Když dělat dobře svou práci nestačí…
Jednoho dne jsem přišla do práce a zjistila jsem, že kolegyně zapomněla napsat hlášení. Měla mít ten den noční, tak jsem jí potom při předání řekla, že nemá dopsané hlášení. Myslela jsem to dobře, ale opět se to otočilo proti mně. Má školitelka mi řekla, ať jim dám čas, aby si na mě všichni zvykli. Ale kolik času je vlastně zapotřebí k tomu, aby vás někdo přijal? Zeptala jsem se jí, jak dlouho může trvat, než mě přijmou. Kolegyně se zamyslela a řekla, že tak dva, možná tři roky, ale možná na to nedojde nikdy. (str. 78)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Práce ve zdravotnictví je propojením odborných znalostí a empatického ducha. Spolupráce v rámci týmu, naplnění všech bio-psycho-spirito-sociálních tužeb pacienta. Ale co když právě vaše kolegyně, jež by vám měly být nejvíc nápomocné, se obrátí proti vám, hází klacky pod nohy či vás přímo šikanují? Blažena Hlasová se rozhodla shromáždit výpovědi jednotlivých zdravotních sester, které teror okusily na vlastní kůži.
V úvodu se seznámíme s příběhem samotné autorky, následuje dvacet šest kapitol, kdy každé vyprávění se zabývá jednou ženou, podle jejíhož křestního jména nese název. Vzhledem k celkovému počtu stran a množství aktérek počítejte s rámcovým rozsahem, omezující se na ryze nezbytné informace. Závěr zakončuje Jakub Jestřáb odborným pohledem věnující se šikaně na pracovišti. Probere termíny jako mobbing, bossing, staffing, kyberšikanu apod.
Dotáhla jsem domů prospekty a radila se s maminkou, kam půjdu. Nejdřív jsem básnila o tom, jak chci být učitelka dějepisu. Bavilo mě toho samozřejmě víc. Mezi mé další oblíbené činnosti patřilo stříhání panenek dohola. Ty, kterým nějaké vlasy zbyly, měly pastelkami či fixami špičkově provedené barevné melíry. Proto mi hlavou probleskl nápad, že se stanu kadeřnicí. To se mamince moc nezamlouvalo – přece nepůjdu s vyznamenáním na učňák! Tak nic. (str. 12)
Styl připomíná zpověď: napřímo se obrací ke čtenáři, což vzbuzuje dojem, že jste přímo součástí dění. Koncept je postaven na pohledu první osoby a zároveň určité deníkové neformálnosti, takže je těžko rozklíčovatelné, zda výpovědi psaly přímo protagonistky, nebo Blažena Hlasová. Po počátečním seznámení s věkem, studiem či rodinným zázemím se přesuneme na konkrétní strasti v zaměstnání, i z toho pramenící zdravotní obtíže. Kolik sester se rozhodlo raději definitivně skončit a které se ani přese všechno nechtějí vysněného povolání vzdát? Aneb když se oblíbená činnost stane noční můrou.
Jednoduchá jazyková skladba nevymýšlí složité obraty, snaží se přenést prožité emoce a momentální rozpoložení. Párkrát došlo k vypadnutí slov či zdvojeným předložkám. Spisovnou češtinu doprovází obecná i specifické termíny.
Chuť ještě někdy něco posouvat zmizela. Vlastně jsem teď ve fázi, kdy chci chodit do práce, ale dělat jen nezbytně nutné věci a nic navíc. Je to určitá forma rezignace na zdravotnický systém, kde neschopní, líní a zlí jedinci svou silou umlátí ty schopné. A to jen proto, aby se ukázalo, že oni sami už funkce dávno zastávat nemají, že už není nic, co nového by mohli přinést, a jen drbou u kafe a berou za to manažerské platy. (str. 43)
Retrospektivní vzpomínky mapují zdravotnictví a sociální služby na více úrovních. Ambulance, menší či fakultní nemocnice, také domovy pro seniory. Tempo plyne konstantně bez překotné dramatičnosti, ale se scénami, jež vám sevřou hrudník. Jako když hodná a nezkažená princezna potká zlou čarodějnici. Stejně tak zmíněné sestry vstupovaly nepolíbené do pracovního procesu s dobrými úmysly, ale střetly se s bezcharakterností a naschvály.
Protagonistky zastupují reprezentativní vzorek napříč věkovými i sociálními skupinami. Od čerstvých absolventek po střední i starší věk. Tematicky zabrousíme do šikany kvůli vzhledu, národnosti, odlišným návykům, ale i pro vyšší dosažené vzdělání. Chcete dělat věci pořádně? Máte zkušenosti s vyšším pracovištěm? Hlásíte se do výběrového řízení na staniční/vrchní sestru, ale místo je vyhlédnuté někým jiným? Za všechno tvrdě zaplatíte… Zajímavostí je, že tyranie neprobíhá jen z vyšší pozice na nižší nebo mezi stejně postavenými, ale i vůči nadřízeným.
Některé osudy vás zasáhnou více i pro složitější rodinnou situaci. Únos od jednoho z rodičů, těhotenství v mládí, smrt dítěte či manžela, domácí týrání. I přesto se rozhodli pomáhat jiným.
Schovávání a ničení věcí, slovní útoky, obviňování, vykonstruované a nátlakové výpovědi. Důvody řady psychických problémů – panické ataky, úzkosti, deprese, stresová inkontinence aj. Strašné důsledky vznikající z profese, jež má pomáhat. Zjistíte, jakými způsoby se z toho postavy dostávaly i vyhlídky do budoucna.
Další sen za mnou přišla staniční sestra se slovy: „Okamžitě mi vysvětlete, proč kradete mému personálu jídlo z lednice?!“ Úplně jsem se zarazila. Veškeré jídlo jsem si dosud nosila z domova. Netušila jsem, že jedna zmrzlina může způsobit takový problém. Hned jsem opáčila, že mi byla zmrzlina nabídnuta. Staniční se nevraživě zeptala: „A od koho?“ Já jsem si ovšem jméno ošetřovatelky hned nezapamatovala, tak jsem ji alespoň popsala. Staniční mě však setřela, že nikoho takového na oddělení nezaměstnává a že jí nemám lhát. Tato situace teprve rozpoutala skutečné peklo. (str. 112)
Originální publikace odkrývající pokličku specifické práce i z toho pramenících třecích ploch. Pokud nemáte zkušenosti, možná se budete ztrácet ve vnitřní hierarchii a fungování oddělení za standardních podmínek. Někomu může vadit jednostranný pohled, v němž není konkrétně zmíněná problematická instituce. Také zvolený rozsah v některých případech evokuje spíš soupis křivd a ublížení než propracované příběhy. Pokud byste očekávali stylistiku zaměřenou hlouběji na psychologii a širší kontext událostí, budete zklamáni. Dominantou jsou emoce a prožité činy, pokud tuto polohu při četbě preferujete, jste správný cílový čtenář.
Pod rouškou šikany jako kaleidoskop představuje různorodé typy šikany a poukazuje, že tento jev si nevybírá a ohrožuje naprosto každého. Pro mnoho lidí atraktivní kulisy medicíny ukazují i svou temnější tvář. Pokud se chystáte obor studovat, nedivila bych se, pokud byste po dočtení byli částečně odrazeni, poněvadž ani studentky nemají na růžích ustláno…
Blažena Hlasová je vystudovaná všeobecná zdravotní sestra s mnohaletou zkušeností. Mezi oblíbené zájmy patří turistika po našich končinách i těch vzdálenějších – zvláště Asii. Zajímá se o portrétovou a street fotografii. Milovnice české a italské kuchyně titulem Pod rouškou šikany debutuje na poli české literatury a sama přiznává, že touto knihou se v ní probudila vášeň pro psaní.
Osobně pracuji ve zdravotnictví a musím přiznat, že některé stáže se po dobu mého studia netěšily popularitě, převážně pro jejich vztah ke studentkám. Pokud nemáte nastavené silné mantinely, dost věcí se vás může dotknout. I když mi zmíněných žen bylo líto, pro strohost jsem si nevytvořila hlubší zainteresovanost. Prakticky vzápětí pokračoval další příběh. Možná je lepší postupné dávkování než kontinuální četba. Oceňuji námět, ale výsledné zpracování nenaplnilo mé požadavky.
Závěrečné hodnocení: 75 %
Kniha je jakousi zpovědnicí zdravotních sester, které si prošly nebo procházejí šikanou na pracovišti. Na místě, kde tráví nejvíce času. Na místě, kde se léčí a uzdravuje. Za zavřenými dveřmi se kromě léčebných procesů odehrávají ještě další příběhy. Kniha mapuje osudy žen, které se ocitly v nepříjemných situacích a některým z nich chování kolegyň zapříčinilo vznik vážných onemocnění. Nejenže si prošly složitým dětstvím, ale ani v pracovním životě na ně nečekalo zrovna příjemné přivítání.
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2024
Žánr: non-fiction, literatura faktu
Počet stran: 160
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat