Recenze: ROŠŤÁCKÉ POHÁDKY O ZVÍŘÁTKÁCH (Hana Novotná)

 Lék na všechny neplechy

Kájovi bylo v maminčině náručí sice moc hezky, ale před kamarády se přece jen trošku styděl. Co když si o něm budou myslet, že je ještě malé mládě? Vždyť už je velký, brzy půjde do školky a bude tam i spát! Ustoupil o krok dozadu, rozepnul si poslední knoflík u krku a řekl: „Takhle se to nosí!“ (str. 72) 

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!

Rošťák je sice nezbedné a zlobivé dítě, ale co když je jen nepochopené či svéhlavé? Musí to být nutně špatně? My zavítáme do přírodní říše, kde to samice se svými mláďaty vůbec nemají lehké. Dovedou včas poslechnout, nebo se dokonce napravit?

Jedenáct pojmenovaných kapitol ukazuje zvířata, jež se chovají jako lidé, a reflektuje jejich neposlušné chování, rozmary a stesky. Jak se cítí vlaštovka, která se musí stěhovat, ale přitom nechce opustit kamarády, nebo osamělý ježeček, jemuž se jednoho dne nevrátila maminka?

Zdroj: web nakladatelství

Průvodci budou vlaštovka Alžbětka, kočka Dorotka, opička Emilka, kozlík Bonifác, vlk Alfík, veverka Veveruška, pes Flíček, ježeček Mireček, šnek Felix, oslík Kája a méďa Béďa. Pomocí nezainteresovaného pozorovatele se dozvíte jednotlivé příběhy, jež nejsou nikterak propojené a není tedy nutná chronologická četba. Naopak se můžete ponořit do kousku, na nějž zrovna budete mít chuť.

Hlavní čas strávíme v domácnostech, jež nesou prvky typické pro konkrétní druhy, takže kromě nosných témat dostaneme informace též o specifickém stravování a bydlení. Znázorněné motivy jsou např. netrpělivost, nuda, nadávání, skákání do řeči, problémy s jídlem, nechuť ke koupání, samota, svéhlavost, ničení věcí apod. Vyprávění o šnekovi Felixovi se vymyká zajetému schématu, poněvadž se nejedná o klasického rošťáka, ale o podceňované zvíře toužící být novinářem. 

„Alžbětko! Máš nožičky celé od bláta! Podívej, jak je to tu zaťapané,“ spráskla maminka křídly. „Pojď, přines hadr, a když to uklidíme společně, budeme to mít hotové dřív, než přiletí tatínek.“ „Letěl pro babičku,“ dodala maminka po chvilce už klidnějším, laskavým hlasem. Za stolem si všichni pochvalovali dobroty, které maminka s láskou připravila. Všichni kromě Alžbětky, která lžící stěhovala jídlo z jedné strany talíře na druhou. (str. 10)

Charaktery postav jsou přímočaré a ponoukají k následné diskuzi. Pro cílové publikum snadno pochopitelné a čitelné. Tempo nemá prostor se více rozvinout, poněvadž jste vzhledem k délce brzy u konce. Seznámíte se s rodinou, odhalíte problém a přijde vyřešení pomocí rozhovoru či společné práce.

Jednoduchá větná konstrukce přímo vybízí pro první samostatné čtení nebo pro předčítání před spaním. Text neobsahuje gramatické či stylistické chyby, věty jsou snadné na vyslovování i pro zapamatování, příznivé je také řádkování s velikostí písma.

Maminka vlčice nakoukla do doupěte, aby zkontrolovala svých šest malých nezbedníků. Ve vlčím pelíšku vládl velký nepořádek, všude se povalovaly kosti, kůže a pírka, s kterými si malá vlčátka tak ráda hrála. Znavena hrou a dováděním pak rychle usnula, jedno stulené vedle druhého. Maminka si nad tou spouští sice trošku povzdechla, ale víc byla ráda, že jsou její děti šťastné a v pořádku. (str. 34)

Nejedná se o typické bajky, na druhou stranu vnímáme některé podobnosti. Mísí se lidské i zvířecí vlastnosti, pro zvládnutí situace je nutná spolupráce a komunikace, na konci obdržíme ponaučení. V jednom okamžiku můžete mít dojem, že proběhla inspirace u Popelky a u Pejska a kočičky, jak pekli dort.

Zdroj: web nakladatelství

Ilustrace má na svědomí Marie Nováčková. Kresby připomínají tahy pastelkou. Zvolená kombinace barev je spíše tlumeného charakteru, a tak nedochází k výraznému kontrastu, jenž by byl rušivý. Do daného kontextu příjemně zapadají a spíše záleží na vaší preferenci.

Nevyužitý potenciál vidím v nepropojenosti. I letmá zmínka by učinila knihu kompaktnější a čtenář by postavy nejen více poznal, ale také se s nimi ztotožnil. Trochu pokulhávala i výsledná pointa, která tolik nevyzněla kvůli malému rozsahu. Než se příběh plně rozvinul, skončil. Přitom některé přímo nabádaly k rozpracování a většímu ponoření. Byla náprava rošťáka dlouhodobá, nebo měla krátkodobý charakter? Podařilo se vlaštovce znovu vidět kamaráda? Přestala Veveruška všem skákat do řeči?

„Kdepak, vy už nepřijdete, znám to,“ řekl malý ježeček trochu smutným hlasem. Jen trochu, protože si moc přál tu hezkou a už ne vůbec cizí paní znovu vidět. Když ho pohladila a usmála se, bylo mu tak příjemně… „Víš co? Zahrajeme si takovou hru. Ty si začni počítat bodlinky, a než je budeš mít spočítané, jsem tu zpátky s vajíčky.“ (str. 57)

Soubor krátkých pohádek nenabízí nic převratně nového, pracuje s tradičním konceptem. Publikace je vtipná i poučná, nebudou se u ní nudit mladší ani starší čtenáři. Pokud vaše ratolest nerada čte a potřebuje zářez do čtenářského deníku, Rošťácké pohádky o zvířátkách jsou ideální volbou.

Pohádky mě bavily, měly správné poselství, ale pokud by jich bylo méně a tím pádem rozsáhlejší, jedině by to dílu prospělo. Každé dítě má možnost si najít zvíře, jež je mu sympatické a třeba i ukazuje jeho chování. Rodiče mláďat měli z mého pohledu bezbřehou trpělivost, takže titul je i poselstvím pro nás dospělé, že mnoho věcí lze řešit v klidu a s úsměvem.

Závěrečné hodnocení: 78 %

Anotace:

Začtěte se do zvířecích pohádek plných rošťáren a lumpáren!

V tomto pohádkovém vyprávění se pořádně zlobí. Zvířátka se totiž někdy chovají podobně jako děti. Také občas odmlouvají, nechtějí se mýt, malují po zdech nebo pečou dorty, do kterých nezapomenou přidat žížaly, protože vědí, že je má mlsná liška ráda. Ale ze všech sil se snaží polepšit. Podaří se jim to? To je tajemství ukryté v této laskavé a vtipné knížce.

Nakladatelství: Bambook

Ilustrace: Marie Nováčková

Rok vydání: 2024

Žánr: dětské, pohádky

Počet stran: 80

Vazba: pevná