Cestování napříč alternativními epochami naší historie
Vracet se tam, kde to všechno začalo, vůbec není legrace. Aspoň ve vzpomínkách. Pro každého z nás tří to totiž začíná úplně jindy. A jinde. Což je vlastně jedno a to samé. (str. 13)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.
Chci zakoupit tento titul!
Poručík David Miller by svou práci u kriminálky nazval nudou – zatímco jeho kolegové řeší závažné případy, na něj zbývají ty nejmíň zajímavé. To se ovšem změní v okamžiku, kdy na Rohanském ostrově, při reportáži o tamních bezdomovcích, záhadně zmizí mladá reportérka Zina. A tak se ostřílený specialista na vykradené stánky či ztracené peněženky vydává pátrat po pohřešované osobě. Jaké ho čeká překvapení, když ho podivín, jenž se zjevil na místě Zinina vypaření a říká si Běs, dostane do jiné reality!
Případ ambiciózního démona, první díl chystané série Mýtoversum, je rozdělen do dvou částí – Budovatelé a Pohani. Ty se následně dělí do kapitol, střídavě vyprávěných v ich-formě z pohledů Davida a Ziny, jež jsou místy prolínány pravidelnými hlášeními agentem v terénu. Dílo žánrově spadá na pomezí detektivky, alternativní historie a fantastiky, což jistě překvapí fanoušky Martiny Eretové, která se dosud pohybovala na poli kriminalistiky.
Ústředním motivem je cestování napříč dobovými obdobími odehrávajícími se na území naší republiky. Autorka si poměrně šikovně vyhrála s myšlenkou mýtovers, což jsou jakési otisky dějinných epoch našeho světa – ovšem ne tak, jak reálně probíhaly, ale jak je vnímají lidé – dohromady tvořící Mýtoversum, tedy celé universum těchto „stop“. Díky tomuto nápadu tak odpadla nutnost striktního zachování historické správnosti a vystřídala ji možnost pojmout jednotlivá údobí humorně a nápaditě. Nutno dodat, že to se Martině Eretové podařilo na jedničku, stejně jako vystihnutí tehdejších atmosfér. V tomto díle navštívíme mýtoversa dvě – padesátá léta dvacátého století a éru, kdy Slované ještě věřili ve své pohanské bohy.
Nakonec se všechno stalo nečekaně rychle. Ze vzduchu vykročil majitel té ruky, podivně vypadající hubený muž s dlouhými šedými vlasy a ostrým nosem, a okamžitě se praštil do hlavy o větve. Navzdory barvě vlasů měl tvář až nepřirozeně hladkou, bez jediné vrásky. (str. 37)
Jak jsem se již zmínila, v počinu se střídají dva vypravěči. Zatímco s Davidem se vydáváme hledat zmizelou reportérku do jiné dimenze a narážíme při tom na řadu problémů, jako je například uvěznění Běsa estébáky nebo zjevení se tajemného majora Hermanna, prostřednictvím Ziny hlouběji poznáváme alternativní prostředí padesátých let. K tomu nejprve slouží deníkové záznamy, později samotné prožívání. Obklopí vás neutuchající šeď tehdejší komunistické Prahy, všudypřítomní příslušníci StB, s nimi strach, nejistota či nedůvěra, ale také nečekané milostné vzplanutí.
Ač pojetí je bezesporu zajímavé a rozjezd příběhu dýchá příslibem pořádné čtenářské jízdy, zpracování jako takové poněkud pokulhává. Obzvlášť zmíněná zastávka v padesátých letech se s postupem času stává zbytečně rozvláčnou. Oslovit může spíše ty, kteří mají o těchto časech bližší povědomí, zejména dobové narážky mohou pobavit. Obávám se však, že mladším a neznalým čtenářům příliš neřeknou. Dění též velmi zpomalují vnitřní pochody hrdinů a časté opakování již řečeného.
Zatímco první část se v některých ohledech může pozdávat zdlouhavá, a to i přes vcelku zajímavou detektivní složku, druhá je jejím přesným opakem. Návštěva pohanského údobí za časů knížat, víl, Smrtek a pohanského božstva je krátká a příliš rychlá, závěrečná pointa, byť na jednu stranu celkem překvapivá, se v tom spěchu téměř vytratí.
Autorka si po celou dobu udržuje humorný styl psaní, díky čemuž se sympaticky projevují i samotní protagonisté. Jejich povahové rysy jsou načrtnuty uvěřitelně a spíše povrchově, víte o nich v podstatě jen to, co jsou sami ochotni vám prozradit. Musím však říct, že v určitých ohledech se pasáže Davida a Ziny dost podobaly, zejména jejich sarkasmus či způsob uvažování a zabředávání do vlastních pocitů působil jednotvárně. Charakterově se tedy jedná o odlišné jedince, mají však podobné narážky a způsob myšlení. Navíc jejich sekce nejsou od sebe nikterak odlišené – rozlišuje je jen mužský a ženský rod, tu a tam nová kapitola – občas tak může být zmatečné, kdo právě vypráví.
Vedle těchto dvou se v příběhu mihne ještě několik postav, které výrazně ovlivňují děj, naštěstí jich není tolik, aby se v nich člověk ztrácel. Za zmínku rozhodně stojí démon Běs, který je záhadou od začátku do konce – netušíte, proč oslovil zrovna Davida, proč jej vzal s sebou do své doby nebo co je vlastně zač. Velmi často se vytrácí, což jen podtrhuje jeho tajuplnost. Dále Estébák Robert, zloděj Zinina srdce, už na první pohled falešný a způsobující nedůvěru, přesto tak nějak chápete, proč mladé reportérce učaroval. A nakonec major Hermann, důležitý článek, díky němuž poznáváte fungování celého Mýtoversa… Všichni tři přispívají k záživnosti i plynulejšímu toku děje a dotváření celkové atmosféry či charakterů protagonistů.
„A kdy se vrátíš pro to dítě?“Smrtnice pokrčila kostnatými rameny. „To ti přece říct nemohu.“ (str. 260)
Text psaný moderním a bohatým jazykem mimo jiné prostupují výrazy soudobé obecné češtiny a prapodivná archaická mluva majora Hermanna. Toto neobvyklé spojení může vyloudit další pobavený úsměv na tváři. Tu a tam se dá bystrým okem narazit na překlepy, především co se týká čárek, výraznější chybovosti je dílo naštěstí ušetřeno. I přes nudnější pasáže je román napsaný svižně a čtivě.
Případ ambiciózního démona je na jednu stranu velmi zajímavým debutem s žánrovou rozmanitostí, jímavou a uvěřitelnou atmosférou a osobitým pojetím cestování napříč významnými historickými obdobími. Na stranu druhou tohoto pojetí příliš nevyužívá. Především komunistickou Prahu, v níž se odehrává podstatná část knihy, nemusí ocenit všichni a její návštěvu si užijí spíše čtenáři, jimž je tato tématika blízká. Nedá se jinak než doufat, že se v dalších částech dočkáme epochálního putování ve větší míře.
Zapomenout by se nemělo ani na moderní grafické zpracování, které soudobému čtenářstvu učaruje kromě působivé obálky z tvorby Lukáše Tomka (ilustrátorské studio Tomski&Polanski) též ladící ořízkou.
Martina Eretová je televizní novinářkou a dokumentaristkou. Známá je především pro true crime podcast Zločin bez lítosti a osmidílnou sérii Bez lítosti, pojednávající o životě za mřížemi doživotně odsouzených vězňů. Případ ambiciózního démona je její románovou prvotinou. Pro mnoho jejích fanoušků bude jistě překvapením, že v knižním debutu z kriminalistiky přešla k fantastice.
Subjektivní hodnocení: Nápad mýtovers, které neukazují skutečnou historii, nýbrž jakési alternativní verze odrážející naše představy o tom, jak to v dané epoše asi probíhalo, se mi velmi líbil, proto mě zamrzelo, že je jim věnováno méně prostoru, než jsem si myslela. Padesátá léta nepatří mezi má oblíbená, takového Pavlíka Morozova jsem si musela vyhledat a spojení mandelinky bramborové s americkým agentem mi taky trvalo rozluštit – tudíž mě to nepobavilo tak, jak by mohlo, a nakonec jsem se do dočtení tohoto oddílu musela téměř nutit. Více mě naopak bavila pohanská část, která zas byla na můj vkus příliš krátká a urychlená, takže jsem nedokázala ocenit závěrečné vyvrcholení. Objektivně se však jedná o povedenou prvotinu slibující akční jízdu napříč alternativní historií českých zemí – a vlastně i subjektivně jsem si čtení užila.
Závěrečné hodnocení: 76 %
Pro mladého poručíka kriminálky Davida Millera začíná případem zmizelé reportérky vzrušující pouť po světech plných mytických bohů a víl. Ta vede mimo jiné i přes všudypřítomnou šeď Prahy padesátých let, kde je třeba mít se na pozoru před agenty StB a uvědomělými budovateli. A kdo jsou třeba takzvaní hlídači Mýtoversa? Patří k nim i postarší major Hermann? Nalezení reportérky Ziny je pouhým počátkem osudové cesty za něčím větším a záhadnějším, než se může na první pohled zdát.
Nakladatelství: Slovart
Série: Mýtoversum (1.)
Rok vydání: 2023
Žánr: detektivní, fantasy, alternativní historie
Počet stran: 344
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat