Smrt mezi neony
Představ si, že kreativita je jako ochablej sval, kterej potřebuje zpevnit. Leckoho jako první napadne vzpírat třicetikilový závaží, jenže k tomu se musíš postupně propracovat. Je ideální začít něčím menším, co si třeba napíšeš jen tak pro radost, a tím se neustále posouváš kupředu.“ (str. 100)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia.
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia.
Alex je pozvaná jako host na mezinárodní festival krátkometrážních filmů do Japonska. Skutečnost je ovšem o mnoho prozaičtější – Alexina cesta do Tokia vede především za posledními stopami její sestry Adély, jež nadobro zmizela před třemi lety mezi neonovými tlampači v japonské metropoli. Hned první večer se Alex seznámí s Martinem. Je to náhoda, že v Asii hned narazí na krajana? Za vydatné pomoci překladatele Hirokiho se pouští do vyšetřování na vlastní pěst. Začíná hra na kočku a myš…
Textu psanému obecnou češtinou dominují atmosférické popisné pasáže a kreativní metafory. Klouda vyniká smyslem pro detail, především v oblasti módy a meteorologické situace. Přesně víme, v jakých botách a posledních módních výstřelcích se pohybuje nejen Alex, ale i nahodilí kolemjdoucí, což dodává na autenticitě a opravdu máte pocit, že k vám hovoří mladá žena. Všehovšudy přítomný déšť podkresluje temnou notu příběhu. Dynamika lehce pokulhává, někomu může tempo připadat přímo rozvleklé, ale taktéž se může jednat o záměr napodobit styl japonských literátů.
Vypravování v ich-formě je ozvláštněno pasážemi kurzívou, kterou k Alex kousavými poznámkami promlouvá Adéla, coby její alterego. Negativem je ovšem způsob vyjadřování, který mají sestry totožný, tudíž oddělení textu je nutností. Rovněž najdeme výrazy z místní kultury, jež nejsou osvětleny pod čarou či v seznamu na konci, jak tomu bývá například u japonské literatury v Odeonu. Pokud nejste jejím čtenářem, budete muset googlit.
Časová chronologie je posloupná, až na drobné výjimky tvořené retrospektivními záblesky z Alexiny minulosti, kde lehce nahlédneme do rodinných vazeb. Motivací najít sestru je pro Alex bolest, kterou se před ostatními snaží schovávat. Naproti tomu otec ji zase dává okatě najevo. Povaha hlavní hrdinky se zrcadlí v osamělosti tamních obyvatel. Navenek vystupuje Alex vyrovnaně, ale uvnitř je rozbitá na padrť.
Celkový dojem kazí teatrálnost a všudypřítomný podkres patosů v dialozích, zejména v rovině vnitřních rozhovorů Alex s Adélou. Temné momenty místy působí až úsměvně. Pozitivem jsou filozofické úvahy Alex o osamělosti dnešního světa.
„Filmy mě několikrát zachránily před tím nejhorším. V dětství, když umřela máma. V pubertě, když jsem se každodenně hádala s tátou. Kdykoliv jsem zklamala sama sebe a měla špatný období, mohla jsem se k nim vrátit, často zase o něco zkušenější a rozumnější. Postupem času v nich nacházíš nový význam, jako bys na ně pokaždé koukal poprvé. Přenesou tě, kamkoliv si zrovna zamaneš, a jsou pro mě malou připomínkou toho, že nejsem sama, kdo se potácí životem jako opilec v ranním metru. Ale stejně jako najít se v nich můžeš i ztratit, což podle mě dost lidí nechápe. (str. 303)
Autorovi se podařilo zapracovat aktuální společenské problémy v Tokiu, jako je prostituce, korupce a přílišná odtažitost tamních obyvatel, kteří tráví dlouhé hodiny prací, aby se uživili. Živoří v malých bytečcích a jsou velmi osamělí. Ústředním tématem je ztráta blízké osoby a způsob, jak se s ní vyrovnat. Alex netuší, co se s její sestrou stalo, ale snaží se nepropadat planým nadějím jako její otec. Počin bych zařadila spíše do detektivního žánru, jelikož máme šanci nakouknout i do vyšetřování policistů v Zemi vycházejícího slunce.
Komorní obsazení a celkem velký rozsah nabízí potenciál pro zevrubnou charakteristiku aktérů, Klouda ovšem většinu nastínil ploše se záměrem působit záhadně, takže prostor pro katarzi dostává pouze Alex.
Povedená obálka avizující thriller zcela koresponduje s dějem. Hlavní město září neonovými záblesky a za svou dokonalou tváří schovává extrémně nebezpečná tajemství. Neonová cizinka je kriminálním románem a postupy japonských detektivů budí dojem liknavosti kvůli cizí národnosti oběti. Tvůrce v závěru v pár řádcích vyvrací kritiku tamních policejních sborů, kterou halí do hávu fikce. Neonové cizince vévodí originální námět a cizokrajné prostředí prosycené uměleckým otiskem podobajícím se filmovému scénáři.
Neonovou cizinku bych doporučila milovníkům japonské knižní tvorby, protože zpracovává podobná témata. Přestože chybí patřičná syrovost, nelze Kloudovi upřít silná míra podobná japanistické imaginace.
Filip Klouda se narodil v roce 1994, sám sebe nazývá vytrvalým obdivovatelem fikčních světů napříč médii. Na knižním poli debutoval krimi románem Lovci nocí o brutální vraždě v plaveckém bazénu. Následoval psychologický thriller Vzdálená místa.
Mě osobně Neonová cizinka zklamala nevyužitým potenciálem a vše pohlcujícími patetickými výlevy hlavní postavy. Její rozhodnutí mnohdy působila nelogicky a dějové linky z minulosti byly nedotažené a nedaly možnost si k protagonistům vytvořit hlubší vztah. Plusové body uděluji za skvělou atmosféru Tokia a uvěřitelné rozuzlení.
Závěrečné hodnocení: 69 %
zástěrkou pravého důvodu cesty – ve skutečnosti přijela hledat sestru Adélu, která se v japonské megalopoli beze stopy ztratila. Bez znalosti místa, jazyka i jakéhokoliv spojence se dívka pouští do pátrání, odhodlaná svou sestru za každou cenu najít.
Neonová cizinka je psychologický thriller vrhající české protagonisty do japonského prostředí; blízkého i odcizeného, moderního i tradičního, mírumilovného i krvavě nebezpečného.
Nakladatelství: Kalibr
Rok vydání: 2024
Žánr: detektivní román
Počet stran: 424
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat