Všichni jsou důležití
„Víly jsou v lese, aby tančily, přinášely krásu, dobro a laskavost a aby každý mohl i ve dne snít. Jsou duší lesa, jsou v mlze, v dešti, v paprsku slunce i měsíce, ve zpěvu ptáků, jsou to kapky rosy v pavučině, najdeš je v poupěti i na kraji okvětních plátků, na konci stébel trávy, která se vlní ve větru…a objeví se také, když houba rozvine do široka svůj krásný klobouk,“ dodala tiše. (str. 68-69)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatros Media.
Chci zakoupit tento titul!
Pokaždé, když vyroste houba a otevře svůj klobouk, rozprostře bílou sukénku, z níž se zrodí víla. U starého pařezu na svět přišla Muchomůrka. Plná nadšení se chystá prozkoumávat okolí, ale čím dál více smutní. Jako kdyby byla v celém lese sama. Žádná zvířátka ani jiný kouzelný tvor. Když už si myslí, že zůstane zcela osamocená, potká dva myší čumáčky Puka a Luka. Společně pátrají, co stojí za záhadou zničených hub i absencí ostatních pohádkových bytostí.
Deset pojmenovaných kapitol tvoří jednolitý kontinuální příběh, kdy samotný název předestře, co nového se dozvíme. Postupné odhalování do cesty přivede i řadu dalších postav, takže poznáte např. vílu Lišku, sovu, datla, bobry, včelky či veverku. Všem záleží na tom, aby jejich domov nebyl plný nepořádku a poničených rostlin, ale života, veselí a krásy.
Nezainteresovaný pozorovatel představuje Muchomůrku od zrození po prozkoumávání prostředí. Popisuje udivení, zklamání, smutek i naději, že se vše změní. Chce mít kolem sebe kamarády a radovat se z přírody. Odhalí pachatele a zajistí jeho nápravu?
„Vidíte čistý vzduch? Ale vždyť v lese je všude krásný čistý vzduch. A jak by se dal vzduch vůbec vidět?“ podivila se víla. „Ne čistý ve smyslu čistý a svěží. To se jen tak říká. Znamená to, že hlídáme, jestli venku nehrozí žádné nebezpečí,“ vysvětlil jí s úsměvem Luk. „Periskop je takové kukátko, které vidí za roh.“ „Je to optické zařízení, které umožňuje výhled, aniž by byl pozorovatel viděn,“ vysvětloval víle znalecky Puk a celý při tom zčervenal. (str. 25)
Jazykově se prolíná poetický popis krajiny s dialogy i edukativním charakterem. Přestože se jedná o dětskou publikaci, výjimkou nejsou ani dlouhá souvětí. Jsou však jednoduchá a srozumitelná, takže ani v rámci předčítání, či u samostatné četby nedojde k rozmělnění a nepochopení významu. Součástí jsou i užité zdrobněliny, jež nejsou zbytečně nadužívány a dotváří hřejivý a milý koncept celého díla.
Tempo poklidně plyne, ryze pohádkový námět okořeňují vzdělávací prvky. Ať již prosté informace (periskop, podhoubí), nebo i co se týče mezilidských vztahů. Důležitá je spolupráce, kdy každý přispěje malou měrou, aby se zdařil konečný výsledek. Do života patří i odpuštění, a to i v případě, že jde o naschvály a cílené ničení. Kdejaký čin má nicméně svou příčinu…
„Ty přeci dobře víš, že my houby máme pod zemí podhoubí, kterým jsme spolu propojené. Můžeme si díky němu spolu povídat a třeba si i pomáhat. Díky výtrusům a podhoubí pak vyrostou další malé muchomůrky. Ale co já tady rostu, žádné spojení s jinými muchomůrkami jsem neměla. Je to moc zvláštní. (str. 12)
Kladné povahové vlastnosti vstupují do kontrastu se zápornými, na něž přicházíme v průběhu. I přes nekalosti autorka pohlíží na postavy jako na hodné a dobrotivé, kdy mají možnost nápravy. Rodíme se jako dobří, jen okolnosti nás mohou chvíli svést ze správné cesty.
Ilustrace má na svědomí samotná Ivona Knechtlová. Jsou dominantním prvkem a zkrášlují kapitoly, stránky celé i doplňkově mezi textem. Typická něžná silueta s jemnými prvky obličeje a velkýma očima tvoří milé vílí bytosti i ostatní zvířátka. Motiv lesa je veden v přírodních zemitých tónech a v kombinaci s obsahem se perfektně doplňují.
Rozkošná dětská kniha bez gramatických, pravopisných a stylistických chyb uhrane všechny, kdo si publikací i jen tak rádi prolistovávají. Krásné kresby s mnoha drobnými detaily i text s ponaučením jsou určeny pro čtenáře od šesti let, nicméně věřím, že sklidí úspěch též u předškolních dětí.
Ivona Knechtlová je známou ilustrátorkou, byť Víla Muchomůrka je její první autorskou knihou. Kromě základní umělecké školy nemá výtvarné vzdělání, to jí však neubírá na chuti tvořit. Spolupracuje s časopisem Gurmet, ráda čte detektivky a mezi oblíbené umělce řadí Armadea Modiglianiho a Egona Schieleho.
Snové, laskavé, pohádkové i nápravné. Pohladí po duši a ukáže, že i jedovaná houba má své místo. Četba tuze nádherná, takto si představuji zpracování dětské literatury pro nižší věk. Není to hloupé ani kýčovité, přitom pro cílové čtenářstvo srozumitelné. Vřele doporučuji.
Komentáře
Okomentovat