Recenze: Labuť a lovec (Jiří Březina)

 Legenda o spanilé dívce

Labuti nevadí, že je Lovec pryč. Není sama. Má Chlapečka. I První žena a Lovcův bratr jsou její rodina. Občas na něj myslí, poslouchá ostatní, jak se o něm baví. Zvládne to, říkají. Je proslulý lovec, je v přízni Hnědého. Navíc výborný lukostřelec, střílí ptáky v letu. Strefí nepřítele dřív, než se k němu stačí přiblížit. Koneckonců ulovil si tak i ženu. Smějí se a ukazují si na Labuť. (str. 99)


Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.

Jiří Březina je čtenářskému publiku známý jakožto úspěšný tvůrce oceňovaných detektivek. S Labutí a Lovcem zabrušuje do úplně jiných vod a přináší mytologický příběh tvořící fascinující náhled na pravěké mísení kultur.

Útlá knížečka vychází z mýtu o labutí panně. Lovec při jednom z lovů narazí na Labutí ženu, která je zraněná. Nedokáže se bránit, tak si ji s sebou odvádí do své komunity. Lovec pochází z takzvaných Říčních lidí, pro které je řeka blahodárným zdrojem jídla a pití a kteří se usídlili vedle jejího koryta. Labuť se pomalu začleňuje mezi ostatní obyvatele, ale pořád stojí na okraji jako ta jiná a divná… Dívají se na ni skrz prsty a ona tlaku nedokáže vzdorovat. Lovec odchází do boje a nechává ji opuštěnou, i když ne úplně…

Zdroj: web nakladatelství

Užitý jazyk je spisovný s bohatou slovní zásobou, objevující se výrazivo působí poeticky. Z vybroušené stylisticky lze vyvodit vysokou uměleckou úroveň. Ostatně knižní edice Tvář je vyšším standardem pověstná. Absolutní absence přímé řeči dělá z Labuti a lovce ojedinělý počin, který si budete dlouho pamatovat. Nic podobného jsem zatím nečetla, zážitek by se dal přirovnat k pohádce.

Zajímavostí jsou i archaické výrazy, které v naší slovní zásobě nemají stálé místo. Neškodilo by uvést poznámku pod čarou, protože takto musí čtenář googlit. Jako příklad uvedu pemikan – pokrm ze sušeného bizoního masa.

Ústřední tématem je adaptace mezi lidi s odlišnou kulturou, vzhledem a zvyky. Březina odvedl zevrubnou práci s rešeršemi. Máme před sebou atmosférické dílko plné obyčejů pravěkých lidí, jejich syrové touhy přežít a nutnosti shánět potravu. Čtení o nelehkém údobí si od první strany po poslední nese dusný, úzkostný nádech.

Říční lidé vědí, že každý den může přinést neštěstí. Na životě nelpí. Život je všude. Přelévá se. Jako se voda z řeky přelévá do tůní, aby se zrána proměnila na mlhu. Jako se mlha sráží v kapičky na jehličí a rybářských sítích pověšených za chatou. Kletba, kterou Labuť přinesla, je jen další z nástrah, kterým musí lidé čelit. Stejně jako ryby čelí pastem žen a jeleni šípům mužů. Lovec pro tu zvláštní bytost vybojoval život, nikdo se s ní ale nepřátelí. Málokdo jí pohlédne do očí, ty černé labutí linky, táhnoucí se od nich po spáncích, je zrazují. (str. 44)


Za vypíchnutí stojí zajímavé bojové scény, které sice neobsahují explicitně vyobrazené násilí, ale napětí by se dalo krájet. Rovněž je zdařile vykreslena míra pověrčivosti Říčních lidí. Například chování, když někdo zemře. Nemají strach ze smrti, jsou s ní smíření a berou ji jako koloběh bytí. Duchové nad námi bdí a je třeba jim prokazovat patřičný respekt.

Historická linka je zdařilá, opravdu se spolu s hlavními charaktery ocitáte ve světě zcela odlišném od toho našeho. 

Děj nehraje prim, důraz je kladen na náladu a symboliku. Labuť zastupuje nevinnost a čistotu, nepopsaný list, který se dostane mezi obhroublé, tmavé Říční lidi zvyklé čelit drsným životním podmínkám. 

Zdroj: web nakladatelství

Nelze si nevšimnout paralely s palčivě aktuální migrací do Evropy. V dnešní době musíme k tomuto „problému“ zaujmout názor. Prozatím se jako společnost stavíme převážně odmítavě. V podstatě se od oněch Říčních lidí tolik nelišíme – na oko bojovní a uvnitř bázliví. Anotace lákala na násilný obsah, který se nedostavil, což je škoda, podpořil by celkové vyznění.

Labuť a lovec jsou jednohubkou na jeden večer, který strávíte na intelektuální vlně, což podtrhují i temně laděné ilustrace od Sabiny Chalupové. Vzbuzuje spoustu otázek ukrytých mezi řádky, na něž jako lidstvo hledáme odpovědi. Doporučuji všem milovníkům legend a mytologie.

Českobudějovický rodák Jiří Březina se do širšího povědomí čtenářů zapsal jako výrazný český detektivkář. Za svůj debut Na kopci (2013, přepracované vydání 2023) získal cenu Jiřího Marka. Píše detektivní série s policistou Tomášem Volfem (Promlčení, Polednice, Mizení a Nalezení). Jeho knihy byly přeloženy do polštiny.

Dostala jsem pohádkové vyprávění, jež jsem i očekávala, chyběl mi ovšem pocit tajemna a mrazení, který by dějství doplnil a skvěle se k němu hodil.

Závěrečné hodnocení: 90 %


Anotace: 
Mytologií prostoupený příběh z dob mezolitu od oceňovaného autora

Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce, se před tisíci lety rozprostíralo území mezolitických lovců. Jeden z posledních ostrůvků původního lidského způsobu života ale musel dříve nebo později čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí a kultur, válkami, odchodem starého a příchodem nového, krví, násilím… i se záblesky naděje.

Nakladatelství: Vyšehrad
Ilustrace: Sabina Chalupová
Rok vydání: 2024
Žánr: legenda
Počet stran: 160
Vazba: pevná 

Komentáře