Strastiplná pouť do Země zaslíbené
„Strýček Hugo má pravdu. Rodiče by si pro nás přáli to nejlepší. Ale my musíme sami přijít na to, co to je. Nezáleží na tom, co si pro nás přeje někdo jiný nebo jestli se kvůli tomu někdo zlobí.“ (str. 220)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Píše se rok 1938 a Prahou začínají lomcovat první protižidovské tendence. Ferdinanda Jelínková pochází z milující rodiny a právě proto ji rodiče přihlásí k přesídlení do Palestiny. Bude v bezpečí a vznikne tam nová židovská komunita, jakýsi lepší svět plný naděje… Šestnáctiletá Ferda neví, co si o cestě myslet, více než strach z války s ní zmítá neopětovaný cit první lásky. Začíná se rodit i opravdové přátelství, z Karlových Varů se přistěhuje Charlotta pocházející z bohatých poměrů. Její otec Willy vlastní ve Varech hotel Atlantic, antisemitismus však probudí změny a Willy raději odesílá Charlottu do bezpečnější Prahy. Dvě odlišné dívky podporují jedna druhou a vznikne mezi nimi silné pouto. Strastiplná cesta do Palestiny přináší jedno úskalí za druhým… podaří se oběma přítelkyním přežít nelehkou dobu a zachovají si zdravý rozum?
Barbora Šťastná zvolila ojedinělý námět – přesídlení Židů. Smyšlený příběh nabízí reálné kulisy a díky kvalitním rešerším doslova srší autenticitou. Židovská kultura a osvětlení sionistických tradic přinášejí neobyčejnou edukativní příležitost. V závěru knihy jsou pojmy zevrubně osvětleny, zvolila bych jejich umístění spíše na začátek, protože k některým situacím se hodí a skvěle dokreslují kontext. Zároveň je nutné vyzdvihnout i výčet zdrojů na konci publikace.
Plastické postavy sledujeme od raného mládí a každá z nich si prochází určitou katarzí. Energická, drzá Charlotta je zvyklá dělat, co se jí zamane, může na první pohled působit arogantně a rozmazleně. Uvnitř ukrývá silně feministickou duši a extrémní odvahu čelit novým výzvám. Protipólem je tichá Ferda, nechávající se zcela pohltit svým vysněným světem. Až příliš slušně vychovaná dívka nikdy nevybočuje z role hodného děvčete, přemíra laskavosti jí nedovolí bojovat za to, po čem doopravdy touží. Do sionismu zamilovaný Daniel zasvěcuje celé své mládí snu odcestovat do Haify, kde začne nový život. Tomáš sní o rodině a domu, kde porostou pomerančovníky, a hledá si tu pravou ženu. Všechno se však nedá naplánovat.
Všechny staré jistoty se rozpadaly. O to víc Daniel visel na Charlottě. Někdy už se tím cítila vyčerpaná. Samozřejmě, snažila se mu zvedat náladu, přesně tak, jak to dříve dělala s tátou. „Seber se, s takovouhle ten židovský stát nevybuduješ,“ smála se mu někdy. Ale jindy jí připadlo, že je to, jako by musela zvedat těžký batoh, který pořád dokola padá na zem. (str. 114)
Jazykem je spisovná čeština okořeněná slovními spojeními z cizích řečí, především francouzštiny a hebrejštiny. Bohužel ne vždy jsou přeloženy a dají se ze souvislostí pochopit. Text je plný popisných pasáží krajiny a pocitů protagonistů. I přesto, že se jedná o literaturu s tématem války, chybí tísnivá atmosféra a většina situací je odvyprávěna lehkou notou – i navzdory tomu, že aktéry čeká spousta těžkých chvil. Nejsilnějším momentem díla je bezesporu znásilnění jedné z hlavních postav.
Zpřeházená časová chronologie je příjemným osvěžením a díky přesně datovaným kapitolám se v ní rozhodně neztratíte. Autorka zodpoví všechny vaše otázky o osudu všech zúčastněných, ale v poslední části se nevyhne přílišnému, patetickému tlačení na pilu.
I když tematikou Hotel Atlantic mezi ostatními historickými romány vymyká, chybí mu patřičná syrovost. Děsivé události jsou až na výjimky popisovány odosobněně a jakoby mimochodem a titul po vás tak nějak steče bez výraznějšího zapsání do hlavy. Spíš než o válečné dílo se jedná o romanci na pozadí druhé světové války. Narativ nepůsobí tolik na emoce, jak by u tohoto tématu měl, což může být vnímáno negativně. Šťastná ovšem potvrdila neochvějný vypravěčský um a smysl pro romantiku, který sálal už ze Samotářek, kde se střídala historická linka se současnou.
Velké pozitivum je reálná postava Bertholda Storfera, jenž zachránil více než devět tisíc židů, leč kniha odhaluje, že jeho úmysly zřejmě nebyly nejčistší – přesto je důležité si jeho činy připomínat.
Důraz je kladen na romantickou linku, ve které můžete spatřit paralelu s tvorbou Štěpána Javůrka. Obyčejná existence našich krajanů na pozadí velkých dějinných událostí je v současnosti velmi oblíbeným literárním tématem. Pokud jste milovníky těchto příběhu, Hotel Atlantic je přímo pro vás.
Barbora Šťastná vystudovala scenáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka pro periodika Týden, Premiere, Elle a Moje psychologie. Je editorkou archivu Paměť národa společnosti Post Bellum zaznamenávající vzpomínky pamětníků. Na literární scéně debutovala Šťastnou knihou, vycházející z osobního blogu. Loni jsem pro projekt recenzovala čtenářsky úspěšné Samotářky.
Hotel Atlantic mě neoslovil tak, jak jsem očekávala. I přes vybroušenou stylistiku a absenci plochosti postav jsem si k nim nedokázala utvořit patřičný vztah. Chyběly mi hutné emoční kotrmelce, kterých se mi dostalo u Samotářek.
Závěrečné hodnocení: 72 %
Když ti život roztrhá válka, trefíš ještě domů?
Na konci listopadu 1940 se v přístavu v palestinské Haifě potopil zaoceánský parník Patria, na jehož palubě byly skoro dva tisíce židovských uprchlíků. Mezi nimi i velká skupina Čechoslováků. Tajemná katastrofa lodi rozdělí i osudy čtyř dospívajících přátel a důkladně zamíchá jejich vztahy. Dvě dívky a dva chlapci na útěku z Čech do Palestiny za sebou nechávají nebezpečí válečné Evropy, ale netuší, že jim osud připravuje řadu nových těžkých zkoušek. Dočkají se všichni konce války a najdou ztracený domov?
Nakladatelství: Motto
Rok vydání : 2023
Počet stran: 344
Vazba: vázaná s papírovým potahem bez laminace
Komentáře
Okomentovat