Blair Witch po Šumavsku
Tohle místo, tohle podivný místo vážně umělo člověka vyděsit k smrti. Něco s ním muselo být špatně, cosi tu bylo jinak. Jako když strčíš mozek do mixéru. Věděli jsme to od začátku a stejně to nad námi vyhrávalo. (str. 132)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Díla Petry Klabouchové v sobě vždy snoubila atmosféru strachu. Když letos vyšlo Ignis Fatuus s podtitulem Hororový příběh z magické Šumavy, kde si život a smrt podávají ruce, bylo zřejmé, že nouze o příjemné mrazení hrozit nebude. Děs a hrůza vás provázejí od prvních stran.
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vyráží do šumavských lesů kolem Křemelné expedice odborníků nazvaná Ignis Fatuus. Skládá se z kapacit různých oborů, které se navzájem neznají. Na základě svých specializací dostanou krycí jména, přesně dle zvyklostí minulého režimu. Gama, Skála, Dušan, Květa a Klement jsou vysláni pozorovat zvláštní jevy v rašeliništi mimo civilizaci. Světelné koule objevující se v této oblasti jsou legendami opředené přírodní úkazy, které nikdo nedokáže racionálně vysvětlit. Spouští se boj s větrnými mlýny na pomezí snové imaginace. Nikdo z si nemůže být jistý, kdy se vrátí domů a jestli vůbec...
Děj se odehrává v řádu hodin, a to hned z několika úhlů pohledu. Úvodních pár stran rozjezdu je celkem zmatečných, přehršel postav dá zabrat i zkušenému čtenáři a nesoustředěnost se nevyplácí. V Ignis Fatuus má každá zmínka svůj důvod, stejně jako u předchozích kousků z pera Petry Klabouchové.
Na události se díváme optikou místních obyvatel, kteří si na Šumavě přivykli vedle studených zim i na podivné věci mezi nebem a zemí. Oživlí mrtví se procházejí ulicemi, jako by se nechumelilo... nebo jsou pamětníci ovlivněni nehostinnou krajinou a racionalitu sníh už nadobro odvál? Na stejné dění nahlížíme i očima členů výpravy a i přesto, že se v dějství vracíme a segmenty se opakují se, realita se liší pohledem vypravujících. Do textu vstupují pasáže přepsané z vyšetřujícího spisu Ignis Fatuus-Křemelná, jež osvětlují chybějící informace a skvěle odhalují pravdu v nejsurovější podobě.
Autorka střídá obecnou češtinu se spisovnou a rovněž ich-formu s er-formou. Vycizelovaná stylistika s barvitými popisy šumavských luhů a hájů perfektně podněcuje temnou náladu. Klabouchová nebuduje napětí postupně, ale jde přímo k jádru věci.
Světlo měsíce po ní tančilo spolu s nočními stíny, odráželo se od chybějícího nosu, od tmavé rudé rány na spánku. Kdysi měla ta tvář půvabné rysy, sladké, skoro ještě dívčí. I po tom všem na ní zůstával výraz tichého smíření s neskutečným utrpením. Dokořán otevřené oči se stále ještě dívaly kamsi vzhůru. Zrcadlila se v nich noční obloha nad šumavskými kopci stejně pokojně jako na hladině Křemelné. (str. 164)
Podobně jako u Severní zdi je v Ignis Fatuus silně patrný motiv viny a trestu. Protagonisté nejsou černobílí, až na drobné výjimky mají na svém kontě nehezké činy, které je nutí zpytovat svědomí. Klabouchová zakomponovala spoustu reálných faktů a odvedla znamenitou práci kvalitními rešeršemi. Jako příklad uvedu pohnutou historii statku Pohádka, jenž je nechvalně proslulý aktivitami známého českého sériového vraha Ivana Roubala. Název stavení působí ve světle událostí, které se tam staly, jako nemístná ironie či hodně vzletný eufemismus.
Aktéři i čtenáři se od počátku zmítají na pomezí snové fantazie a reality. Spoustě dějových zvratů nebudete moci uvěřit a možná se stanete i obětí gashligtingu (manipulativní technika či forma citového zneužívání). V Ignis Fatuus rozhodně není nic předvídatelné a originální zápletka je vysoustružena do nejmenších detailů včetně dechberoucí katarze a šokující pointy. Paralela by se dala spatřit v Trhlině od Jozefa Kariky či populárním filmu Záhada Blair Witch.
Třebaže v rukou třímáte horor, tento počin má mnoho vrstev. Nemůžeme upřít prvky historického románu a akčního thrilleru. Nadšení dozajisté budou i milovníci true crime. Díky zmíněným reáliím lze počin vyzdvihnout i z hlediska edukace. Doporučuji všem, kteří se rádi bojí a hledají neotřelé dílo, o němž budou ještě dlouho přemýšlet. Tvorba bez potoků krve, přesto děsivá natolik, že vás případná dovolená na Šumavě znervózní.
Rodačka z Prachatic Petra Klabouchová strávila velkou část dětství a mládí na Šumavě, což se odrazilo již v její oceňované detektivce Prameny Vltavy pojednávající o utajeném koncentračním táboře. Mezi literární elitu se zařadila loni netypickou kombinací historického a krimi románu U severní zdi. V současnosti se pohybuje mezi Itálií, USA a Českou republikou, kde se věnuje hudebnímu průmyslu a jako manažerka zastupuje rockové skupiny Hollywood Vampires, S.E.X. Department a Rock'N'Roll Army.
Petra Klabouchová se právem řadí mezi moje nejoblíbenější spisovatelky, děsuplný žánr jí neobyčejně sedí. Nejedná se o prvoplánové strašení, ale na skutečných základech vystavěnou zápletku, kterou si budu pamatovat a Ignis Fatuus zůstane na čestném místě u mě v knihovně.
Závěrečné hodnocení: 94 %
Na zakázaném území Šumavy, kolem řeky Křemelné, se koncem sedmdesátých let začínají probouzet pradávné legendy. Pohraničníci zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká expedice, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Jde skutečně o přírodní úkazy, nebo si tu s nimi něco temného pohrává? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků — a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2024
Žánr: horor
Počet stran: 335
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat