Je světlo vždy lepší možnost?
Máma si mě na chodbě samozřejmě ještě jednou odchytne, naposledy mi změří teplotu a tlak, a když se jí zeptám, jestli nechce i vzorek moči, tak jenom vzdychne, ani mi nevynadá. Tak jsem radši ticho, dám jí na dobrou i pusu, ať je klid, a zalezu. Ale nespím, nespím ještě strašně dlouho, sedím v okně a myslím na to divný hladový prázdno, který jsem uslyšel sténat v domě, na to motání hlavy, a je mi z toho zas divně. A pak to uvidím… (str. 28)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Přestože je Tondovi už jedenáct let, rodiče v něm pořád vidí malé dítě. Chtěl by si najít přátele, chodit do školy nebo jen tak sám na procházku. Bohužel, nic z toho nemůže. Je totiž nemocný, což se projevuje tím, že svítí. Domov se mu stává neprostupným vězením. Jediné zpestření činí sourozenci – dvojčata, což jsou však ještě mimina a mnoho legrace s nimi není. Nezbývá mu, než se učit s otcem, vyrábět masky a koukat z okna, co se na ulici zrovna děje. Při jednom pozorování zjistí, že se k nim do domu stěhuje nová sousedka s dcerou. Vzklíčí v něm naděje, že by si třeba konečně mohl nalézt kamarádku…
Zdroj: archiv recenzentky
Slávka Silvestrová je brýlatá holčička, jejíž maminka je bývalou baletkou. Angažmá jí skončilo a vypadá to, že by konečně mohli najít místo, kde by se usadili a vytvořili si hřejivý rodinný krb. S Tondou se pomalu poznávají, jenže dost jim to ztěžuje fakt, že je připevněn na provázek. Dostal ho od rodičů kvůli bezpečí; v případě nouze může zatahat, či být "navinut". To se jim ale pranic nehodí, protože chtějí zažívat dobrodružství s kouzelnou baterkou či více pátrat po tajemném obyvateli…
„Tak a dost! Máš domácí vězení!“ „To mám s váma celej život!“ Dojdou jim slova. Zoufale nade mnou stojí a houpou. „Vidíte to?“ vytáhnu se na špičky. „Asi jste si nevšimli, ale já už jsem prostě velkej!“ „Tak velkej,“ provrtá mě máma očima, jak kdyby v nich měla akušroubováky. „Tak to teda poslouchej, panáčku. Odmalička se o tebe staráme, pečujeme o tebe, chráníme tě, vodíme si tě na provázku, aby ti nikdo neublížil – a ty si vyrosteš a začneš si zničehonic dělat, co chceš? Vymýšlet si, lhát, a chovat se jako nějakej puberťák? Tak to v žádným případě!“ (str. 90)
Publikace nemá standardně rozdělené kapitoly, jen grafické předěly na menší části. Ústřední motiv je situován do okolí domu či jeho útrob v předvánočním čase a ač se jedná o malý prostor, o překvapivé momenty nebude nouze.
Hlavním vypravěčem je Antonín Šíma, promlouvající k polštáři Utínovi, protože on je jediný, s kým otevřeně hovoří a který zvládne všechny jeho nálady. Pomocí první osoby jsme vtaženi do pocitů a myšlenek osamělého chlapce, jenž má konečně pocit, že jeho život zažívá pozitivní změnu a je mu impulsem nebýt tolik ustrašený a vydat se dál než jen za dveře svého bunkru.
Víš, jaký to je, Utíne, když je ti špatně a slabo a všichni kolem se hádaj, ale ty se s někým můžeš jen tak smát? Boží je to. Boží jak voko. Jenže jak tím smíchem zakloníme hlavy, tak se v tu tánu smát přestaneme. (str. 46)
Tempo je od prvních stran vtahující, byť můžete být překvapeni, že i když se jedná o dětský titul, veselé čtení to zrovna není. Místy převládá lehce pošmourná atmosféra plná děsivěji zabarvených obrazů, výjimkou není ani zobrazení smrti.
Zdroj: archiv recenzentky
Charaktery jsou pestré a skvěle demonstrují zažité prototypy pro daný věk či společenské uplatnění. Pokud jste viděli film Vlastníci, podobné rozvrstvení naleznete i v této knize. Domovník budící strach, rozmazlená Ernestýna, věčně a se vším nespokojená paní Bečková či důchodkyně Hašlerková, všem nabízející po sobě pojmenovaný bonbon. Nálada obyvatel není nejzářivější; v jejich společnosti začne u každého převládat negativní nálada. Dokáže Slávka se svou andulkou Fančou dodat potřebný optimismus a nový životní náboj?
„Parádní, jak tu můžeme být takhle spolu, viď? Jenom naše rodina! Ty vločky máš teda nádherný. Táta vezme za chvíli kluky ven a my pak můžeme…“ rozhlídne se a mrká únavou. „Pomůžeš mi párovat ponožky!“ Tak tohle je moje rodina. Šťastná a nadšená z párování fuseklí v bytě plným roztahanejch hraček. (str. 76)
Hlavní zápletka je veskrze prostá, ale vypravěčský styl a výsledná pointa skvělá. Pestrý jazyk, veden obecnou češtinou, jež odpovídá protagonistově mládí. Jadrně znázorněná prvotní revolta vůči rodičům i snaha vymanit se budoucnosti vykreslené podle jejich představ. Dobrý efekt ze zvládnuté stylistiky i gradace napětí byla narušena leckdy nadbytečnými zvratnými slovesy a výraznou pravopisnou chybou. Na všech místech, kde byla skloňována kapuce, bylo y (zabalím se do kapucy apod.).
Podstatnou úlohu hrají ilustrace Filipa Pošivače. Černobílé črty mezi textem i celostránkové barevné kresby vytváří melancholickou až depresivní atmosféru, což koreluje s obsahem. Originální, byť místy temné a strašidelné.
Pokud chcete Tondu, Slávku a kouzelné světlo někomu darovat, rozhodně by se nemělo jednat o čtenáře mladší jedenácti let. Poněvadž ryzí imaginaci střídá popis skutečných problémů, pro někoho mohou být znázorněné až příliš realisticky a krutě.
Nečekaným momentem byla změna vypravěče, jehož nebudu blíže specifikovat, která byla znázorněna hnědou barvou. Zlomovým okamžikům poskytla zase jiný úhel pohledu.
Zdroj: archiv recenzentky
Autentická a kreativní četba nabízí trochu jiné pojetí dětské literatury, na kterou jsme doposud zvyklí, což pro někoho může být plusem, nebo naopak mínusem. Oceňuji jedinečný přístup v balancu mezi nesnázemi dítěte vymykajícího se normálu a snažícího se o standardní dospívání, s bezbřehou fantazií. Potěší, zaujme a hlavně udiví.
Jana Šrámková vystudovala Evangelický teologický seminář, v roce 2009 dokončila studium tvůrčího psaní a redakční práce na Literární akademii. Ohromila již prvotinou Hruškadóttir, za níž získala cenu Jiřího Ortena. Publikuje recenze, píše fejetony a portfolio pravidelně rozšiřuje o další tvorbu. Na příběhu Tondy, Slávky a kouzelného světla začala pracovat před osmi a půl lety. Původně vznikl jako scénář pro loutkový film, nicméně pro nemožnost zakomponovat vše se zrodila i tato kniha.
Upřímně jsem čekala rozverné dětské čtení, takže mé ohromení z výsledku bylo velké. Kvalita, co má hloubku, ukazuje problematické body výchovy, a přesto nechá zvítězit fantazii a kooperaci. Možná neosloví masy, ale ti, co si k ní naleznou cestu, tak zklamaní nebudou. Rozhodně doporučuji zkusit.
Závěrečné hodnocení: 98 %
Tonda dávno není žádné mimino, jenže jeho rodiče si toho ne a ne všimnout. Hlídají ho na každém kroku, protože je jiný než ostatní a kdo ví, co by se mu mohlo stát. Jenže pak se do domu přistěhuje Slávka, která si ze zákazů moc nedělá. Baterka, kterou nedá z ruky, vnese do dění v domě docela nové světlo. Nebo spíš tmu? A bude moct Slávka i přes všechna odhalení zůstat? To by se Tonda musel za svoje první velké přátelství postavit... Vánoční vyprávění rozšiřující příběh stejnojmenného animovaného filmu.
Nakladatelství: Albatros
Ilustrace: Filip Pošivač
Rok vydání: 2023
Žánr: dětské
Počet stran: 136
Vazba: měkké desky z kartonu
Komentáře
Okomentovat