Virus je pasé, útočí stromy
Kráčel svým městem, tak jako tisíckrát předtím, ale poprvé si mezi stovkami barevných přileb připadal, že dělá něco nepatřičného a zakázaného, a poprvé po desítkách let se mezi těmi lidmi cítil jako cizinec. Připadal si jako zloděj, po kterém ostatní pokukují a myslí si, jak je ohrožuje. Byl pro ně vrahem a vyvrhelem. (str. 97)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Janu Tománkovi.
Chci zakoupit tento titul!
Není to tak dávno, co jsme se potýkali s coronavirovou pandemií. Zákazy střídalo stále další a nové nařízení; jako lidstvo jsme po dlouhé době poznali slova jako restrikce a lockdown. Co na plat, že jsme takhle rozsáhlou situaci zaznamenali poprvé. Hnedle se vyrojila spousta odborníků na problematiku vzatých a s trvajícím časem se lidé více rozdělovali do vyhrocenějších skupin. Válka se stromy toto období mapuje, jen si místo viru dosaďte strom.
Maruška a Jaroslav Novákovi jsou standardním párem v důchodovém věku. Společné soužití je zocelilo, znají své nálady i vzájemné hry. Těší se na nový přírůstek do rodiny, poněvadž dcera Jana je těhotná. Syn Ondřej pracuje v lese, má ženu a dvě děti. Zkrátka spokojená a ničím nevyčnívající domácnost. To se však změní, když v televizi zazní první zpráva z Asie o úmrtí spojeném s pádem větve či stromu. Prvotní pobavení nahrazuje úžas, jak náhodná smrt může být přiřknuta nebohé dřevině. To ale netuší, co je čeká ve vlastní republice…
Mělo smysl jí neustále opakovat, proč se ho tedy ptá? Jeho žena měla totiž předem vybranou správnou odpověď a možnost volby byla vlastně jen taková past – drobné zdání svobodné vůle, která by se projevila pouze tehdy, kdyby si býval náhodou zvolil možnost čtyř knedlíků. Ale i tím si pan Novák přestával být jistý – nikdy nevěděl, jestli by jeho žena náhodou neřekla: „…ale jsi takový hubený, však ti dám pět.“ Život se ženou je neustálý boj v zákopech a pan Novák o tom věděl své – však už také sloužil třicátý rok. (str. 14)
Dvacet sedm kapitol pomocí nezainteresovaného, věcně popisujícího vypravěče předkládá stále bizarnější nařízení a jejich dopady na rodinu. Od prostého nošení helmy a ochranných rukavic se dostáváme až k doporučení na pažní amputaci a nahrazení protézami. Napětí houstne, jelikož i v rodině Novákových jsou osoby s protichůdnými názory.
Vláda si je samozřejmě vědoma, že je toto opatření dočasné, a s našimi experty hledáme nové cesty, jak tuto situaci nadále řešit. Naše pracovní mezirezortní skupina zvažuje mimo jiné i povinné zavedení takzvaného antidřevního brachiálního vylepšení. Tento drobný lékařský zákrok – zatím zcela dobrovolný – by počítal s odstraněním obou paží a jejich náhradou – tedy vylepšením – za zcela nové, umělé paže. Dle výzkumů expertů z Oxfordské univerzity jsou totiž právě paže zodpovědné až za 92,3 % veškerých napadení stromovou hmotou. (113-114)
Jednoduchý jazyk bez výrazných gramatických či stylistických chyb se opírá o dva vyprávěcí postupy. Část textu uvedeného kurzívou je pouhou citací tiskového prohlášení vlády, jež je chladné a věcné. V druhém případě manifestuje samotné prožívání konkrétní skupiny lidí v rámci domácnosti i vůči známým a náhodným, které je naopak velmi emotivní a citově podbarvené.
Autor se snažil zdůraznit, jak názor jednotlivce se zdravým selským rozumem je postupně manipulován a doveden do situací, jež mu jsou buď nepříjemné, nebo odporují jeho způsobu uvažování.
„Tady! Copak jsi slepý?!“ ukázala Jana podrážděně na drobné červené místo na spodní straně ukazováčku. „Myslíš tohle? To vypadá jako malá tříska,“ usmál se pan Novák. „Tříska?! To je PTSH jako vyšité! Ale není to možná tak velké… Třeba nakonec nepřijdu o celou ruku, ale o prst určitě… co na to řekne Kamil? Žena bez ruky nebo prstu?! Nikdo mě nebude chtít. Budu zrůda. Zůstanu sama s dítětem – jako teta Karla,“ začala Jana opět nabírat. (str. 84)
Přestože Jan Tománek své dílo připodobňuje k Válce s mloky od Karla Čapka, nečekejte stejně hloubkovou psychologickou sondu. Válka se stromy je jednostranně zaměřena, kde menšinový názor staví za jediný správný. Neposkytuje různé úhly pohledu ani určitý dialog se čtenářem. Informace předkládá pouze tendenčním způsobem.
Tohle nebude mít také dlouhého trvání, zasmál se. Jasně, je to nová móda. Kdyby v novinách napsali, že je trendy nosit na hlavě hovno, lidé si ho tam prostě dají a ještě se budou předhánět, kdo bude víc smrdět, pomyslel si pan Novák, zamyšleně si vzal viržinka, mlčky zaplatil a vydal se pomalým krokem zpět k domovu. (str. 27)
Titul je zajímavý formou, nikoliv obsahem. Téma covidu bylo zpracováno několikrát, a přestože motiv vraždících stromů zní zajímavě, o samotném mechanismu vzniku a dedukci, proč za to mohou právě ony, se nedozvíte nic. Rámec knihy je okleštěn na pouhé tiskové prohlášení × názor Novákových a jejich reakce. Je pravdou, že se podařilo krásně zachytit postupnou destrukci rodiny, kde se střetávají dva myšlenkové proudy, ale rozsahem by se to hodilo spíše na povídku.
Samotný prožitek z četby bude ovlivněn vaším názorem na covidovou situaci a zda-li vůbec o této době chcete číst. Poněvadž z anotace to není na první pohled zřejmé, počítejte s významnou paralelou dopředu. Podtitul „Trpce úsměvná kniha, ze které vás bude mrazit“ je všeříkající, a pokud chcete zažít dřevovou pandemii, zjistíte, jak tuto větu budete vnímat vy. Z daného ranku vnímám jako ucelenější a komplexnější publikaci Konspirace.
Jan Tománek je známým spisovatelem napříč kategoriemi. Na svém kontě má např. Lustr pro papeže, Motýlí křik, Archa knih či Kronika doby covidové, v níž působil jako spoluautor. Režisérsky a scénáristicky se podílel na úspěšných snímcích Kozí příběh a Kozí příběh se sýrem. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, šéfredaktor a zakladatel časopisu Level.
Můj subjektivní názor je, že Válka se stromy je otřesná kniha, jež by měla být co nejdříve zapomenuta. Jednoduchý a prvoplánový záměr, nepřicházející s ničím originálním, pouze víc a víc absurdnějším. Číst o tom, jak musím těhotnou dceru narkotizovat, aby se jí dala vytáhnout tříska, na mě bylo moc. Titul vnímám jako vysmívající se všem obětem covidu-19, znázorňující lidi jako hloupá a tupá stvoření. Nemám ráda, pokud je mi vnucována jedna myšlenka a tady to bohužel nebylo po kapkách, ale celými vědry. Jsem velmi tolerantní člověk, otevřený mnoha přístupům a pohledům na věc, nicméně Válku se stromy vnímám jako zbytečné dílo, snažící se přiživit na (post)covidové tématice. Všem, co mají literaturu opravdu rádi, tak nemohu doporučit.
Závěrečné hodnocení: 42 %
Trpce úsměvná kniha, ze které vás bude mrazit
Stárnoucí manželé Novákovi si užívají svůj poklidný maloměstský život, dokud si osud neusmyslí, že jim ho – stejně jako dalším osmi miliardám lidí – úplně převrátí naruby, protože zkrátka začnou padat stromy.
Banální a ve své podstatě vtipná událost, která ale dokáže roztočit vír naprosto absurdních událostí, kterým rodina musí čelit.
A ochranné přilby jsou jen začátek…
Hořce parodické podobenství o současném světě, který se stále více a více vymyká z kloubů.
Vtipná paralela dvou let nesmyslných opatření, které jsme prožili.
Nakladatelství: Art And Animation studio
Rok vydání: 2022
Žánr: satira
Počet stran: 166
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat