Sbohem, metropole. Ahoj, kurníku!
„To snad není normální, aby něco žilo v takovým humusu. Všude bláto, slepičince, hnus! A ten smrad… Toho už se snad nikdy nezbavím, na to nepomůže ani koupel v esenciálním oleji. Odporný! Jak to může někdo dělat dobrovolně? Ta stará bréca už snad nemá ani čichový buňky… Kšá, potvory, kšá! Fuj, ne, nechoďte ke mně!“ Markéta stěží udržela balanc, aby se nezřítila přímo doprostřed rozbláceného výběhu pro slepice. Balet na špičkách jí v kožených botách příliš nešel, a tak se občas nějakému slepičinci nevyhnula. (str. 9)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Třicátnice Markéta si myslela, že ví, co chce. Pak ji život vykopl z předražených bot a poslal zpátky k babičce – a taky ke slepicím. Po neúspěchu ve městě a rozchodu s bohatým partnerem se s veškerou nechutí vrací na vesnici, kde na ni čekají nejen babiččiny „zlatý holky“ nebo odporné nánosy bahna, ale i nechtěná střetnutí s minulostí. A když se do jejího života připletou muži, věci začnou nečekaně nabírat obrátky. Markéta brzy zjistí, že ani venkov jí nepomůže uniknout od problémů…
Nejlepší kámošky zobou zrní je svěží a oddechová prvotina od Mirky Joklové, která láká nejen originálním názvem, ale i příslibem lehkého a vtipného čtení. Humorná novela s kapkou romantiky je vyprávěná v er-formě. Není nikterak členěná, na plynulosti to však neubírá. Vnitřek zdobí dvě černobílé ilustrace od Dominiky Novákové v retrostylu. Jistě by v ohledu k dotvoření atmosféry nebylo na škodu, kdyby obrázků bylo více.
Zdroj: archiv recenzentky
Příběh je zasazený do venkovského prostředí, které Joklová vykresluje s citem a poměrně autenticky. Zručně zachycuje kontrast mezi městským a venkovským způsobem žití – Markéta, zvyklá na komfort a hektický rytmus Prahy, se najednou ocitá v prostředí, kde čas plyne pomaleji, nesnáze jsou přímočařejší a sousedi zvědavější. Autorka se nebojí ukázat, že přechod z města na ves nemusí být pro každého snadný.
Knížka se mimo jiné dotýká témat, jako je náhlá životní změna, čelení minulosti či obnova zpřetrhaných pout. Například Markétin komplikovaný a dynamický vztah s babičkou je zachycen realisticky. Dále se věnuje též různým mezilidským vazbám typickým (nejen) pro venkov, od milostných přes rodinné až po ženská přátelství a rivalitu. Místy se to daří celkem šikovně, jindy se klouže pouze po povrchu.
Ráno se probudila a všude bylo bílo. Nasněžilo minimálně dvacet centimetrů. Všechno vypadalo krásně, čistě a klidně. Z kuchyně voněla snídaně a káva. Babička už byla dávno na nohou. Jakmile zahlédla Markétu ve dveřích, zahartusila něco o tom, že je skoro poledne, i když bylo teprve půl osmé a podala jí snídani. (str. 71)
Markéta je prototypem rozporuplné hrdinky – můžete si ji oblíbit, stejně tak vás ale může dohánět k šílenství. Její silnou stránkou je humor a až ironický nadhled. Navíc není těžké se do ní vcítit – plácá se realitou jako kachna v blátě, netuší, co a koho chce… Často však jedná impulzivně bez ohledu na důsledky. Ač je po charakterové stránce celkem hodnověrná, ve většině případech se protagonistka jeví být poněkud nevyzrálá, což může někoho od čtení klidně i odradit. Svým neuváženým rozhodováním a emocionálními výkyvy občas připomíná spíše teenagerku než ženu ve třiceti.
Vedlejší postavy, včetně kamarádek, bývalých spolužaček a mužských protějšků, nejsou příliš rozvinuté, což textu trochu škodí. Podobně jako Markéta se některé z nich zdají být věkově nezralé a jejich chování může tu a tam vyvolat nevěřícné kroucení hlavou. Světlou výjimkou jsou kupříkladu babička, sice bručoun, ale se zlatým srdcem, nebo paní Valášková, vlídná majitelka voňavého obchodu.
Romantická linka je zřejmá, nicméně i ona by potřebovala dozrát. Seznámíte se s Patrikem, s nímž Markéta začne udržovat neformální a nevyjasněný vztah, v němž se neustále vymlouvá na jeho věk a žárlí na přítelkyni, o níž on tvrdí, že jí není… A když se do toho všeho zaplete Marek, stará láska z mládí, ocitá se v chaotické fázi nerozhodnosti. Chybí zde ovšem hloubka a důvěryhodnost, které by dění (i samotnou romanci či hrdiny) posunuly dál.
Joklová píše přístupně a lehce, nicméně místy se projevují prvky začátečnictví. Jazyk je jednoduchý a mimo rozhovory spisovný, dialogy však občas pokulhávají. Charaktery spolu mluví hovorově, „po vesnicku“, někdy je to ale zbytečně tlačené na pilu a nezní to důvěryhodně. V textu se objevují drobné chyby, od různých překlepů přes četné opakování slov až po chybování v interpunkci, jež mohou narušit plynulost čtení. Humor je sice všudypřítomný, jeho kvalita však kolísá – je jen na čtenářích, které vtipy či situace budou považovat za fungující a které za nucené.
Nejlepší kámošky zobou zrní je nenáročnou knihou ideální pro čtenářky hledající svižné a odpočinkové počtení. Víceméně to není špatný vstup na literární scénu – zápletka je nosná a témata blízká téměř každé generaci. Stále však zbývá na čem pracovat. Někomu může vadit Markétina nevyzrálost, nedostatečně rozvinuté vedlejší postavy nebo křečovitá milostná linka. Titul by se mohl líbit již odrostlejším čtenářkám románů Lenky Lanczové či Stanislava Rudolfa.
Prací Mirky Joklové je koordinace kvality dle ISO norem. Psaní se věnuje od střední školy. Nejlepší kámošky zobou zrní jsou jejím prvním počinem vydaným přes portál Pointa.cz (2024).
Subjektivní názor: Ačkoliv se mi kniha četla snadno a do hrdinky jsem se zpočátku dokázala vžít (sama jsem si procesem z velkoměsta na ves prošla), s postupem času mi bohužel připadala čím dál protivnější. I když se s prostředím stačila sžít a jakž takž napravit vztah s babičkou, charakterově moc velkou změnou neprošla, na což jsem upřímně čekala nejvíc. V některých situacích se skutečně chovala jako o deset, možná patnáct let mladší holka. Romantická linka mě taky neuchvátila – chyběla jiskra, uvěřitelnost. V ohledu na oddechový žánr ale titul zafungoval dostatečně.
Závěrečné hodnocení: 68 %
Markéta nedávno oslavila třicáté narozeniny, ale stále běduje nad zpackaným životem a s humorem jí vlastním z něj dost hlasitě viní všechny kromě sebe. Ona přece chyby nedělá. Možná je ale načase, aby začala méně bědovat a víc se věnovala lidem, kterým na ní ještě pořád záleží, i když mají třeba hrozný účes na hlavě. Přestane si svůj život ničit utkvělými představami, kterých má plnou hlavu, nebo zůstane tvrdohlavá a šťastný konec se jí netýká?
Nakladatelství: Pointa
Ilustrace: Dominika Nováková
Rok vydání: 2024
Žánr: novela, humor, romantika
Počet stran: 240
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat