Temná pohádka o princezně na útěku a pomstychtivém drakovi
Obrátil jsem se k zemi a volným pádem jsem se řítil k první skupině kuší. Už jsem se chystal roztáhnout křídla, abych pád zpomalil, protože se země nebezpečně přibližovala, když jsem v boku ucítil mučivou bolest. Naprosto mě ochromila, a než jsem tomu zvládl zabránit, narazil jsem tvrdě do země. (str. 7)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Princezna Erin je kvůli hrozící válce nucena do sňatku s novým králem sousedící říše Merodie. Jenže jí se takový svazek příčí. Odmítá stát se manželkou člověka, který dle její teorie stojí za smrtí matky a otce. Jenže bratr Peter, dědic trůnu Ledových pustin, je v tomto případě neoblomný. Erin nezbývá nic jiného než utéct z pohodlí zámku a najít posledního draka, který by jí v boji proti Merodii mohl pomoct jinak než nechtěným manželstvím.
Dračí měnič Nathan je již dlouhé roky uvězněný v temném vězení. Při životě ho drží jen touha po svobodě, nalezení všech, již jsou zodpovědní za vymýcení jeho rodu, a po pomstě. Vše se zdá být naprosto beznadějné. Dokud se jednoho dne země nezachvěje…
Padlý vládce nebes je prvním dílem chystané série v žánru young adult fantasy, slibujícím temné dobrodružství. Dění v ich-formě sledujeme optikou dvou hlavních postav, princezny Erin a draka Nathana. Ústředním dějištěm jsou fiktivní říše – Ledové pustiny, jimž vládne Erinin rod Ashswordů, a soupeřící Merodie.
Denisa Janštová si s budováním svého fantasy světa dala nemalou práci. Nejenže mu darovala působivou, leč krvavou historii plnou mocichtivosti a utlačování, ale obohatila jej též o různé legendy, kletby, a proroctví či magické bytosti. Na dobrodružné cestě uprchlé princezny s podivným znamením na ruce a posledního draka potkáte všemožné měniče, tedy magické osoby, které na sebe dokážou vzít zvířecí podobu, dále prokleté (např. služebnou ovládající led) nebo čarodějky. O přílišné originalitě se tedy mluvit nedá – autorka pracuje s oblíbenými a ve fantasy často užívanými náměty, což nemusí nadchnout, ale ani to neurazí. Jejich užití ocení zejména ti, jimž jsou zmíněné motivy blízké.
Seznamování s dějinami je dávkováno postupně, což místy sice zpomaluje dění, zároveň však nepřehlcuje čtenáře naráz. Vše je podáno jednoduše, pochopitelně, vhodně pro cílovou skupinu. Nejvíce informací se nám dostává prostřednictvím Erin, která se během dobrodružného putování dozvídá nejen jí dosud neznalé důležitosti o říši, ale také mnohá tajemství o vlastní rodině.
Na jazyku jsem ucítila železnou chuť krve. Olízla jsem si rty a zjistila jsem, že ten spodní byl roztržený. Tvář jsem měla jako v ohni a před očima mi probleskovaly hvězdičky. Takhle jsem si to tedy nepředstavovala. (str. 118)
Jakožto hlavní hrdinka může ovšem působit dvojsečně. Na jednu stranu je docela sympatická, ačkoliv princeznovské manýry se jí nevyhýbají – odsekává, je drzá, abnormálně důvěřivá v sebe samu apod. Zpočátku je slepá vůči všemu, co se okolo ní děje, s postupem času však začíná chápat, že ne všechno je takové, jak jí bylo po celý život předkládáno. Ono probouzení se z nevědomosti a postupné odchylování se od jejího vcelku krutého rodu je obstojně gradované.
Na stranu druhou nikterak nevybočuje z řad jiných žánrových protagonistek. Erinin vývoj od princezničky k odvážné mladé ženě je totiž ovlivněn až neuvěřitelnou štěstěnou, která ji potká snad v každé svízelné situaci, což vcelku ubírá na důvěryhodnosti a bohužel to působí prvoplánově. Vzhledem ke skutečnosti, že dosud žila v nevědomí a bezpečí zámku, je též její náhlá odvaha málo věrohodná. Například v souboji – vzhledem k žánru až zbytečně explicitním – kdy jednomu z protivníků, již ji chtěli dovést zpátky ke králi, rozřízl meč břicho a on v rukou držel vlastní střeva (str. 119), nehnula ani brvou. V podstatě to okomentovala se stejnou dávkou emocí, jako kdyby popisovala, co právě svačila.
Druhý vypravěč Nathan je na tom o něco lépe. Více z něj vyzařují emoce, obzvlášť v částech, kdy je ve vězení. Je zlomený, bolestiplný, naplněný touhou pomstít se. Všechny tyto aspekty z něj činí tajuplného, záštiplného a ubručeného jedince, kterému to ovšem uvěříte, ač i z něho lze vycítit jistá klišovitost.
Za zmínku stojí i vedlejší charaktery, které se v knize mihnou. O novém králi Ledových pustin Peterovi nebudete tušit, co si o něm myslet. Erinina služebná Nora je působivá nejen svou věrností, ale i schopností ovládat led. Podobně je na tom Jacob, který dříve sloužil králi, ale dlouholeté pouto s princeznou jej nenechává chladným a i přese všechna svá přesvědčení se na nebezpečnou pouť vydává s ní. Vlčí měnič Kol je spíše nevýrazný, snad se mu dostane větší šance zazářit v dalších dílech. Charakterově i svou úlohou v ději je ovšem zajímavá Saba, čarodějka, k níž míří cesty obou hrdinů a jejíž čarovný domov se stane snem nejednoho z nás.
Co se týká děje, skutečně působí jako úvodní, především seznamovací díl. Gradace je pomalá, hodně se utíká, cestuje a přibližuje svět i jeho minulost, střídání pohledů je v tomto případě osvěžujícím doplňkem. Atmosféra je hutná a temnější, dění protkávají informující části, občas se objeví drsnější akce. Romantická linka se tu v podstatě nevyskytuje, letmé náznaky slibující populární „z nenávisti k lásce“ lze vycítit převážně z proroctví. K setkání draka a princezny totiž dojde až v druhé polovině, což ovšem nevadí – vzájemná nevraživost příběh příjemně okoření. Závěr a závan příslibu divokého vzplanutí dokáží navnadit na pokračování.
Nikdo už neviděl osamělou princeznu, se kterou si ostatní děti nikdy nechtěly hrát, protože jejich rodiče měli strach, že kdyby se princezně jejich dítě znelíbilo, mohla by ho nechat popravit. Neviděli děvče, které nutili účastnit se všech porad, zasedání i různých večírků, na nichž nesměla mluvit ani rušit dospělé. A když k ní někdo náhodou promluvil, musela jen papouškovat naučená slova, protože o její názor nikdo nestál. (str. 260)
Padlý vládce nebes je autorčinou prvotinou, což se projevuje zejména na stylu psaní. Vyprávění je poněkud monotónní, obzvláště v případě Erininých kapitol. D. Janštová se více soustředí na vnitřní pochody hrdinů než na samotné dění. Také akční scény jsou popsány spíše formou pocitů a vnímání hrdinou, což jim ubírá na dynamice, nadbytečné množství prolité krve a užité krutosti je nezachrání. Některé věty působí šroubovitě, mnohá souvětí zdlouhavě, často se opakují slova. Určitě by textu prospělo další kolo pečlivější korektury, neboť vše zmíněné může ovlivnit plynulost čtení. Výrazné pravopisné hrubky se však naštěstí neobjevily.
Navzdory tomu nelze tvrdit, že by dílo nebylo čtivé. Jazyk je snadný a oproštěný od zbytečně složitých slov, všedně znějící jména jsou přejatá z angličtiny. Osobně mi však právě v tomto ohledu chyběla hravost a osobitost. Nenáročnějšímu či začínajícímu čtenáři fantastiky však může zvolená běžnost pojmenování jednotlivých postav naopak vyhovovat.
Jako celek je Padlý vládce nebes celkem slušným vstupem na literární pole. Není sice bůhvíjak originální – šablonovité postavy, klišé motivy, zápletka aj. – a po stylistické i vypravěčské stránce je také co vylepšovat, ovšem i přes to všechno se jedná o zajímavou fantasy prvotinu. Denisa Janštová si pěkně vyhrála zejména s worldbuildingem a osobitým pojetím známého pohádkového motivu princezna a drak.
Titul lze tedy mimo jiné označit za temnou pohádku vhodnou (až na oněch pár bezúčelně surových scén) pro mladé i starší milovníky YA fantasy, již nebaží po výrazné komplikovanosti, naopak si rádi vychutnávají populární náměty i charaktery vsazené do čtivého a atmosférického vypravování. Nadšené fanoušky si Padlý vládce nebes bezesporu najde.
Tematickou grafickou úpravu a obálku si vzala na starost umělkyně Zuzi Maat, jejíž tvorbu můžete znát například z knižních obalů děl od M. K. Hardy (např. Knihomolka, Haka za lilii). Uvnitř nechybí ani jednoduchá mapka pro snazší orientaci.
Neexistovala žádná síla, která by mě teď zastavila. Cítil jsem, jak ve mně žhne oheň, který příliš dlouho spal a náhle procitnul, hladový a toužící vzít si, co se mu zamane. (str. 293)
Denisa Janštová, studentka Veterinární univerzity v Brně (program Ochrana zvířat a welfare), už jako malá milovala knihy a čtení. První příběh se pokusila napsat již na základní škole, na publikování si však musela ještě pár let počkat. Úspěšná byla až s recenzovaným YA fantasy románem Padlý vládce nebes, vydaným prostřednictvím portálu Pointa.cz (2023). Kromě knížek miluje i zvířata, o čemž svědčí nejen vybraný vysokoškolský obor, ale i sdílení domácnosti se dvěma psy a několika ještěry.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Subjektivní názor: Upřímně mi trvalo, než jsem se začetla. Začátek mi neplynul příliš hladce a s hlavní hrdinkou jsem se nedokázala sžít – což se mi vlastně nepodařilo až do konce. Její charakter mi připadal nekonzistentní a příliš šablonovitý (což byl v podstatě i Nathan, ale jeho pohled na mě působil uvěřitelněji a emotivněji). Dost jsem bojovala s monotónností vypravování a nadmírou „šťastných náhod“ v nebezpečných situacích. Naopak si mě ale získalo pojetí výše zmíněného motivu „princezna a drak“, jejichž složitý vztah a vzájemně se proplétající osudy slibují vášnivou romanci, o které bych si i přes zmíněné nedostatky chtěla přečíst.
Celkové hodnocení: 62 %
Bezmoc a touha uniknout osudu. To mají společné Erin a Nathan.
Erin žije na první pohled dokonalý život princezny. Ve skutečnosti je ale zoufalá z dohodnutého sňatku s králem sousední říše, který vyhrožuje válkou, pokud ho odmítne. Rozhodne se riskovat vše a vydá se na nebezpečnou cestu, jen aby našla přeživšího draka, který by zastrašil jejího nastávajícího.
Nathan je uvězněný v nejodpornějším vězení a jediné, po čem touží, je uniknout a pomstít se. Ani ve snu by ho však nenapadlo, co všechno bude muset pro svobodu podstoupit.
Nakladatelství: Pointa
Série: Padlý vládce nebes (1.)
Rok vydání: 2023
Žánr: YA fantasy
Počet stran: 320
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat