Trénuj a ono to půjde…
Všichni zažijí o prázdninách něco zajímavého. Jen já ne. Protože jsem nešikovná a nic neumím, říká si v duchu sama pro sebe. Zlobí se na celý svět. A hlavně na tu svou zpropadenou nešikovnost. (str. 16)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Petře Štarkové.
Chci zakoupit tento titul!
Bára Zlámalíková chodí do druhé třídy a, ač je to k nevíře, nejméně dobře se cítí při výtvarné výchově a tělocviku. Předměty, jež většina z nás brala za odpočinkové, jsou pro ni nejobtížnější. Trpí totiž poruchou motorické koordinace, odborně nazývanou vývojová dyspraxie. Tento název za celou dobu nepadne – všichni ji vnímají jako nemehlo. Hlavně sama sobě je největším kritikem.
Rodiče i brácha Jožka ji berou takovou, jaká je, a věci se jí snaží maximálně ulehčovat. Co na tom, že ještě neumí jezdit na kole, vždyť ona se to naučí. Rozsypané lego? Pohroma na několik hodin! Modřiny a boule? Každodenní chleba. Žije však v milující rodině, má pár kamarádek a před sebou prázdniny. To by bylo, aby i přes své znevýhodnění nezažila nějaké dobrodružství.
Čtrnáct pojmenovaných kapitol můžeme pomyslně rozdělit na dva dějové bloky. První nás seznamuje s postavou Báry a demonstruje, jak leckdy jednoduché věci dají pořádně zabrat. Poněvadž se rodiče chystají k moři a bratr Jožka na filmový tábor, ona stráví volný čas u dědečka. V druhé části tedy zažijeme sžívání se se zvířaty i s prvními krůčky směrem k samostatnosti.
„Ještě jim dej vodu, prosím,“ odpovídá děda a štrachá ve spíži. „Natoč jim hodně studenou tady do hrnku, dones ven a na dvorku vodu z hrníčku vyleješ do misky. To by jim zatím mělo stačit.“ „Jenže já vodu vyleju hned tady,“ obává se Bára. „Víš, mám ty nešikovné ruce.“ „Tak si potom dej pozor, abys neuklouzla,“ říká děda. „Vylitá voda je to nejmenší, co by mě trápilo,“ broukne si přitom pod vousy, „podlahu jsem beztak myl naposledy před měsícem.“ (str. 29-30)
Pomocí nezainteresovaného vypravěče poznáme postupný posun ve výchově i v samotném protagonistčině myšlení. Z domova, kde byla zvyklá na umetenou cestu a převážně podceňování, ba dokonce znemožňování některých úkonů kvůli její bezpečnosti, na vesnici dostane přesně opačný ráz. Dědeček si s tím hlavu neláme, věří v její schopnosti a i v případě nezdaru si najde příležitost, jak ji pochválit. Z přehnaně ochranitelského modelu, v němž si Bára nemohla ani vyměnit hru na playstationu, skočí rovnýma nohama do přípravy prvních jídel, péči o zahradu i samotného dědečka, jenž si poranil koleno a spoustu činností by neměl dělat. Získá konečně potřebné sebevědomí? Pochopí rodiče, že nemají doma na smrt nemocnou holku, ale dítě, které potřebuje důvěru a čas?
Dominantním prostředím je čas strávený na vsi, kde nebezpečí číhá na každém kroku. Útočící slepice, ztrácející se želva, obávaná půda i rozzuřené včely. Kromě toho musí Bára řešit i praktickou stránku života – zásoby jídla od maminky brzy dojdou, a tak vznikne prostor i na první zkoušky vaření či praní velkého prádla. Přes počáteční obavy a snahu se některým výkonům vyhnout, protože určitě něco vyleje či rozbije, nabývá sebevědomí. Chce dědečkovi pomoci, až nakonec vyzkouší věci, jež jí do té doby přišly nepředstavitelné. I když jí něco nejde, nevzdává se a zkouší stále dokola, jak nakonec zvítězit a vyzrát nad svou nešikovností.
Zdroj: web nakladatelství
Tempo nabírá na intenzitě hlavně v druhé polovině, kde jsme svědky spousty akčních situací. Charaktery jsou vykreslené jednoduše, avšak v mnoha odstínech. Úzkost, strach a obavy střídá radost a zábava. Bára naplňuje svůj potenciál a slovo „nemehlo“, jež ji stále strašilo v hlavě, se stává méně intenzivním.
Po jazykové stránce kniha neobsahuje výrazné gramatické či stylistické chyby. Větná stavba i volba slov je uzpůsobená cílovému publiku, autorka má po řemeslné stránce text plně pod kontrolou. Některé pasáže jsou psané kurzívou, byť jejich vyznění plně porozumí spíše dospělý. Naučný prvek se skrývá v závěru, kde se rodiče či pedagogové dozví více informací o nemoci jako takové. Jakým způsobem se vývojová dyspraxie projevuje, kterými přístupy můžeme pomoci a čím naopak uškodit. Součástí je i odkaz na tematické pracovní listy.
Titul se dovede vcítit do pocitů malého dítěte a třeba i čtenář díky tomu získá potřebnou motivaci, že ne vše se musí perfektně podařit napoprvé. Nezáleží, jestli má diagnózu, či je klasické "nemehlo". Zrcadlo k nahlédnutí dostanou i rodiče; zjistí, že není dobré být pokaždé ochráncem, ale spíš podporovatelem.
„No kdo – Baruška přeci. Vždyť je to šikovná holka.“ Jožka se pochybovačně uculí. „Jsi si jistý, že mluvíš o naší Báře? Pořád má odřená kolena,“ připomíná trochu starostlivě. Ale děda ho usadí: „Možná má odřená kolena, ale na rozdíl od tebe se tu o všechno dokázala postarat! A jestli chceš říkat něco o jejích kolenou, nejdřív se nauč, jak se krmí moje slepičky, a pak mluv! (str. 77-78)
Ilustrace má na svědomí Michaela Večerková. Celostránkové, vložené do textu a hlavně související s přímo probíhajícím příběhem. Zachycují jak nejdůležitější body, tak Bářiny emoce. Dovedou být správně ztřeštěné, což mi přišlo vhodně zakomponované. V konečném důsledku závisí na vašich preferencích, já byla spokojena.
Zajímavostí je, že publikace spadá do edice Má to háček, v níž se vyskytuje dítě s onemocněním či složitou rodinnou situací (matčiny deprese, rozvod, cukrovka apod.). Pomáhají naleznout potřebnou inspiraci či povzbuzení.
Pokud bych se zaměřila na nedostatky, úplně důvěryhodně na mě nepůsobilo zdůvodnění, proč nemohla Bára jet k moři společně s rodiči. Zároveň zakončení bylo zbytečně překotné a dovedu si představit více stran. Například rozepsaný návrat domů, zda se nabyté zkušenosti projevily apod. Nicméně jedná se o výtky kosmetického charakteru a požitek z četby vám nikterak nenaruší.
Zdroj: web nakladatelství
Jestliže hledáte publikaci s naučným charakterem, u něhož se pobavíte i něčemu porozumíte, Největší nemehlo pod sluncem je správná volba. V rámci dětské tvorby v sobě snoubí zábavu, osvětu a porozumění. Zvláštní přístup neznamená přílišnou kontrolu a starost o každý krok vaší ratolesti, ale být správným motivátorem a naslouchajícím rádcem.
Petra Štarková je publicistka, psycholožka a spisovatelka. Kromě odborných a naučných článků má na kontě fejetony, povídky, převážně z oblasti fantastiky, a dětské knihy. Po absolvování studia pracovala na lince důvěry, s handicapovanými lidmi či jako soudní znalec. Debutovala titulem Pirát jménem Šampaňský.
Příjemné vypravování, u něhož mi vadilo zbytečně náhle useknutí, ale chápu, že pro cílenou věkovou skupinu to bude adekvátní. Celý koncept edice mi přijde originální a nebála bych se ho zařadit do povinné četby pro první stupeň. Přehnaně ochranářské přístupy mi obecně zvedají tlak, nejinak tomu bylo ve zdejším případě. Mohu jednoznačně doporučit.
Závěrečné hodnocení: 92 %
Bára si připadá jako největší nemehlo pod sluncem. Jenže co s tím, když jí všechno padá z ruky? Dokáže neobratná holka, které se nic nedaří a která zakopne i na rovné podlaze, prožít parádní prázdniny, a navíc se úplně sama postarat o dědečka a všechna jeho zvířata? Každý z nás má občas pocit, že je nešikovný. Někdo se tak ale cítí pořád. Bářiny ruce a nohy jsou neobratné, a i když se snaží, změnit to moc nejde. Přesto je ale Bára skvělá holka a kamarádka.
Nakladatelství: Albatros, Pasparta
Ilustrace: Michaela Večerková
Rok vydání: 2022
Žánr: dětské
Počet stran: 104
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat