Ve jménu Knihy ztracené, ve jménu Slova nalezeného, amen
Nevím, co za oknem viděl on, ale naše vize se v mnohém rozcházely. On viděl Nebesa a já špinavé ulice s udřenými lidmi, kterým pravidelná hlášení z tlampačů neustále ten Nebeský věk připomínala. Necítil jsem z nich pokoru, jen biblickou únavu a vyčerpání. (str. 15)
Za recenzní e-knihu děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Vítejte v Práhu. V postapokalyptickém městě, z něhož vymizela Bible a nahradila ji víra v Slovo. Na místě, jež se dělí na bohaté město Horní, průmyslové Dolní a zatracovaný Zlom, protéká jím Řeka, před nebezpečím z Dálky jej chrání Zápraží… a podstatnou část dne zaobírají obyvatelům bohoslužby. Lidé tu totiž žijí v područí všemocných evangelií a ve strachu z Nákazy neboli Mal-3. Jste-li člověk, buďte poslušní a choďte do kostela. Jste-li ovšem obávaný malefik, modlete se – protože váš život v Práhu rozhodně nebude peříčko.
Když se k soukromému očku Filovi Horákovi dostane případ zavražděné sedmnáctileté Natálky, téměř od prvního okamžiku je mu jasné, že to nebude obyčejný případ. Což se potvrdí, když mu do cesty vstoupí pradávný mýtus… To Štěpán Kastner je jiná liga. Žije ve stínu slavného otce, významného vědce, jenž výzkumu maleficií zasvětil celý život – a samozřejmě všichni doufají, že půjde v jeho šlépějích. Protekční synáček je však spíše zklamáním. Obráží bary a zamilovává se do pochybných děvčat… což ho nakonec přivede do pekelně zapeklitých situací.
Práh: Mezi půlnocí a ďáblem je románovým debutem Petra Urbana, spadajícím do postapo fantasy s religiózním nádechem a přesahem do jiných žánrů – od detektivky přes thriller až po vskutku lehounké nuance romantiky.
Všechno se to dělo tak rychle.Všechno se měnilo. (str. 87)
Autor v kulisách válkou zničené Prahy vystavěl novou metropoli a její základy vybudoval na „obrozené“ víře. Realisticky předal předobraz budoucí společnosti, která se z chyb lidstva ani trochu nepoučila – a v podstatě činí stále ty samé. Církevní nadvláda, udržování moci strachem, citelný fanatismus, náboženský fundamentalismus, diskriminace a pomalé odstraňování normálu vymykajících se jedinců… to vše je nám až bolestivě povědomé.
Bible možná zmizela, biblické výrazy nikoliv – pít se chodí do Desatera, kouří se luciferky nebo gabrielky, hudební hity se poslouchají přes Glorify. Avšak nejen v tomto ohledu Petr Urban prokázal jazykovou zdatnost a úctyhodnou slovní zásobu. Text samotný je velmi plynulý, čtivý a protkaný humorem, originálními metaforami a výraznou hravostí, která v jádru temné vypravování příjemně osvěžuje.
Dílo však nevyniká jen vytříbeným stylem psaní, užitím náboženských motivů či zajímavou světotvorbou, nýbrž i dějovou kompozicí a řádkou pozoruhodných hrdinů, které Urban rozhodně nešetří. Někteří si v ději střihnou větší roli, jiní se jen mihnou, aby svou tragickou smrtí podpořili hrůznost činů církevních mocnářů, kteří svou krutost maskují za zvěstování společenského blaha.
Ačkoliv se jich v knize mihne (mnohem) více, za ústřední postavy lze považovat výše zmíněné – Fila Horáka a Štěpána Kastnera. Zatímco odvážnému detektivovi bojujícímu za to, co považuje za správné, budete pravděpodobně držet palce, ke Kastnerovi mladšímu si cestu budete hledat dlouho, pokud vůbec. Budování jeho charakteru je ze všech aktérů věnováno nejvíce prostoru a rozhodně se nejedná o nudného jedince. Štěpánovy pasáže jsou jako jediné vyprávěné v ich-formě, tudíž se čtenářům dostává možnost nahlédnout do jeho zmatečných pocitů a sledovat pomalý, leč výrazný vývoj jeho osobnosti. Zpočátku nesympatický, věčně si stěžující zbohatlický „fracek,“ jemuž morálka příliš neříká, zato honba za láskou možná až moc, se s postupem času mění v člověka, jemuž snad nakonec začnete i fandit.
Ten kus dobra ve mně tam tehdy navždy zemřel.V duši mi zbyla jen snůška hoven. (str. 90)
Zbývající dějové linie jsou psané v er-formě a jejich uspořádání je rozporuplné – někomu může mozaikovitá skladba vypravování připadat jako zpestření, jiného bude neustálé přeskakování spíše mást. Kromě ústředních linek se totiž v knize nachází různé novinové články, dopisy, dokonce i několik epizodních příběhů. Ty sice dodávají na dramatičnosti, obohacují dění o strhující akci a postupně do sebe zajímavě zapadnou, na první dojem však mohou působit poněkud chaoticky, čtenář nabyde na jistotě spíš až v druhé polovině titulu.
Jako celek si Práh: Mezi půlnocí a ďáblem plyne vlastním tempem. Spisovatel vám rozhodně nedá nic zadarmo a veškeré střípky o tom, jak a proč po válce všechno vzniklo, předkládá postupně. Gradace je posloupná, od seznamovacího začátku přes akční, leč chaotičtější prostředek až po dramatický závěr, jehož neuzavřenost dýchá možným pokračováním.
Osobně bych jím nepohrdla – Urbanův debut má rozhodně co nabídnout. Je surový, atmosférický, plný přiléhavých a bolestných témat (od církevní diktatury přes experimenty na lidech až po vraždění), zároveň je kvalitní a protkaný nenásilným humorem. Koncept skladby jednotlivých linek se může někomu jevit jako mírně zmatečný, přesto se jedná o velmi slibný vstup na tuzemskou fantasy scénu. Doporučuji milovníkům postapo literatury a komplikovanější četby, kteří se nezaleknou partičky náboženských fanatiků nebo častého střídání pohledů.
Tohle město, to je láska na celý život.
Vyčerpávající náročná láska, jako když mladá milenka klofne boháče, co má svá nejlepší léta za sebou. Láska vonící dýmem z cigaret, pivem, červeným vínem, prachem starých kostelů a ztichlých náměstí, kde člověk může být sám sebou. Kdo by při tom všem počítal, co všechno ta kočka stojí? (str. 261)
Rodák z Vršovic, Petr Urban (*1985), toužil psát už od dětství, jeho volný čas však na nějakou dobu pohltilo divadlo, larpy či hraní deskových her. Na poli české literatury však není úplným nováčkem – již má za sebou básnickou sbírku Básně k pohlazení (2021, Epocha), do asterionského sborníku Úsvit nových bohů (2023, Mytago) přispěl povídkou Prkna, co znamenají sněť. Jeho texty se objevily i v jiných antologiích, soutěžních i nesoutěžních, mimo jiné je autorem také několika divadelních her (Divadlo pro slepé, Křídla). Práh: Mezi půlnocí a ďáblem je tedy jeho románovou prvotinou.
Subjektivní názor: Ač jsem v recenzi uvedla, že někomu může kompozice dějových linek připadat zmatečná, sama jsem si přeskakování upřímně užila, zejména proto, jak do sebe všechno nakonec „hezky“ zapadlo. Vyvolávalo to ve mně tu správnou dávku napětí i svíravé pocity z útrpného života v budoucnosti, o níž celou dobu doufáme, že bude lepší, jenže jako lidstvo se jednoduše nedokážeme poučit. Klobouk dolů před vybudováním nejen uvěřitelné atmosféry, ale i celkové propracovanosti, dále před čtivostí a autorovou jazykovou zdatností.
Závěrečné hodnocení: 83 %
„Může pravda zmizet?“
Odpověď na tuhle otázku je schovaná líp než tělo luxusní šlapky, než nedopalek doutníku na večírku nekuřáků. A stojí o ni vůbec někdo?
V ulicích Práhu, města, které přežilo válku, pravda zajímá málokoho. Prostí lidé tu žijí v bázni a pokoře, aby na sebe neupozornili všemocná evangelia, která rozhodují o životě a smrti. A v temných uličkách přežívají ti, kterým v žilách koluje probuzená moc. Jsou opovrhovaní a zatracovaní. Kvůli nim město nespí. Kvůli nim se umírá.
Štěpán Kastner na tohle všechno zvysoka kašle. Za zadkem má vlivného otce a před sebou dráhu nicnedělání a obrážení prážských výčepů. Pak ale stačí docela nevinné rozhodnutí – a on zjistí, že za pozlátkem barů číhá ďábel. A ten si servítky nebere.
Tak co, odvážíte se překročit práh?
Nakladatelství: Epocha
Edice: Fantastická Epocha (144.)
Rok vydání: 2024
Žánr: postapo fantasy
Počet stran: 416
Formát: PDF, epub, mobi
Komentáře
Okomentovat