Tajemství staré truhly
Vtom se mezi ztemnělými maringotkami vynořila postava. Nikdo se jí nevšiml, jenom Ada. Nataša kráčela ladně, skoro jako by se vznášela. Prstýnky medových vlasů jí přitom poskakovaly kolem hlavy. Ada pocítila staré známé bodnutí nenávisti. Ve stejnou chvíli otočila Nataša tvář jejich směrem. A v jejím výrazu se zračilo cosi nepatřičného, cosi, co podezřele připomínalo závist. Ada nevěřila vlastním očím. To oni, „zrůdičky“, jak je nazval Higgs, měli závidět té dokonalé krásce, ne naopak. (str. 60)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Moba.
Uplynulo sto třicet let, kdy park Panoptikum pana Perkinse zažíval svou největší slávu. Podnik, který pořádal představení hraná lidmi s podivnými fyzickými anomáliemi, jako byla například hadí žena, vousaté děvče, trpaslíci, obr či nerudná siamská dvojčata. Z místa zábavy se pomalu, ale jistě stala během let opuštěná zóna, o které se tradují nejrůznější pověsti. Lokalita, kde straší a většina obyvatel vesnice se jí vyhýbá. Developer Pavlíček objekt koupí a započne s prací na velkoskladech. Při demolici budovy je ve staré truhle nalezena kostra s prostřelenou hlavou… Policisté povolají zkušeného historika Benedikta Knesla, který se za pomoci praktikantky Kláry pokusí objasnit tuto dávnou vraždu…
Dynamikou nabitý text se vyznačuje především spoustou popisných pasáží, které realisticky vyobrazují Panoptikum a jeho obyvatele. Prostředí je vykreslené opravdu bravurně a dýchne na vás duch doby dávno minulé. Vyprávění se odehrává ve dvou časových liniích, kdy obě mají v centru dění vyšetřovatele, který však detektivem není. V devatenáctém století příběh ožívá optikou vousaté dívky Ady. Její život je plný příkoří a posměšků, které jí však nebrání projevovat bystrou povahu. V současnosti nahlížíme na události z Benova úhlu pohledu. Nadšený akademik miluje výzvy a po příležitosti prošetřit starý mord, okamžitě skočí.
Ben vstoupil do sálu v přízemí budovy, kde svého času hrávalo Panoptikum pana Perkinse svá podzimní a zimní představení. Znovu na něj dýchla tajemná atmosféra, kterou pocítil, když sem zavítal poprvé. Tentokrát už věděl, jací lidé vystupovali na zdejším jevišti, znal jejich jména, tváře i specifické rysy, které je do Panoptika přivedly. (str. 180)
Plasticita postav je obdivuhodná, autorce se podařilo popsat charaktery nejen z hlediska netradičního zevnějšku, ale rovněž i hlubokého psychologického rozboru. Dobrovolná nás nechává nahlédnout do duše lidí výjimečných svým vzhledem. Společnost je izolovala a jediná možnost výdělku jim velí vystavovat se jako zvěř. Zjistíme, jakou bezmoc dokážou cítit. Imaginace Dobrovolné je natolik podrobná, že vaše mysl bude schopna vyobrazit si celý zábavní park včetně jeviště a temných zákoutí za maringotkami.
Zvoleným jazykem je spisovná čeština bez výrazných lingvistických zvláštností. Přestože se jedná o dávnou historii, nenajdeme žádné archaismy, což je trochu škoda, protože jejich výskyt by byl v rámci daného údobí více než žádoucí. Námět přímo vybízí k naturalistickým drsným výjevům, ale i tuto příležitost nechala Dobrovolná nevyužitou. I přes drobné nešvary se čtenářům do ruky dostává netypický detektivní román, jenž zaujme široké publikum, zejména díky líbivým kulisám kabinetu kuriozit.
Dialogy v obou pasážích jsou uvěřitelné, jednotliví aktéři pozvolna odhalují své pohnutky a dvě linie se v poslední kapitole setkají v dechberoucí katarzi. Každá událost má pevně dané místo, které je do puntíku předem promyšlené.
V současné lince je děj zaměřený na vesnici, v jejímž středu je místní nálevna. Na povrch vyvěrají stará tajemství a všichni vědí o každém všechno. Proto jim neunikne příjezd intelektuálských měšťanů Bena a Kláry. Někteří skrývají něco víc než jiní, a proto k dvojici zaujmou vysoce odmítavý postoj. V obecním plátku dokonce nedlouho po jejich příjezdu vyjde varovný článek…
Panoptikum pana Perkinse je typickým zástupcem krimi žánru, kde od kratšího úvodu spolu s hlavními představiteli řešíte hádankou opředený zločin. Vyniká originálním námětem a chytrou pointou. Téměř až do posledních stránek netušíte, kdo je pachatelem, a odhalení se nese v sympatickém Poirotovském duchu. Šedá kúra mozková se bude namáhat bezmála tři sta šedesát zábavných stran. Doporučení patří milovníkům prazvláštních kriminálních případů a záhad.
Brněnská rodačka Ilona Dobrovolná vystudovala mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Místo novinařiny se vrhla rovnou do autorské tvorby. Na literární scéně debutovala v edici Původní česká detektivka Prokletí rodu, který měl výborné čtenářské ohlasy. Ve volném čase se ráda věnuje cestování, čtení a sportovnímu šermu.
Panoptikum pana Perkinse pro mě bylo velmi příjemným překvapením. I když jsem se těšila na drsné detaily z oblasti lidského cirkusu a hororové prvky, dostala jsem perfektní detektivní počin. Kniha je svěží, čtivá a originální narativ si budu dlouho pamatovat. Určitě se zaměřím i na spisovatelčinu prvotinu.
Závěrečné hodnocení: 89 %
Alfréd Perkins má zdánlivě všechno. Peníze, milenku, a především úspěšný podnik, s nímž na sklonku devatenáctého století kočuje Evropou. Jednoho dne jej navštíví starý známý Leopold Higgs a nabídne mu, aby se společně usadili v Čechách a založili zde zábavní park. O téměř sto třicet let později přijíždí na místo bývalého zábavního parku doktor historie Benedikt Knesl s praktikantkou Klárou, aby pomohli policii s nevšedním případem. Ve zpustlém a opuštěném areálu se totiž našla kostra s prostřelenou lebkou…
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2024
Žánr: detektivka
Počet stran: 392
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat