Předvánoční setkání po sedm a dvaceti letech
„Komu to dali?“ ptá se táta. „Kozákovi!“ „Emanovi? Vždyť to je neschopný blbec! Chodil jsem s ním do školy. Byl blbý a namyšlený už tenkrát.“ „No vidíš – blbec a zarytý komunista. To je dnes ta nejlepší kvalifikace na vedoucí funkci,“ řekla s povzdechem máma. Dopiju šťávu, hodím aktovku do pokojíku a chvátám do koupelny. Ne, že by se mě politické události současné doby nedotýkaly, vnímám je, ale není to teď pro mě tak důležitý. (str. 33)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.
Chci zakoupit tento titul!
Viktor už čeká za autobusovou zastávkou, jak jsme se domluvili. Jsem tak rozechvělá a nervózní. Bojím se, abych se neztrapnila. Vždyť já jsem obyčejná holka, nejsem ani výjimečně chytrá ani výjimečně hezká, vlastně vůbec nechápu, čím jsem tohohle kluka, po kterém šílí jinačí krasavice, zaujala. Říká se o něm, že je nejchytřejší student na škole – už potřetí vyhrál matematickou a fyzikální olympiádu a dostal se do celostátního kola – závodně hraje volejbal, táta je náměstek a máma ředitelka knihovny, měl na škole první džíny, o kterejch mně se jenom sní… Tímhle se deptám, když se k němu nesměle blížím. (str. 20-21)
„Takže děvčata, nechte chlapce, ať si pomohou, jak mohou (a oni mohou) a vy si pěkně užívejte zamilovanost a lásku, nechte se hladit, líbat, objímat… a nic víc! I s prezervativem hrozí otěhotnění. Na pilulky v tomhle věku úplně zapomeňte, mohly byste si totálně rozhasit hormonální rovnováhu a nabourat cyklus. Nepřivolávejte si strach z otěhotnění nebo starosti, co na to řekne váš kluk, že s ním nechcete ještě spát. Pokud vás má rád, tak počká. Pokud ne, tak ať si jde, však ten pravý jednou přijde. Sex vám neuteče, můžete si ho užívat dlouho, déle, než si teď myslíte. Zato bezstarostné mládí, kdy máte na starosti jen samy sebe, vám uteče strašně rychle. Tak si ho užívejte a nekomplikujte.“ Máma skončila a čeká, co na to řeknu. Je fakt dobrá, myslím si. Navíc jsem v některých věcech tápala a teď je mi to všecko jasný. Vlastně má pravdu i v tom, co říkala nakonec. Jen nevím, co myslela tím „déle, než si myslíte“. Že to dělají ještě s tátou, vím, párkrát jsem je zaslechla a bylo mi z toho trapně. Vždyť už jim bylo přes čtyřicet! (str. 35-36)
Jazyková stránka je přízemní, využívá jednoduché větné konstrukce s kombinací spisovné a obecné češtiny. Vzniká tak dojem zvláštního mixu, který není úplně přirozený, byť se Alena Chládková vyhnula výrazným gramatickým a stylistickým chybám. Příjemným ozvláštněním jsou Magdiny básničky a odkazy na další literáty či jejich díla, např. F. L. Věk, Na západní frontě klid, Směšné lásky, Skácel, Škvorecký apod.
Charaktery postrádají ambivalenci a spíše než postavy z masa a kostí jsou buď účelově sluníčkářské, nebo záporné. Ztvárnění není ničím originální, dalo by se zařadit k produktům „lásek a profesí z Osvětimi“, jen v tomto případě budete mít za kulisy 70. léta. Dominuje plochost s nedostatečně vykreslenou psychologickou složkou. Protagonistka je prostoduchá, ostatní aktéry nemáme možnost důkladněji poznat.
Přestože se ocitáme v Československu za dob normalizace, represe režimu vnímáme pouze v epizodických zážitcích studentů gymnázia, případně v personálním obsazení konkrétních postů.
I když jsem počítala s poněkud výraznějším historickým ukotvením, a ne s „romancí za dob komunismu“, za největší problém vnímám nerealisticky vykonstruovanou hlavní zápletku. Autorčino odůvodnění se skládalo z nepřeberného množství neuvěřitelných příhod, jež vedly k odloučení a dalším životním strastem. Tragédie střídala jedno neštěstí za druhým, čímž se na sebe vrstvily takovým způsobem, jemuž neuvěří ani ten největší pesimista.
Titul je díky menšímu formátu a atraktivnímu řádkování čtivý a se správným tempem. Navzdory tomu, že neobsahuje fatální a dechberoucí pasáže, vyjma podnadpisu (Román o osudovém setkání v době normalizace a opětovném hledání naděje na počátku milénia), si v něm naleznete zalíbení a překonáte i možnou čtecí krizi. Pokud hledáte romantické a naivní čtení, jež ukrývá předvánoční zázrak, svůj účel splní. Věřím, že hlavně osamělé babičky v domovech pro seniory budou nadšené.
Koukal na mě tak krásně a mně se líbilo, že po mně touží, až jsem musela zabouchnout dveře jeho auta a utíkat nahoru, protože vyspat se s Viktorem, to by nebylo jen tak. A já se nemůžu zamotat do lásky, to jsem si už dávno protrpěla a zakázala. Musím se z toho vyspat a řešit všechno zase s chladnou hlavou. (str. 144)
Alena Chládková vystudovala ekonomii a celý život působí jako personalistka. Na kontě má několik fejetonů, básnickou sbírku Čokoláda chilli či pohádku Maminko, povídej. Taktéž publikovala v odborných časopisech. Ráda se obklopuje literaturou, hudbou a obrazy.
Komentáře
Okomentovat