O tom, co nás dělá lidmi
„Tyhle návraty do vzpomínek mi stále víc připadaly jako mnohem lepší alternativa než bolest skutečného světa, bolest, ke které jsem se dobrovolně vracela. Budu se jednou moci navždy ztratit v té sladké nostalgii, navždycky přervat své pouto k rodině a pozemským starostem?“ (str. 227)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Příběh začíná v roce 2029. Adéla Slavíková má před sebou poslední okamžiky svého života, neboť jí nedávno diagnostikovali smrtelnou nemoc. Od té doby všechny myšlenky směřuje k jedné z největších lítostí – dceři Tereze, již dala před desítkami let, hned po porodu, k adopci. Nakonec podlehne touze ji vidět a vydá se za ní až do Spojených států, kde Tereza pracuje jako biomedicínská inženýrka a příhodně vyvíjí lék na nesmrtelnost.
Pak Tereza pronesla první slova. „To jsi ty.“ Okamžitě pochopila. Většina rodičů nemusí čekat na první slova svého dítěte desítky let, ale mě to o radost nepřipravilo. Viděla ve mně samu sebe. Věděla, proč jsem tady. (str. 32)
Šťastnému shledání je brzy konec, když se druhého dne Adéla neprobudí. Tedy alespoň ne do svého těla, ocitne se mimo něj. Jako by někdo nahrál její mysl do cloudu a ona tak mohla sledovat dceru naprosto odlišným způsobem. Nejenže se tímto dozvídá dost o Tereze, ale též o světě, jenž se tomu, ve kterém vyrostla, vůbec nepodobá.
Pamatuju si ale, jak jsem tehdy doufala v budoucnost, kolik jsem toho tentokrát od života chtěla. Jak jsem se mohla tolik vzdálit od svých obrovských ambicí, od oběti, které jsem jim přinesla? ptala jsem se přízraku své dcery u postele, vztahovala k němu ruku, prosila o odpovědi a útěchu... (str. 70)
Vyprávění odehrávající se v ich-formě je z pohledu hlavní hrdinky Adély. V průběhu se střídají dvě dějové linky. Ta první se odehrává v blízké budoucnosti, konkrétně roku 2029. Druhá nás vrací zpět do minulosti protagonistky, přesněji do 70. a 80. let. V této linii se autor věnuje komunismu a životu v Americe před sametovou revolucí. Tímto získáváme důležité informace o Adéle, ale taktéž vidíme velmi podstatný kontrast mezi těmito časy.
Avšak ne vždy jsou kapitoly z historie užitečné a objevují se i výplňkové části. Dějová linka zaměřující se na politiku dokáže být chvílemi rozvláčná a nejasná. Pokud se na ni nesoustředíte, můžete se ztratit, což není zrovna ideální.
V textu se nevyskytuje moc přímé řeči. Řekla bych, že se tím Kalfař snaží přiblížit Karlu Čapkovi, jehož Válka s mloky zastává v dění klíčovou úlohu. Otázkou zůstává, zda dnešní čtenář absenci dialogů ocení.
Co se týče charakteristik, nejlépe zpracovaná je Adélina. Prostřednictvím vzpomínek jí nahlížíme do nitra a poznáváme její osobnost. Svými úvahami otevírá mnoho filozofických otázek, jež vás vskutku přimějí přemýšlet. Klíčovou úlohu dále hrají protagonistčiny děti, Tereza a Roman. Přestože se nikdy předtím neviděly, nyní musí spojit síly a dostat matčino tělo domů. Bylo totiž odvezeno těsně po úmrtí bez jakýchkoliv dokladů. Je škoda, že zejména Terezina personalita není věrohodnější. Nemyslím si, že by člověk tak snadno přijal biologickou matku, kterou nikdy dřív neviděl, bez jakéhokoliv většího rozmyslu.
Stručná historie věčného života je zajímavým dystopickým románem nastiňujícím pozoruhodnou budoucnost. Mezi základní témata patří dlouhověkost až nesmrtelnost přicházející s pokrokem moderních technologií. Nedostanete na tyto motivy jasnou odpověď, ale zasadí vám brouka do hlavy. Autorův styl psaní je nekonvenční a dosti originální, čímž má šanci zaujmout široké publikum. Některé záležitosti nejsou nicméně dotaženy do konce, jiné byly naopak zbytečně zveličovány. Do knížky bych se tedy nepouštěla v případě, že nemáte rádi, když se příběh pohybuje pomalejším tempem, a hledáte dystopii nabitou akcí, ne rozjímáním či politikou.
Jaroslav Kalfař se narodil v Česku, v patnácti letech pak odcestoval za matkou do USA, kde žije dodnes. Psaní vystudoval na Newyorské univerzitě. Debutoval dílem Kosmonaut z Čech (2017), díky němuž byl označován za novodobého Kunderu. Toto dílo se dočká dokonce filmového zpracování s Adamem Sandlerem v hlavní roli.
Až na pár výhrad jsem si v knížce našla zalíbení. Osobně bych příště ocenila méně zdlouhavých popisů a více činů. Způsob vyprávění a Kalfařův jazyk mě ovšem zaujal a přečtení nelituji.
Závěrečné hodnocení: 72 %
Dystopický román z blízké budoucnosti od autora bestselleru Kosmonaut z Čech. Když se Adéla dozví, že je nevyléčitelně nemocná, upnou se její myšlenky k Tereze – dceři, kterou před čtyřiceti lety hned po porodu opustila. V Česku tak zanechá dospělého syna Romana a vydá se do Spojených států, kde Tereza vyvíjí lék zajišťující nesmrtelnost. Než ale stačí matce pomoci, Adéla za záhadných okolností umírá. Tereza s Romanem se neznají, ale teď musí spojit síly, aby matčiny ostatky vrátili domů. Podaří se jim to i přese všechna nebezpečí technokratické diktatury, v niž se Amerika proměnila?
Nakladatelství:
Rok vydání: 2023
Žánr: dystopie, sci-fi
Počet stran: 352
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat