Cesta k sebepoznání
Posléze vybírá z knihovny knihu s titulem O čem sním, když náhodou spím a rozevřenou ji pokládá přímo před spoutaného muže. Ten bezmocně hledí na text. Tímhle gestem dokázal, že se neštítí absolutně ničeho. Nutit někoho číst podobný brak je zločin. Dočista mu přeskočilo. (str. 271)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Liboru Ondřichovi.
Daniel Černý je obyčejný mladík. Živí se jako administrativní pracovník ve firmě obchodující s akciemi. Jednoho dne se mu v práci stane nemilá věc, omylem pošle firemní peníze na účet prostitutky, u které sleduje privátní porno. Samozřejmě v pracovní době. Nerozvážnost ho přivede až do kolonie, kde se musí podrobit tzv. Očistě, již mu doporučil zaměstnavatel. Dan žije ve společnosti, kde program Očista zcela ovládl fungování státu. Lidé se navzájem nahlašují za obyčejné věci, jako je lakota, nešikovnost či protivnost. Vytratila se upřímnost, všichni se raději přetvařují. Pokud shodíte masku, vždy se najde nějaký dobrák, který vás napráší úřadům. Následně jste zavřeni do tábora, kde se spolu s jinými nepřizpůsobivými snažíte získat zpět reputaci a nezávislost.
Knihu otevírá prolog kladoucí si otázky, kdy vlastně začala být lidská přirozenost a odlišnost na obtíž. Touha po eliminaci chyb vedla k sociální sterilitě. Člověk se bojí projevit.
Na příběh nahlížíme převážně optikou Daniela, pár kapitol vypráví Tibor. Tyto části jsou odděleny barevně a jejich stránky mají lehce šedý nádech. Oba (anti)hrdinové používají ich-formu a my s nimi odhalujeme nejniternější zákoutí mysli. Vyprávění je chronologické s občasnými retrospektivními pasážemi z minulosti hlavních charakterů, které podporují jejich plasticitu.
Daniel je typický mladý kluk bez závazků a zodpovědnosti. Je přesvědčen, že se do Očisty dostal náhodou, a není schopný si připustit, že sám chyboval. Neustále nekorektně komentuje okolí a jeho myšlení je prošpikováno neutuchajícím sarkasmem a ironií. Na ostatní obyvatele nahlíží spatra, jako by byl něco víc. Tohle chování ho přivádí do nejedné šlamastiky, což tvoří premisu díla.
Hrubián Tibor postupně čtenářům ukáže, co se skrývá za drsnou slupkou muže šikanujícího obyvatele Očisty. Vedle protagonistů hrají důležité role i další kuriózní postavy. Potkáme například sebevraha Zikmunda, nymfomanku Andreu, pomstychtivého starce Jaroslava, milovníka mouchy Petra, jenž stále opečovává onen hmyz v krabičce, a v neposlední řadě Herberta. Herbert trpí disociativní poruchou, která způsobuje, že se denně budí jako jiná osobnost. Jedná se většinou o mrtvé diktátory či vědce. Poznáte třeba Alberta Einsteina či Hitlera.
Jazykem je obecná čeština prosycená velkou dávkou vulgarismů, které k tématu a situacím perfektně ladí. Text je bohatý na vtipné popisy, konotace na bulvární kauzy a známé osobnosti. Rýpavý a všechny urážející Dan vám chvílemi poleze na nervy, ale jeho zážitkům se budete muset nahlas smát. Celkový dojem kazí nadbytečné užívání zájmen a příliš dlouhá souvětí, viz ukázka. Celkově obsah značně vítězí nad formou.
„Pověz mi Dane,“ zadívá se na mě upřeně, „kolika lidem jsi za svůj příjezd do kolonie pomohl? Kolika lidem jsi nesobecky zlepšil jejich pobyt? Vnímáš obyvatele kolonie jako odpadlíky společnosti a sám se oháníš argumenty, že jsi tu omylem. To ale není pravda. Nejsi tu za sledování porna v práci, a dokonce ani za tvůj komplikovaný vztah se šéfem. Je jen jediný důvod, proč jsi tady. A tím je chyba, kterou jsi ty sám udělal v práci.“ Cítím se jako štěně, co právě dostalo ruličkou novin po držce za pochcaný koberec. (str. 174)
Počin je nutné chápat jako satirickou parafrázi. Autor se nebojí dělat si srandu z politiků či nechvalně proslulé Zdeny uvízlé po kořenem ze zpráv na Nově. Očista musí být brána s velkou nadsázkou, snadno by mohla někoho urazit. Vytknout musím neukotvenost v časové ose, nejspíše se jedná o nepříliš vzdálenou budoucnost, ale není to explicitně vyznačené. Taktéž by se slušelo dát více prostoru i Tiborovi, Daniel dominuje a Tiborův pohled na věc by si zasloužil rozšíření.
Dílo vyniká originalitou, zatím jsem neměla tu čest číst nic podobného. U některých pasáží budete sice slzet smíchy, ale je nutné říci, že Očista obsahuje i určitý přesah a poselství. Svět není černobílý a každý jedinec má pro své počínání nejrůznější pohnutky. Tolerance by měla být klíčovou vlastností nás všech. Ondřichovi se povedlo napsat jízlivý černo-komediální kousek, který dokáže zaujmout mužské i ženské osazenstvo.
Vystudovaný lesní inženýr Libor Ondřich pracuje v administrativě. Rád zkouší nové věci a dává sám sobě různorodé výzvy. Má za sebou kurz fitness instruktora či manažerských dovedností. Očista je jeho prvotinou.
Ondřichův humor se mi až na výjimky líbil, jsem velmi příjemně překvapená osvěžením, které do českého literárního rybníčku přináší. V dnešní někdy až přehnaně korektní době by měla mít satira své čestné místo o to více.
Závěrečné hodnocení: 75 %
Děj knihy se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti. V době, kdy se lidé s negativními vlastnostmi svážejí na jedno místo k absolvování programu nazvaného Očista. Ten má za úkol jedince vracet vyléčené zpět do dokonalé společnosti. Hlavní hrdina Daniel Černý je donucen zúčastnit se léčby své negativní vlastnosti a je převezen do uzavřené kolonie v lesích. Celý pobyt se ale ukáže být značně nesnesitelný. Zvláště v okamžiku, kdy začne být obklopen zločinci, psychopaty, blázny a lidmi z Brna. Ponořte se do děje plného akce, napětí a humoru.
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2024
Žánr: satira
Počet stran: 296
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat