Bylinka nasáklá historií
Přece jen byla o hlavu menší a výrazně hubenější než on. Ale vložila všechen svůj hněv do rozlíceného pohledu, který ho zastrašil. Noha mu podklouzla, sjel po stěně dolů a začal se po čtyřech plahočit pryč. Poté popadl svoji brašnu a utíkal domů. Od té doby se jí vyhýbal a Věra pochopila, co je její nejsilnější zbraní. Nebyla to síla ani vědění, ale odvaha. Jedině s ní se vyrovnala ostatním. (str. 72)
Za recenzní výtisk děkuji autorce autorce Miriam Blahové.
Za recenzní výtisk děkuji autorce autorce Miriam Blahové.
Annino manželství prochází vážnou krizí. Mladá žena se i s tříletým synkem uchýlí na nějaký čas k matce do obce Lomná. Zdědila tu menší chaloupku a stále si pohrává s myšlenkou, jak s ní naložit. V přístřešku během vzpomínání na babičku Josefínu narazí na maličký zaprášený pytlík se sušenou mateřídouškou, který jí pozvolna odhaluje fascinující historii Lomné, a především život prababičky Věry, jež byla na svou dobu velmi emancipovaná a stala se první ženskou učitelkou ve vsi…
Události první poloviny dvacátého století na česko-polských hranicích jsou vděčným tématem, které se v literatuře objevuje poskrovnu. Blahová se již podruhé vrací do známých vod Lomné, oproti Příběhu akvamarínu se dozvíme mnoho fascinujících detailů a na stránkách ožívá temná část dějin tohoto kraje.
Jak už je u autorky zvykem, román je tvořen dvěma časovými linkami. V současnosti sledujeme maminku na mateřské dovolené Annu, jež během péče o dítě ztratila sama sebe a její vztah s manželem utrpěl vážné trhliny. Hledá útěchu u své matky, ale nezdá se, že by si byly příliš blízké. Stěžejním tématem je mateřství jako takové, touha po dokonalosti a předat dítěti to nejlepší do života. Je trošku škoda, že se Blahová nezaměřila podrobněji i na vztah Anny a její mámy. Příběh mateřídoušky volně navazuje na Příběh akvamarínu a krátké nahlédnutí do života Anniny sestřenice Jasmíny potěší jeho fanoušky.
Dynamický text bez dlouhých popisných pasáží se vyznačuje jednoduchým jazykem plným přímé řeči. Předěly kapitol obsahují stejně jako u předešlé tvorby těsné propojení mezi vyprávěními, což podporuje čtivost a důmyslně dávkuje napětí.
Dějinná linie je bohatá na edukativní pasáže, nahlédneme do napjatých pohraničních vztahů a zvyklostí. Důležitým aspektem jsou úseky v polštině či česko-polském dialektu. Sice všechny nejsou přeloženy, ale z kontextu si je čtenář snadno odvodí. Obě linie snad od sebe nemohou být odlišnější – zatímco s Annou jsme svědky celkem prostého líčení jejích všedních dní, v minulosti čelíme s Věrou tvrdé době, která nepřála samostatným ženám. Věra se rozhodla studovat a stát se českou kantorkou, což bylo ostatním obyvatelům trnem v oku, stejně jako její polský původ. Dialogy v historické části jsou uvěřitelné, v přítomnosti z nich lze vycítit trocha strojenosti. Monology v Annině hlavě mnohdy působí jako z červené knihovny.
Chtěl na první pohled zaujmout. „Skoro bych tě nepoznal,“ přimhouřil oči, zatímco jsem se snažila soustředit na písmenka nápojového lístku. Jako na potvoru se mi rozpíjela a vábil mě objekt za nimi. Až hříšně charismatický, prohrabující si krátký rozcuch. „To já tebe taky, Richarde,“ vydechla jsem a zadoufala, že nezaslechl, jak mi přeskočil hlas. (str. 89)
Mateřídouška vyniká především historiografickou hodnotou. Je bohatá na archaismy a právem by se mohla zařadit mezi historické romány. Dojem trochu kazí až jednoduchost Anniny linie v první třetině, ovšem protagonistka projde silnou katarzí a na konci nelze nespatřit silnou paralelu mezi oběma hlavními hrdinkami. Ženské charaktery zcela vévodí Příběhu mateřídoušky, mužské postavy jsou pouze povrchním doplněním a hrají epizodní role.
Obě části snad nemohou být různorodější, je nutné podotknout, že Blahové se výlety do minulosti daří o dost lépe než mapování aktuálních problémů. Drobný fantaskní prvek by mohl někomu připadat jako narušitel autenticity, ale příjemně ladí s romantickým žánrem. Přestože se Blahová zaměřila na drsné momenty z naší historie, líčí je střízlivě bez drsných naturalistických vyobrazení. Anna se nahlédnutím do života Věry učí větší dravosti a hledá cestu z horlivé péče o syna Filipa. Ocenění si zaslouží i překvapivá pointa.
Doporučení patří především romantičkám, ale i milovnicím historie, které se touží dozvědět informace zaváté závojem času nenásilnou formou. Počítejte s prvoplánovou romancí, kde se aktérkám třesou kolena, chvějí rty a cítí motýlky v břiše.
Na konci naleznete QR kód, po jehož načtení na vás čeká bonusový obsah nasáklý erotikou a zajímavostmi z archivů o obci Lomná.
Miriam Blahová pracuje jako editorka. Na literární scéně debutovala povídkou Díky ti, Franzisko ve sbírce Letní Kraťasy, následoval Příběh Slunečnice (2022) a Příběh akvamarínu (2023).
Tvorba Blahové se posunula zase o něco dál. Velká dávka historického kontextu mě zasáhla a přenesla do časů dávno minulých, což v knihách miluji. Blahová při dělání rešerší odvedla kvalitní práci.
Závěrečné hodnocení: 81 %
Co všechno musíme obětovat, abychom si obhájili lásku?
Když se Anně začne hroutit manželství, odjede s tříletým synem ke své matce a při průzkumu chaloupky po předcích najde pytlík s mateřídouškou. Díky ní se dostává k událostem první poloviny dvacátého století, vyhroceným vztahům mezi Čechy a Poláky i velké lásce, které stála v cestě řada překážek. Zatímco Anna poznává osud vlastní rodiny a historii Jablunkovska, příběh její prababičky Věry vypráví o zdejších poměrech a pokrokových myšlenkách, pro něž neměli sousedé v těžké době pochopení.
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2024
Počet stran: 272
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat