Brilantní počin pro náročnější čtenáře fantastiky
Tak pravil Mirza: To, co vidím, je část věčnosti, která se nazývá čas. Měří se existencí Slunce od počátku světa až k jeho konci. Vidím most. (str. 7)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Tak pravil Mirza: To, co vidím, je část věčnosti, která se nazývá čas. Měří se existencí Slunce od počátku světa až k jeho konci. Vidím most. (str. 7)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Josef Pecinovský není na české scéně žádným nováčkem. Není tedy divu, že i když se rozhodl pro komplikované téma, bravurně jej zvládl. Koncept je sice na první pohled jednoduchý, ale nenechte se zmást. To, co se před vámi začne odehrávat, má do prostého dění daleko.
V er-formě se rozvíjí vyprávění, které je v prvních kapitolách spíše záhadné a možná i matoucí. Účelově – jakmile se dostanete na samotný konec knihy, pochopíte. Hrdina se totiž propadl do doby, která je na hony vzdálená té jeho. Zdá se, že se tomu děje každý slunovrat a plní se tak Mirzova vize. Silným hnacím motorem jsou nebezpečí a napětí, touha zjistit, co se vlastně děje, a zabránit dalším propadům. Není divu, že i když nejprve vůbec netušíte, co se chystá, postupné odkrývání informací vás jedním dechem žene dál.
Protagonistou je zpočátku pouze Martin. Muž z roku 2034, který jako mnozí před ním přistál v době dinosaurů s mobilním telefonem v ruce. Bezvýznamná informace? To si jen myslíte. U Pecinovského má všechno svůj důvod, a proto si náročnější čtenář bude mnou spokojeně ruce. Jelikož není signál, Martin se nemá komu dovolat a jak si zajistit záchranu. Jediné, nač naráží, jsou nápisy na skalách, které mu postupně prozrazují zoufalství lidí před ním. Podaří se Martinovi přežít v naprosté divočině bez jakékoliv pomoci? I to se později dozvíte.
Jak informuje anotace, Martin nebude jediný, kdo vás provede dějem. Stejně jako přímého dění se dočkáte i krátké vedlejší linie sahající hlouběji do minulosti, která vám představí vědce Kua a dívku, již zachránil z otroctví. I tihle dva mají velký podíl na směru, jakým se kniha ubírá. Avšak i Martin k sobě nalezne parťáky. Ukázka mezilidských vztahů moderních lidí v pravěku je originální a silně založená na lidství a pudech. Pecinovský velmi dobře rozpoznal, že ačkoliv je sex nedílnou součástí našich životů, především ve chvíli přežití, tak jej nepopisuje, díky čemuž je atmosféra pořád surová, komorní a nesklouzává do patosu. Další skvělý tah, jak čtenářům ukázat svůj literární um.
Precizní příklad přežití v divočině, které se odehrává ve věku veleještěrů, nadchne všechny milovníky pravěku. Tak trochu se tu z moderních lidí stávají lovci a sběrači, kteří se učí rozdělat oheň a přežít bez moderních technologií v prostředí brutální přírody. Ale to se v polovině díla mění. Přerod vás přesouvá do roku 2034 a prostřednictvím sci-fi prvků seznamuje s novou situací a životem, kde prim hrají Integrálové.
Ústřední postavou již není jen Martin, ale otěže přebírá prozatím zcela neznámý hrdina. Ten nezažívá nejlepší časy, ale i v jeho pasážích autor schopně odkrývá další indicie pomáhající k pochopení.
Dá se říct, že myšlenkou Pecinovského je tak trošku poutavá konspirace, která zpočátku působí, jako by byla založená na známějších verzích návratu do pravěku. Nenechte se zmást, v závěru pochopíte, že tohle je opravdu silně originální a velice rozvedené téma, byť s tradičnějšími základy.
Kdo je vlastně Mirza? Po celou dobu očekáváte, že právě on, často zmiňovaný kvůli své vizi, se každou chvíli objeví. Nemůžu vám nic říct, snad jen že odhalení se dočkáte.
Je poznat, že Pecinovský umí pracovat s textem a dokáže vystihnout chvíle, kdy navodit změnu, aby udržel v napětí a zájmu. Právě proto je román, leč dost záhadný, opravdu dynamický a snadno jej přečtete za pár dní. Věřím, že budete ohromení jako já, především jasným vzkazem, kdy můžete rovnou začít číst od začátku, protože je to neskutečně originální uroboros. Mé první setkání s románem tohoto druhu.
Mirzova vize je bezesporu čtením pro náročnější čtenáře, kteří touží pátrat, přemýšlet a nechat se opájet vším, co si na nás autor vymyslel. Prakticky nelze nic vytknout, protože po přečtení je knížka smysluplná a odhaluje hluboký námět. Brilantní čtení – bez přehánění.
Josef Pecinovský je ročník 1946 a není divu, že se mu za tu dobu podařilo nashromáždit celkem 140 knih, pokud tedy databáze nelžou. Možná ho znáte i pod různými pseudonymy v zahraničních verzích – Bernard Atit, Bruce Newman, Joe Townway, Mike Williamson. Sám Pecinovský se živí jako zkušený pedagog a rovněž i velice známý spisovatel žánrů science-fiction a westernů. Vydává knihy u nakladatelství Epocha i Grada a na české scéně je jedním z nejzkušenějších spisovatelů. Píše již od roku 1973 a získal několik Cen Karla Čapka.
Pokaždé, když jsem si myslela, že už mě Pecinovský nemůže překvapit, vzal mi vítr z plachet. Už jsem se pak nezkoušela ani hádat a udávat směr, protože překvapení bylo tolik. Z počátku to všechno vypadá zcela jinak, ale během dění se vše tolik mění a ohýbá, podobně jako čas, se kterým si spisovatel bravurně hraje. Ten závěr… nostalgie, dokonalost. Možná vás to bude trochu bolet jako mě, ale bude to stát za to!
Závěrečné hodnocení: 100 %
Mirzova vize se vyplní 21. června 2034. Svět se náhle propadne do minulosti. Do dalekého pravěku. Lidé zhýčkaní moderními technologiemi jsou vrženi do světa tvorů, které doposud vídali jen v muzeu či na stránkách encyklopedií. Boj o přežití začíná. Najde se mezi vyvrženci někdo, kdo dokáže tento tragický vývoj zvrátit? Co třeba dva nenadálí hrdinové – první z nich se dostal na samý závěr druhohor, druhý zůstal jakýmsi řízením osudu trčet v současnosti. Dali si za úkol obnovit v pravěku civilizaci a varovat svět 21. století před nastupující zkázou…
Jenže na druhohorní Zemi se nezadržitelně řítí její Nemesis – asteroid Chicxulub…
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2023
Žánr: fantastika
Počet stran: 320
Vazba: brožovaná s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat