Kočičí jazýčky už nikdy nebudou chutnat stejně
„Všechnu moc koblihám!“ burcoval, ale zas nikdo nereagoval. „Koblihy všech zemí, spojte se!“ zkusil to znovu, ale pak nad svými pasivními druhy mávl rukou. „Já se tu lidmi sníst nenechám. Budiž vám žaludeční šťáva lehká,“ rozloučil se Koblížek a seskočil z okna. Nevšiml si, že z dálky celou dobu jeho počínání pozorovala Sofinka s koštětem v ruce. (str. 43)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Tomáši Nídrovi.
Chci zakoupit tento titul!
Sofinka je sice ještě malá holčička, ale zato velká cukrářka. Její rodiče vlastní obchod se všemožnými laskominami a jí dělá ohromnou radost, pokud se do výroby sladkostí může zapojit společně s nimi. Rodina žije v království, kde je možné úplně všechno, a poněvadž v cukrárně U Sofinky se každý den stane nějaké kouzelné překvapení, o zážitky rozhodně není nouze. Pojďme se tedy ponořit do světa plného dobrot a dobrodružství, jež s Lívancovými zažijeme.
Titul obsahuje dvanáct pohádek pojmenovaných podle dezertu či suroviny související s cukrařinou, např. Krupicový příběh, Koláčový příběh, Rakvičkový příběh apod. Hnedle ze začátku se seznámíme s jednotlivými aktéry, již nás budou provázet i ve zbylém vyprávění. Ústřední roli hraje Sofinka s maminkou Klaudií a otcem Tomášem, ale svou úlohu má i pomocník David Kynutý a ostatní reálné či nadpřirozené bytosti.
„Ale jáá přeci nemáám žáádné chlupy. Jsem výhradně z těsta a kréému,“ překvapila kočka všechny tím, že protahovaně promluvila lidskou řečí. „To ale kontrolu z hygieny zajímat nebude, pro ně jsi kočka a basta,“ pustil se tatínek do debaty s čtvernožcem. „Když přijde inspekce, budu jednoduše předstírat, že jsem dort,“ nedalo se zvíře a tatínek cítil, že ztrácí půdu pod nohama. „Budeme ti říkat Cukrovka,“ navrhla nadšeně Sofinka. „To se ale do cukrárny úplně nehodí,“ namítla maminka a pokračovala – „co třeba radši Cukrína?“ (str. 12-13)
Autor používá jak variace na klasické pohádky, tak i vlastní fantazii a iniciativu. Kromě typických děl jako Hrnečku vař, O veliké řepě, O koblížkovi, Pinocchio, Bílá paní či Locika si přečteme o kouzelných pokrmech, jež mohou mít vliv na barvy či účesy, o pudinku, který dokáže přemoci koronavirus, či o upírech, již si raději než lidskou krev dopřávají rakvičku se šlehačkou a zapíjí ji malinovkou. Přestože výše zmíněné tituly notoricky znáte, Tomáš Nídr jim dává zvláštní kulisy či neobvyklá vyústění.
„Dneska to byl od tebe hodně bezkrevný výkon,“ peskoval šéf bandy Krvežíznivý jejího nejmladšího člena Krváka. Ten se však bránil: „Když já zas narazil na nějakého šlechtice a ta jejich modrá krev mi vůbec nejde přes pysky.“ „Musíš pít, co je. Nebo bys chtěl dopadnout jako ten krvezrádce Krvinka a po večerech nasávat brčkem malinovku?“ káral ho další zkušený upír Krvelačný. (str. 110)
Nedílnou součástí je skutečnost, že do ryze dětského čtení jsou zakomponovány podprahové vtipy, které v celé své šíři a hloubce pochopí jen dospělí. Ať již postavy hovořící větami často vyřčenými z úst politiků, tak rozebírání společenských témat a problémů; samozřejmě v únosné míře. Narážky, postřehy a sofistikovaný humor jsou titulu vlastní. Ostatně, čekali byste, že vám bude situaci na Blízkém východě rozebírat rytíř?
Dnes se Walter pustil do svého nejoblíbenějšího tématu a začal vykládat o problémech Blízkého východu. Hodil do sebe dva hrnky kakaa a nedostal se ve výkladu příliš daleko, když tělo zaklepalo dlaní o hranu stolu. To byl signál, že potřebuje jít na toaletu. „Už zase, tělo? Musíš si brát pod to chladné brnění nějaké teplejší spodní prádlo, nebo se při odskakování na záchod uběháme. A víš co? Jdi samo, vždyť tam trefíš. Nemám čas, musím Sofince vysvětlit, proč si vůbec s Jeruzalémem dělat hlavu.“ (str. 52-53)
Přestože má kniha taktéž edukativní podtón a zjistíme, že krást či lhát se opravdu nevyplácí, dostaneme i pořádnou dávku originální slovotvornosti. Mám tím na mysli, že místo, kde se děj odehrává, hodně ovlivňuje i následný způsob komunikace a slovní přestřelky jsou díky tomu trefně zacílené na dané prostředí i hrdiny; např. při debatě s upírem se cukráři během pár vteřin převrátil krevní obraz, u vodníka v něm byla malá dušička apod. Někdo může mít pocit určitého opakování, nicméně mladší čtenář si naopak zafixuje určité fráze a ustálená slovní spojení v trochu jiném kontextu a dostane možnost vidět věci v rozsáhlejším pojetí. Velkým pozitivem je výběr jmen, jež buď potvrzují charakter postavy, nebo ho naopak paradoxně otáčí. Zloděj se jmenuje Čestmír Poctivý, bezdomovci Ferda Marnásnaha či Lojza Nemakačenko, paní, co neumí vařit, je Blivajzová, okresní hygienička Hana Nemytá…
Zdroj: archiv recenzentky
Ilustrace má na svědomí Claudia Llauca Chávez, manželka Tomáše Nídra. Peruánská architektka pracovala v oboru do roku 2015, poté se vydala na volnou nohu s fotografickými a ilustrátorskými projekty. Grafický doprovod dbá na vyváženou pestrost. Celostránkové i do textu zakomponované obrázky adekvátně vystihují situaci a bravurně vykreslují výrazy, takže vám neujde žádná emoce. Obdivuhodný smysl pro detail společně s textem nastavily publikaci vysokou laťku.
Po jazykové stránce text příjemně plyne, je jednoduchý, přesto úderný. Udrží pozornost jak čtenáře, tak případného předčítače. Překlepů je naprosté minimum a nijak nenarušují tempo či kontinuitu. Dle mého si spisovatel dost vyhrál a tradici ozvláštnil osobitostí, takže vznikl soubor nezapomenutelných příhod pro malé i dospělé. Pokud hledáte zajímavé, zábavné i chytré čtení, právě jste ho našli. Potěší ty, kterým se líbily Kouzelné karamelky na dobrou noc, v nichž můžeme zaznamenat určitou podobnost.
Zdroj: archiv recenzentky
Tomáš Nídr vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracoval pro Mladou frontu Dnes v zahraniční rubrice, taktéž jako editor a redaktor. Publikuje reportáže z cest po Latinské Americe a Africe. V současnosti žije v Peru. Důvodem pro psaní dětské literatury mu byla dcera Sofie, která chtěla tak často vyprávět pohádky, až si je autor postupně začal předělávat k obrazu svému. Jako novinář se však potýkal s nedostatkem času a až korovinavirová pandemie mu dala dostatek prostoru k vytvoření celé sbírky.
Tohle se maximálně povedlo! Byla jsem nadšená a ohromená. Tvůrce děti nijak nepodceňuje, naopak je vnímá jako rovnocenné parťáky a tomu odpovídá i výsledný produkt. Čtení si užije naprosto každý, poněvadž text je to vpravdě kouzelný, stejně jako Sofinčina cukrárna.
Závěrečné hodnocení: 98 %
Kniha plná sladkých pohádek. Novinář Tomáš Nídr pro svou dceru Sofinku vymýšlí pohádky z kouzelné cukrárny, a jeho žena, architektka Claudia Llauca Chávez, je s neobyčejným citem ilustruje.
Jedná se o první díl, tedy o první tucet sladkých pohádek.
Nakladatelství: Novinářský inkubátor
Ilustrace: Claudia Llauca Chávez
Série: Sofinka a kouzelná cukrárna (1.)
Rok vydání: 2020
Žánr: dětské
Počet stran: 138
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat