Služba lidu bývá náročná…
Velkej problém u nás, že Britové prostě neumí chlastat, protože u nás je alkohol vyjde dost levně a pak skončí v takových s prominutím „sračkostavech“, kdy na vás i přesto, že jim chcete pomoct, pálí výrazy jako „cunt“, „dick“ a jim podobné. Ve finále vám ještě s poutama za zády nějakým zázrakem za jízdy otevřou okénko a tahaj za kliku od dveří, plivou na vás a snaží se vás kopnout, takže jim prostě zase musíte dát do držky, aby se uklidnili. (str. 128)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Zajímalo vás někdy, co musíte splňovat, abyste se stali příslušníkem policie? Autor, pod fiktivním jménem Jonathan Srpen, nás provede svým životem i veškerými okolnostmi, jež ho přivedly k myšlence pracovat u sboru. Rodina, vztahy i vnitřní boje. Dosáhl snu „Pomáhat a chránit“, či se představy rozcházely s konečným uplatněním?
Přestože mnoho lidí má tendence na policisty nadávat a častovat je nevybíravými jmény, když přijde problém, jsou rádi, že mohou číslo 158 vytočit. Krádeže, přepadení, vraždy, ale i rozdávání pokut, řízení dopravy či hledání zatoulaného důchodce. To vše patří do náplně práce. V následujícím textu se seznámíme s dlouhou cestou, jež vedla k vytouženému cíli.
Patnáct pojmenovaných kapitol pracuje s obecnými informacemi i konkrétními případy. Drobné představení protagonisty, jeho emočního rozpoložení i seznámení se životní situací plynule přechází do ryzí specifikace. Přihláška, fyzická příprava, psychotesty i následný výcvik a praxe.
Zavelel a my museli běhat tam a zpět po hřišti do té doby, než pak zavelel znovu. Na to jsme několikrát přecházeli ze stoje do polohy kliku, kde nás nechal vzpřímeně několik vteřin. Pokud někdo spadl nebo položil kolena, jeli jsme celá četa znovu. Nakonec zavelel v poloze kliku na klouby a museli jsme klikovat na betonu na kloubech. Myslím, že nám to vysvětlil dost jasně. Pak nám bojaři a velitel popřáli hezký večer s tím, že můžeme na večeři a ráno se vidíme na nástupu. Na zbytek večera jsme vyrazili s naší novou partou do města na pivko a užili si seznamovací večer. (str. 61)
Do role vypravěče je postaven samotný tvůrce. Užitá ich-forma záhy vtáhne do děje a umožní částečné prožití jednotlivých scén. Přestože text obsahuje osoby vycházející z reálných lidí, Jonathan Srpen zvolil anglická jména, aby poskytl co největší anonymitu.
Pestré prostředí nás kromě výcviku ve Vyškově provede měsíční praxí, základní odbornou přípravou, realitou ubytoven i českými ulicemi. V nich poznáme řadu případů, jež vypovídají hlavně o lidské povaze. Lži, snaha o podvody i udávání. Taktéž můžeme vnímat rozdíl mezi standardní dobou a tou covidovou, kdy se někteří přející spoluobčané obzvlášť realizovali.
Tempo sice pokračuje kontinuálně vpřed, byť může vzbuzovat dojem zacyklenosti a repetitivnosti. Dalo by se říct, že je konstantní ve své průměrnosti. Ledabyle prolétlé, nikterak propracované. V části „Případy, které mě nejvíc ovlivnily“ je popsána řada příhod, ale vítězí kvantita nad kvalitou.
Protagonistou je mladý muž, jenž si velmi záhy prošel vnitřní deziluzí a syndromem vyhoření. Podrobný popis nálad a emocí manifestuje, jakým způsobem může výkon povolání ovlivnit psychiku a změnit osobnostní založení. Charakteristika se na první pohled jeví jako otevřená, avšak nezabrousí do hlubších vod. Nastavuje zrcadlo pouze tak, jak chce, a i když se nebojí explicitních výrazů, má první věta tohoto odstavce shrnuje celkové vyznění.
Dodnes musím všude sedět zády ke zdi a čelem do prostoru, abych nebyl nervózní. Tehdy jsem začal vnímat, jak se můj charakter začíná rozdělovat na dvě části. Dostal jsem se do fáze, že jsem nedokázal přepínat v soukromém životě, a naopak v práci do charakteru, který jsem zrovna potřeboval. Lidi, kteří mě znali z minulosti, mi říkali, že jsem se změnil a že jsem najednou moc negativní. Pokud vidíte věci co my, přestane po vás být všechno jen zalité sluncem. Tak to prostě je a bude. Postupem času se ve vás může vytratit veškerá empatie, pokud to necháte zajít moc daleko, třeba jako já. (str. 176)
Jazyk je naturalistický, v hojné míře využívá obecnou češtinu a vulgarismy. Což může být pro někoho obtěžující, protože posílání do prdele je opravdu hodně časté… Větná stavba je dost chatrná a spíš než snahu o literární zpracování představuje deník zhrzeného a zapšklého muže. Textem prostupují vysvětlivky pod čarou, jež v mnoha případech podceňují intelekt čtenáře. Dalším doprovodným znakem jsou zvýrazněná slovní spojení, která mají funkci zdůrazňovací a zároveň činí informace přehlednými.
Titul balancuje na vlně patetičnosti, rozhořčenosti a zklamání. Nevhodně použitá zájmena a přesto, že výrazné gramatické a pravopisné chyby přítomny nejsou, náročnější čtenář až moc pocítí lidovost a buranství. Knize by výrazně prospělo jakési „učesání“. Větší ucelenost a kompaktnost, aby připomínala něco víc než jen zápisky vyndané ze šuplíku a v tom stavu i vydané. Zároveň by bylo vhodné sjednotit text a grafiku. Na straně 183 a 186 odkazuje, abychom si zapamatovali podtržené spojení, jenže podtržené není, jen ztučněné…
Přestože je styl svérázný, dostanete ucelenou představu o nárocích, jež musíte splňovat, i o běžné agendě při výkonu povolání. Zjistíte, že pojmy zadržení, zatčení a zajištění jsou dost rozdílné a častokrát dochází k jejich chybnému užití. Sloužit s lidmi a hlavně pro lidi je vyčerpávající po všech stránkách a pokud přemýšlíte o uplatnění v této sféře, možná vám pomůže přistupovat k věcem realisticky, a ne s růžovými brýlemi.
Jonathan Srpen se rozhodl publikovat skrz pseudonym, takže dohledat nějaké relevantní informace o jeho osobě je obtížné. Sám o sobě píše, že vede dvojí život, je introvertní povahy a přemýšlí nad věcmi, nad nimiž ostatní mávnou rukou. Miluje dobré jídlo, pivo, sport, kulturní akce a hudbu. Dvě tváře policisty jsou prvotinou.
Po přečtení tohoto počinu doufám, že policisté mají placené návštěvy psychologa. Zajímavý obsah nebyl adekvátně zpracován. Slova se opakovala, vulgarit bylo přespříliš a ač nepopírám, že autor měl bohaté zkušenosti, spíš zvítězila touha vypovídat se veřejnosti, než aby nad větami přemýšlel a dal jim nějakou fazónu. Průměrné čtení představující zajímavé a náročné povolání, po literární stránce však vítězí čistý popis před prožitkem. Další kniha, jež upadne do šedi zapomnění.
Závěrečné hodnocení: 52 %
Autobiografický román mladého policisty, který autenticky popisuje svůj příběh a ukazuje, co všechno obnáší práce u policie a jak může ovlivnit povahu člověka.
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2023
Žánr: biografie
Počet stran: 232
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat