Cesta za poznáním vlastní duše
Ano, bude jí třicet. No a? Nemá dluhy. Nemá závazky. Nemá nic, co by ji stahovalo ke dnu a zabraňovalo jí dělat to, co ji dělá šťastnou. Je naprosto volná. Volná a svobodná dělat cokoliv a jít tam, kam ji mořský vítr zavane. (str. 113)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Alexandře Synac.
Za recenzní výtisk děkuji autorce Alexandře Synac.
Třicátnice Kara se po nevydařeném vztahu a se šrámy na duši rozhodne odstěhovat do Austrálie. Sice má české kořeny, ale několik let žila v rušném centru Londýna, kde měla snoubence a přátele. Nedávné události ji vyvedly z míry natolik, že zatoužila po změně. Australská krajina klade nejednu překážku, spolu s oceánem a jeho nástrahami poznává i nejzazší zákoutí svého nitra. Děsivá nehoda jí do cesty přinese Josefa, laskavého stárnoucího muže, který v životě rovněž neměl zrovna na růžích ustláno. Jejich osudy se spojí, i přes generační rozdíl se dokážou vcítit jeden do druhého a otevřít bránu starým bolestem. Dovedou zahodit křivdy minulosti a začít znovu?
Kara na svůj věk působí příliš naivně, její uvažování by se hodilo spíše pro hrdinku mladší věkové kategorie, což může během čtení vyvolávat rozpačité pocity. Po pomalejším rozjezdu plném zdlouhavého dění na letišti, které je protkané myšlenkami Kary na minulost psaných kurzívou, se konečně dostáváme k jádru věci, a tím je australská příroda a hlavně moře. Živel neklidnou hladinou a bouřlivými vlnami zrcadlí nejen nestálé emoce protagonistky, ale i její vnitřní sílu a odvahu.
Vyprávění v er-formě a obecné češtině je doplněno o slangové výrazy v australské angličtině, které jsou pod čarou vysvětleny k lepšímu pochopení tzv. ozíků, jak autorka nazývá domorodce. Fascinující popisy scenérií tamní buše, památek, fauny a flóry jsou úžasnou edukativní příležitostí. Pro neznalé dokázala Synac perfektně zmapovat Sydney i Melbourne, s krásami i stinnými stránkami. Australané jsou vykresleni přátelsky, ochotni podat pomocnou ruku turistce v nesnázích, i přestože je poněkud melancholická a uzavřená. Synac do příběhu začlenila i fakta z historie a Kara pomocí náhodných setkání poznává také kulturu.
Jak jsem již výše zmínila, významným symbolem je moře a jeho vztah k oběma hlavním hrdinům. Nabízí útěchu, ale dokáže být i velmi nebezpečné a mstivé. Stejně jako lidská společnost. Kara s Josefem zabřednou do filozofických úvah o bytí a žánr se volně přelévá mezi společenským románem a cestopisem až do osobnostního rozvoje.
To jsou spíš nebezpeční pavouci. Zvlášť tady na severu Sydney jich je. Stačí neopatrně sáhnout na židli na terase nebo si sednout na kládu, a je po tobě. Když tě kousne sklípkanec, máš dvacet minut života. Za tu chvíli se k tobě nedostane ani ambulance. Nehledě na to, že ani ta ti nepomůže. Protijedy sebou nevozí, takže je lepší vyrazit rovnou do nemocnice. (str. 135)
Seberozvojové knihy s sebou nesou jistá úskalí jakési teatrálnosti a bohužel i v Tam, kde volá moře vyznívá mnoho rozhovorů škrobeně, což ubírá na opravdovosti. V popředí je sice Kařina linka, ale čtenářsky atraktivněji se jeví charakter Josefa, který ovšem dostane velice málo prostoru. Tohoto šikovného stárnoucího muže budete milovat. Žije v malém domku na pobřeží, který si postavil vlastníma rukama s minimálním zásahem do okolní přírody. Vyzdvihnout je nutné především jeho neutuchající touhu pomáhat zvířátkům v nesnázích, je dobrovolníkem u Wires (systém pro záchranu divokých zvířat). V jeho částech se tak setkáme s cizokrajnými zvířecími obyvateli, jako je ježura, ptakopysk, bandikut nebo vombat.
Celkové vyznění potěší romantické a nadějeplné duše. I přes své limity je počin výbornou příležitostí, jak poznat svět u protinožců a zažít zimní období v době evropské léta. Skvělým doplněním jsou autorčiny fotografie navozující punc autenticity a poukazující na kulturní dědictví nejmenšího kontinentu.
Knihu doporučuji všem, kteří chtějí poznat Austrálii a zajímavé zvyky tamních obyvatel. Lehce naivní, avšak příjemná próza vykouzlí úsměv na rtech a navodí pozitivní atmosféru. Skrze stránky ucítíte vůni oceánu, jehož příliv dokáže odvát i ty nejtemnější myšlenky.
Blogerka, fotografka a překladatelka Alexandra Synac se narodila na Jižní Moravě, ale od roku 2011 žije v Austrálii. Od téhož data začala psát na blog pro IDNES. Už od dětství snila o vzdálených místech a cestování.
I přes výhrady k hlavní postavě jsem si v Tam, kde volá moře našla zalíbení. Především přírodní scenérie a australská komunita mi učarovala. Čtení se skvěle hodí na deku k bazénu jako příjemná oddychová jednohubka.
Závěrečné hodnocení: 64 %
Odjela na druhý konec světa, aby našla cestu k domovu
Rozhodnutá zapomenout a začít znovu se mladá Češka vydá za poznáním, které (ne)šťastnou náhodou spojí dva životy na druhém konci světa v jeden příběh o lásce k rodné zemi, přírodě, rodině i druhým. Její cesta je propletená střípky z australské historie, láskou k objevování, tak i nahlédnutími do současné australské kultury a krajiny.
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2021
Žánr: romance pro ženy
Počet stran: 230
Vazba: brožovaná, lepená
Komentáře
Okomentovat