Nacionalismus versus karma
„Lokomoce je pohyb, respektive způsob pohybu věcí, zvířat, ale i člověka. Každej máme specifickej styl chůze. A ten se dá vyčíst ze šlápot, které naše chůze zanechá. V našem případě jsou sice jednotlivý pěšinky lokomoce dost kontaminovány, ale naštěstí se k těm detailizovaným snímkům dostal technik, který tehdy na místě činu osobně byl.“ (str. 140)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chorvatský obhájce Željko se zrovna chystá do vytouženého důchodu, když mu zavolá Jasna, vnučka jedné z obětí takzvaného Točevského masakru. Krveprolití, při kterém přišel o život její děda Goran, se stalo v roce 1991 během občanské války mezi Srby a Chorvaty. Smrt dědečka byla přisouzena nacionalistickým bojům a především srbským okupantům. Jasna se však s výsledkem šetření nikdy nesmířila. Čím je starší, její pocit, že za tím musí být něco jiného, sílí. Touží odhalit skutečného vraha. Željko se pouští do svého posledního případu a s vydatnou pomocí dcery Nely otevírá staré rány, zaprášené hroby a zúročuje praxi z dávné kariéry u policie. Podaří se odhalit viníka skrývajícího temný čin více než třicet let?
Svérázný šedesátník Željko není typickým advokátem. Houževnatá povaha a impulzivní jednání ho při vyšetřování přivedou do nejedné šlamastiky, ze které ovšem vybruslí mnohdy až příliš snadno. Při čtení si občas nelze nevzpomenout na Chucka Norisse. Žejlko sice nepoužívá fascinující kopy s otočkou, ale z bizarních situací vyvázne často velmi nereálně. Jakožto bývalý kriminalista s právnickou praxí oplývá zkušenostmi a hlavně neohroženou náturou a jde si tvrdě za cílem. Nela je kariérně založenou třicátnicí nepokrytě obdivující práci svého otce. Jako tým fungují skvěle a jejich dialogy jsou obohaceny o pošťuchování a ostrovtip zakládající se na generačních rozdílech.
Text je plný popisných pasáží o jídle, které s dějstvím nesouvisí, bohužel to značně ubírá na dynamice. Složitost válečného konfliktu devadesátých let je osvětlena pouze okrajově a kdo nemá patřičné znalosti, může být ztracen. Doporučuji nahlédnout do Wikipedie a základ si načíst, poté vám bude příběh dávat mnohem větší smysl. Přímo dechberoucí je slovní zásoba, bohatá na odborné výrazy z různých odvětví, jako je advokacie, psychologie a historie, dílu není možné upřít edukativní přesah.
„Zbraň obecně je symbolem síly, převahy, dominance. No a pokud má navíc falickej tvar, akcentuje se sexuální atribut. Ten u střelných zbraní může dál umocňovat skutečnost, že se z falický hlavně střílí, což má evokovat ejakulaci.“ (str. 373)
Struktura je mnohovrstevnatá, sledujeme několik časových os: rok 1991 v době vraždy, současnost, tedy rok 2019, válečný deník Nataši a anonymizované úvahy z počátku devadesátých let. V první třetině knihy je orientace velmi složitá a je opravdu důležité udržet si plnou pozornost, aby nebyla narušena komplexnost děje a celistvé pochopení pointy.
Zvoleným jazykem je nespisovná čeština obohacená o časté vulgarity v chorvatském jazyce, autor rovněž zmiňuje spoustu chorvatských pokrmů a reálií, jež nejsou nikde osvětleny, což je velmi rušivé a musíte často googlit nebo se spoléhat na kontext. Každopádně ostré obraty záhřebského právníka si dobře zapamatujete. Volba některých slov v historické části nebyla šťastná, viz ukázka. Nemyslím, že by v poválečných letech chorvatský občan používal anglicismy tohoto typu.
Nevěřila jsem vlastním uším. Cítila jsem, jak se mi do tváře hrne krev. Viděl to a opravil se. „Obě jste mohli být kdekoli. Ani by nešlo po vás takhle na blind pátrat. Říkal jsem si, že se u vás stavím po válce.“ (str. 295)
Ve vyprávění se střídají vypravěči a ich-forma a er-forma. Čtenářsky nejatraktivnějším a nejlépe zpracovaným je válečný deník Nataši, pojednávající o živoření během druhé světové války a polehoučku odkrývající události propojující minulost a současnost.
Opršal se dotýká ožehavých témat a vedle válečných konfliktů je jakýmsi leitmotivem neúplnost rodiny a především absence matky. Vnučka oběti Jasna je bezdětná a kauzu chce otevřít především kvůli karmickému zatížení rodu. Nepřítomnost Željkovy manželky je jen lehce nastíněna a chybí hlubší osvětlení a Nataša rovněž vychovává děti sama. Tomuto motivu chybí hlubší propracování.
Globálně vzato se Opršalovi podařilo zúročit námět sváru v Jugoslávii originálním způsobem. Během pátrání do sebe – sice pomalu, ale jistě – zapadají jednotlivé střípky skládačky a dění se vyjasňuje. Za zmínku stojí naturalistické vyobrazení válečných hrůz a drsné akční scény pojící se s odhalováním zločinu. Tyto atributy dodávají na zajímavosti a činí z počinu ojedinělou kombinaci historického, detektivního románu s prvky thrilleru. Negativum je otevřený konec, který působí nedotaženě až uspěchaně a zasloužil by ucelenější formu.
Velkým plusem titulu jsou sympatičtí vyšetřovatelé, jimž by slušely další případy, chemie mezi Željkem, Nelou a Jasnou dodává na atraktivitě a jejich spojení je zajímavou kombinací drsné maskulinity Željka, feministického přístupu Nely a duchovně smýšlející Jasny. Zní to možná moc překombinovaně, ale dohromady jsou perfektně sladěni. Popsané kriminalistické techniky jsou autentické a srovnání možností kriminalistů v devadesátkách a dnes jsou zajímavým vyobrazením lidského pokroku v této oblasti.
Síla Dokud nás krev nerozdělí tkví v mixu žánrů, což otevírá dveře hned několika skupinám čtenářů. Milovníci historie zaplesají nad námětem, který je v našich končinách neotřelý, a fanoušci detektivek nad nonkonformními vyšetřovateli.
Rodák ze Svitav Petr Opršal vystudoval filozofickou a právnickou fakultu v Olomouci a profesně působil v Ostravě. Během studií publikoval několik povídek, fejetonů a kratších próz. Jeho manželkou je Chorvatka, z čehož pramení inspirace pro Dokud nás krev nerozdělí. Literární kariéru odstartoval v roce 2018 dílem Cestou z věže, pojednávající o dospívání mezi Svědky Jehovovými.
Subjektivní názor: Nemile mě překvapila složitost kompozice a nutnost dohledávání informací na internetu, díky tomu jsem se však celkem uceleně dozvěděla o událostech v bývalé Jugoslávii. Rozhodně budu mít při cestě na dovolenou do Chorvatska jiné dojmy než doposud. Trochu mi vadily časté vulgarity v chorvatštině působící účelově, ale sympatičnost Željka mi vše vynahradila. Příjemným překvapením bylo Opršalovo rodiště Svitavy, jež jsou i mým domovem.
Závěrečné hodnocení: 68 %
Místo aby si užíval zaslouženou penzi, pustí se záhřebský advokát Željko na stará kolena do vyšetřování vraždy, k níž došlo v 90. letech při masakru spáchaném srbskými povstalci v Chorvatsku.
Željko s překvapením zjišťuje, že jej čeká asi nejtěžší případ jeho kariéry. Za pomoci své činorodé dcery Nely postupně odkrývá děsivé okolnosti zločinu a rozplétá propletenec tragických osudů a traumatických událostí sahajících až do dob druhé světové války. Hlavní hrdina tak musí nastartovat svého passta, v němž vozí pro každý případ pistoli Glock a kýtu pršutu, a vyráží otevírat staré hroby, v nichž může sám snadno skončit...
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2023
Žánr: detektivní román s historickými prvky
Počet stran: 400
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat