Prchavý okamžik s názvem život
Nohy ho příšerně zábly. To byl první vjem. Ten druhý byl, že nemá mozek. Jen hromadu jakýchsi útržků, létajících a vířících před jeho očima. Nedokázal je zklidnit. Reflexivně otevřel oči a udeřila jej do nich prudká, narůžovělá záře vycházejícího slunce. Rychle je zase zavřel. Pokoušel se soustředit. Nedařilo se. Když mu po dlouhé době hlava přestala třeštit a alespoň částečně si uvědomil, že žije a leží na zemi, natočil se. Chytil ji za ruku. Byla chladná. (z 1 % knihy)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Mirko Adamcovi.
Chci zakoupit tento titul!
Začínáme dramatickou scénou, z níž je jasné, že manželská dvojice se pokoušela o sebevraždu. Jenže probudí se pouze on. Zjistí, že jeho milovaná Markéta je mrtvá, ale on naneštěstí přežil. Co má v tom okamžiku dělat? Dokonat daný slib, nebo se přese všechno přenést a pokračovat dál bez ní? Útlá novela vás provede hamletovskou otázkou „být, či nebýt?“
Kapitoly nejsou číslované, nýbrž pojmenované, takže budete mít představu o obsahu. Příběh zavádí k panu Froňkovi, jenž nedávno oslavil padesátiny a život se mu začal sesypávat. Po zánětu mozkových blan mu byla diagnostikovaná epilepsie a pro něj předtím samozřejmé věci se staly nemyslitelné. Ztráta zaměstnání, záchvaty přicházející dle libosti i děti, co ztratily zájem o rodiče… Co bude tou poslední kapkou?
Vyprávění je vedené první osobou z pohledu protagonisty. Vzpomíná na léta krátce po revoluci, kdy se seznámil s budoucí manželkou Markétou. Ona prodavačka, on vědecký pracovník. I přes nelibost rodičů si lásku obhájili a vstoupili na společnou cestu. Z drobných střípků je zřejmé, že jejich vztah neměl vždy na růžích ustláno. I když se snažili najít lepší protějšek, nakonec pochopili, že jsou pro sebe ti praví. Možné pochyby zpečetila nemoc, jež ukázala, že spolu chtějí být v dobrém i ve zlém.
„Ale já si žádnou jinou hledat nechci. Vždyť to víš. Když se lidi berou kolem dvaceti, tak se jeden druhému přizpůsobí, ale v našem věku je už každý tak vymodelovaný, že je zázrak najít někoho k sobě vhodného. Takže se nedivím, že po smrti jednoho z partnerů pak už lidi radši zůstávají radši žít sami, než aby si hledali někoho k sobě. Já už jsem si to přece vyzkoušel, když jsem hledal ženskou svého věku jenom k pokecání u piva. Jsou to všechno takové pindy, že je to až zoufalé. (z 64 % knihy)
Hořkosladký tón spojuje lásku s nedostatkem peněz. I přes dluhy a těžké vyhlížení invalidního důchodu je čas na alkohol a cigarety, protože zítřek přijít nemusí… Přestože se v samotném úvodu dozvíte vrcholovou scénu, i tak bude mít čtení vzestupnou tendenci a přibývající tempo postupně seskupí všechny důvody, jež vedly k tak závažnému rozhodnutí.
Charaktery postav jsou snadno čitelné, nicméně vykreslené s ryzí lidskostí. Právě moment ztotožnění se hraje při četbě velkou roli. Propojení závažné nemoci, hmotné nouze, odcizení s dětmi i trvající partnerská láska dává naději, že se správnou osobou je život jednodušší.
Jazykově se jedná o prosté vypravování s kombinací spisovné a obecné češtiny. Text je bez výrazných stylistických chyb, avšak lze vytknout zbytečné nadužívání přivlastňovacích zájmen (jeho, svůj, její) v jednoznačných případech a některé gramatické chyby (jseš, mě x mně, apod.) či opakování slov v jedné větě. Novela je v ostatních směrech vyzrálá a čtenáře pohltí svíravostí, navzdory zdánlivě lehkovážnému tónu.
„Tak je ti už padesát, jaký je to pocit?“ zeptala se po chvilku mlčení Markéta. „Nic moc. Ne, mě to nic neříká. Víš, mě vůbec nevadí ten věk, padesátka, ale člověk by měl slavit hlavně to, co v životě dokázal, a ne jenom fakt, že se něčeho dožil. Možná dřív, když se lidi dožívali menšího věku, tak mohli slavit samotné stáří, ale dneska je to už celkem normální,“ odvětil jsem. „Tak buď rád, jseš aspoň mladý duchem,“ snažila se mě potěšit Markéta. (z 57 % knihy)
Ať už jste za zdmi sanatoria, nebo na louce v Lysolajích, zamyslíte se, jak je zdraví opravdu tím nejdůležitějším, byť se to může zdát jako ohraná písnička. Navzdory skutečnosti, že autor začíná tam, kde spousta knih končí, celých osmdesát tři stran budete trnout, kdy daná chvíle opět nastane. Zdařilá psychologie ústřední dvojice i nosná myšlenka si zaslouží pozornost každého, kdo rád vyhledává krátké a silné příběhy. Spánek dovedl zkoncentrovat šok, beznaděj, smíření i optimismus do uvěřitelné podoby.
Mirko Adamec, vlastním jménem Mojmír, vystudoval biofyziku na Univerzitě Karlově v Praze. Solidně rozjetou kariéru v oboru IT mu narušila epilepsie, kvůli níž přišel jak o pozici ředitele IT architektury, tak rodinný dům v Praze. V současnosti žije na Vysočině, stará se o invalidní manželku i o vnučku, již má v pěstounské péči. Přivydělává si doučováním matematiky či psaním vědeckých článků. Momentálně pracuje na titulu Úhel pohledu. Psaní je pro něj koníčkem a místem k uplatnění neotřelých myšlenek, proto také na tvorbě pracuje několik let; sám říká, že „psát bláboly ho nebaví“.
Spánek pro mě byl zjevením v tom nejlepším slova smyslu. Mirko Adamec dokázal na malém prostoru vystihnout silnou myšlenku, jež ve mně bude dlouho rezonovat. Můžeme se jen domnívat, do jaké míry dílo nese autobiografické prvky a v konečném důsledku to není podstatné. Zastavíte se a uvědomíte si, jestli máte kolem sebe ty správné lidi, o něž se můžete opřít. Třeba si jich po přečtení těchto řádků budete víc vážit a budete za jejich blízkost vděčnější. Doporučuji naprosto všem.
Závěrečné hodnocení: 85 %
Hrdina a jeho manželka se po dlouhém období spokojeného života dostanou do situace, kdy chtějí spáchat společnou sebevraždu. Zamýšlí se nad svým životem a osudem. Ne se smutkem. S humorem. A bez výčitek.
Nakladatelství: E-knihy jedou
Rok vydání: 2023
Žánr: psychologická novela
Počet stran: 83
Formát: epub, mobi, PDF
Komentáře
Okomentovat