Krychle zkázy
Mírně jsem se uklonil. Podal mi ruku. Dneska jsem mohl být na sebe hrdý, já se na tu návštěvu vybavil, oháknul se jako pravý zaměstnanec, a dokonce si pořídil i čepici s emblémem coby zástupce firmy… „Já jsem nějaký Gryček, přivítal vás můj mladší bratr, vedeme starožitnictví už deset let.“ Zazubil se. Zuby poněkud pokazily dojem, měl je žluté a odporně zasrané, zřejmě zrovna pojídal nějaký oranžový tvaroh, či co. Určitě mu smrdělo z huby! (str. 122)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Jaroslavu Benešovi.
Chci zakoupit tento titul!
Vincentovi po rozvodu nezbyl ani halíř. Exmanželka Anna z něho udělala chudého blázna, který musel strávit nějaký čas v psychiatrické léčebně. Zůstala mu jenom malá záplata na ztroskotané manželství v podobě drobného příbytku v chalupářské oblasti. Jelikož Vincent není zrovna příkladným občanem, i jeho přátelé se dost často dostávají do křížku se zákonem.
Příběh začíná vraždou kamaráda následovanou náhodným setkáním s tajemnou Amálií, jež ho dovede k hromadě na první pohled bezcenných, podivných součástek. Ty se však pomocí plotterového stroje složí do pravidelné krychle. Podivuhodné těleso neboli nádoba nectnosti funguje jako mocný prsten, kdo se k ní přiblíží, ocitne se v nebezpečí. Hromada mrtvol kolem Vincenta se nebezpečně zvětšuje, stane se i on sám jednou z nich?
Ústředním tématem je cena za odplatu, kterou se Vincent rozhodne zaplatit za vyřešení záhadné smrti svého přítele a ostatních, kteří se nevědomky dostali do změti korupce a touhy po moci. Temné podsvětí a česká lokalita činí z Nádoby nectnosti drsnou akční gangsterku, která sice neoplývá uvěřitelnými dějovými zvraty, ale nenudí. Vincent, vystupující jako mstitel, však má sám více kriminálních škraloupů, než je zdrávo, je příjemným (anti)hrdinou. Jakožto bývalý IT pracovník armády má spoustu odvážných známých, kteří se pro peníze a prestiž mezi podsvětím neštítí ničeho. Mít přátele, kteří se při vraždě ptají, kam ukrýt tělo, se ukáže jako to nejlepší, co mohlo zvědavého podfukáře potkat.
Dynamický text se vyznačuje obecnou češtinou bohatou na nekonvenční metafory, vulgarity a občasné slangové výrazy. Styl je čtivý, svižný a jednoduchý, zcela korespondující s užitou ich-formou. Hlavním kladem je především ostrovtip a silně nekorektní humor. Celkový dojem kazí drobné překlepy a občasná nekonzistence ve velikosti písma. Plastické vykreslení Vincenta je zajímavým průzorem do duše člověka, který se vlastní vinou ocitl na šikmé ploše, ale přesto u něj stále najdeme atributy hodného jedince. Z mixu žánrů do popředí vystupuje především akční detektivní linka. Vincent se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a nebojí se je ušpinit.
„Teď si sednete sem,“ řekl podivně měkkým, zženštilým hlasem ten druhý chlap, ten, co mě držel. Kdybych zavřel oči a neviděl jeho ksicht, nebyl bych si jist, jestli mluví žena nebo muž. Přitáhl židli a hrubě mě na ni posadil, ale obkročmo. Ruce jsem musel dát přes opěradlo dolů. „Hotovo šéfe!“ ohlásil chlapík ve flanelové košili a džínách, co vypadl jako závozník, který dostal befélem zásadní rozhodnutí, aby se znovu vrátil do školy a studoval latinu pro kastráty. (str. 135)
Negativně lze vnímat velké množství postav hrajících epizodní role, kvůli rychlé smrti si k nim čtenář nestihne vytvořit silnější pouto a šablonovité zpracování zapříčiní snadnou záměnu. Přehled na konci je nutností, ale určitě by se více hodil na začátku, takto jsem si schéma kreslila na papír, abych se v nich vůbec vyznala.
Nádoba nectnosti vyčnívá originální, snadno zapamatovatelnou zápletku. Nehledejte přesah, o kterém by se dalo po dočtení popřemýšlet. Narazíme na spoustu násilným scén, ale žádné hektolitry krve, spíše životní nadhled a schopnost vyhrabat se i z velmi nestandardních zapeklitých situací.
Za zmínku stojí netradiční jména aktérů, klasickým křestním jménem J. Beneš nazývá pouze Vincenta a ženy. Ostatní muži vystupují pod pseudonymy či příjmením, například: Cikán – právník, který ovšem není romské národnosti, Pulec – drsný bývalý kolega od vojenské služby, a v neposlední řadě vyšetřovatel Kepke – muž zákona, který se stále snaží vidět v lidech dobro. Svět kolem Vincenta je plný intrik, zlodějin a náhodných potyček a kriminalista si brzy všimne, že Vincent je vždy na místě činu… V druhé polovině se autor nevyhne opakování schémat, vraždy a oběti začínají splývat. Dílu by prospěla šikovnější korektura a kratší rozsah. Plusové body přináší uvěřitelná pointa, která není předvídatelná a až do posledních stran nemáte tušení, kdo je pachatelem.
Doporučení patří všem, kteří nehledají hluboké rozpravy o lidské bytí, ale chtějí se pobavit u dynamikou nabité prózy, jež překvapí různorodostí u smrtí, sympatickými charaktery a neutuchajícím humorem plným cynismu. Drobnou paralelu lze spatřit u Pomalé vody od Jiřího Raichla, kde ženská hrdinka rovněž oplývá vtipnými hláškami a dokáže se dostat z každé šlamastyky.
Jaroslav Beneš se živí jako programátor a analytik, na literárním poli není žádným nováčkem. Debutoval v roce 2018 sci-fi thrillerem Bílé můry.
Nádoba nectnosti pro mě byla příjemným překvapením, dlouho jsem se u knihy tolik nezasmála a nečetla o tak sympatickém hrdinovi, který není vůbec žádný klaďas. Rozhodně stojí za přečtení, v českém rybníčku se vymyká a byla by škoda, kdyby se dílo nedostalo do širšího čtenářského povědomí.
Závěrečné hodnocení: 78 %
Představte si Vincenta, našeho hrdinu, podléhajícího svým démonům. Smrt přítele a následné události ho vrátí do světa, který kdysi nedobrovolně opustil. Uvíznul v komplikované síti intrik a snaží se rozplést její nitky. Navíc ho dostihne minulost. Musí urychleně nacpat vypadlé kostlivce zpátky do skříně a zároveň vyřešit otázku, co má větší váhu: spravedlnost nebo odplata?
Nakladatelství: Nová Forma
Žánr: thriller
Počet stran: 530
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat