu Ekofilm ocenění v kategorii publicistika. Prošel si redakcemi TV Prima, TV Seznam i reportérským týmem Josefa Klímy. Na kontě má Největší záhady kriminalistiky a Přísně tajné skandály, jenž volně předchází současnému titulu.
Osobně mě více zaujaly části zaměřující se výlet do dávnověku. Císařský vrah, regulace olomouckých biskupů, to stálo za to. Zbytek sice v rámci atraktivity nezaostává, přesto se výsledný efekt opakuje, jen s jinými kulisami. Komunisti dle autora moc rozumu nepobrali a jejich marné snažení je prostě neuvěřitelné. Naneštěstí to byla realita. Potřebuji mít toto dílo v knihovně? Spíše ne…
Závěrečné hodnocení: 68 %
Naše historie je plná příběhů, na které nejsou jejich aktéři hrdí. Čím mocnější jsou tito aktéři, tím hlouběji jsou tyto příběhy zastrkané. Jak to, že v Černobylu otevřeně ukazují následky jaderné havárie odborné veřejnosti, ale i turistům, zatímco v Jaslovských Bohunicích se kvůli jiné havárii nesmí natáčet ani v informačním středisku? Jak důsledně byl zameten příběh, ve kterém se Komunistická strana Československa těsně před únorem proměnila v teroristickou organizaci? Kam se propadli záhadní američtí parašutisté, kteří „brutálně přepadli“ vojenskou jednotku na vrchu Praha? Jak moc uvěřil federální ministr vnitra na existenci červené rtuti a kamene mudrců, že byl kvůli tomu ochotný přepadnout vojenské letiště? Proč se v 16. století rovnalo zvolení olomouckým biskupem rozsudku smrti? Jak se bájný londýnský démon dostal až do ulic Jičína a proč kradl spodní prádlo? Na tyto a další příběhy našich dějin hledá odpovědi známý český reportér.
Nakladatelství: Epocha
Fotografie: archivy
Rok vydání: 2024
Žánr: literatura faktu
Počet stran: 288
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat