Kde končí realita a začíná fabulace?
Se Štěpánem žijí jeden život a je náročné pátrat po hranicích osobnosti toho druhého. Srostli k sobě jako kousky natržené kůže. (str. 96)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Daniela každý srpen zažívá nevysvětlitelné úzkosti. Místo letního veselení se nad jejím vědomím usazuje nepříjemný, těžký mrak. Se sestrou Janou ze záhadného důvodu v daném období příliš nemluví a na trápení zůstává sama. Matka a otec se jeví nepřítomnými, přestože je rodina úplná. Když se Daniela osamostatní a na vysoké škole potkává Štěpána, doufá, že smutné stavy skončí. Jak moc se zmýlila, si možná ani neuvědomuje. Ztrácí pojem o realitě a zbytek svých snů…
Ústředním tématem je gaslighting (forma psychické manipulace). Námět je v české literatuře opomíjen, což činí ze Srpnů přelomové dílo, jež se ojedinělostí vymyká. Příběh začíná v létě, kdy je Daniele sedmnáct let. Krátké kapitoly čítající pár stránek se spíše než na děj zaměřují na Danielino nitro. Vševědoucí vypravěč optikou protagonistky perfektně vykresluje uvažování mladistvé. V první třetině stojí v popředí komplikovaný vztah Daniely s matkou, kterou i přes zjevnou nechuť obdivuje a snaží se ji napodobovat a proniknout přes pevnou slupku. Ve druhé a poslední třetině je těžištěm partnerství Daniely a Štěpána.
Na začátku je Daniela plná velkých ambicí, i přes problematické dětství cítí, že by chtěla dosáhnout úspěchu. Začne psát román na základě svého prožívání a touží stát se spisovatelkou. Postupný přerod v úplně jiného člověka je drsnou psychologickou sondou do bolavé duše a ukázkou, jak moc ve vás traumata zůstávají otištěná.
Kapitoly jsou chronologické a odehrávají se vždy ve stejném letním čase. Aplikovaný jazyk je květnatý, překypující empatií, místy jsou věty téměř lyrické. Do textu vstupují pasáže oddělené kurzívou, kde autor ukazuje dění mimo Danielin úhel pohledu. Stanjura usiluje o gaslightingování samotných čtenářů a pohrává si s imaginací. Uvěříte Daniele, nebo se stane nedůvěryhodnou?
Dělí je asi čtyři metry, ale pro Danielu to je mnohem víc. Jsou si vzdálené, každá na svém břehu, ve tmě, usínají v odlišných světech, s jinými starostmi. Sem tam se Daniela přistihne, že chce k Janě natáhnout ruku, podat jí hrst svých myšlenek a nechat je na druhé straně, někde daleko, aby si od nich aspoň na pár hodin odpočinula a mohla se vyspat. (str. 23)
Premisou je pomezí reality a fikce. Pomalu začínáte stejně jako Daniela váhat nad jejími úsudky. Proč se od ní blízcí odvrací, není nemocná? Próza nese velmi tíživou atmosféru, místy je čtení silně nepříjemné. Pozitivem je Stanjurův um zaujmout a držet si vaši pozornost. Záporně je možno vnímat lehkou nedotaženost, novela je svým rozsahem moc krátká na to, kolik otázek vyvolává. Zajímavé by bylo pustit do dějství i jiné charaktery a nechat je promluvit, což by však vneslo do situací příliš světla a zkazilo moment překvapení.
Srpny vás donutí bilancovat nad vlastním životem a přehlížením problémů ostatních. Katarzí je scéna, kdy Danielina kamarádka Helena otevřeně zpochybňuje páchání psychického násilí. Přitom manipulace, odtržení od přátel a práce – to jsou přesně znaky toxicity, která bere sílu svým obětem úplně stejně jako například facka či kopanec.
Silnou stránkou jsou především drsné dialogy, které se nebojí naturalisticky vykreslit dění, že i slza ukápne. Srpny rozhodně budí emoce, převážně negativní, a pachuť zmaru vás po dočtení ještě dlouho neopustí.
Ostatní charaktery jsou, jak již bylo výše zmíněno, popsány jen okrajově, nevidíme jim do hlavy, což neubírá na plasticitě. Doktorand na univerzitě Štěpán je prototypem muže, který je egoistický a touží ovládat a být opečováván. S Danielou ho spojují hlavně neveselé dětské zážitky a komplikované vazby s rodiči a bratrem. Do čela se dostává tematika favorizování ratolesti a silný dojem vlastního upozadění. Zakřiknutá Danielina sestra Jana uzavírající se před světem, účastná a přesto absentující otcovská figura a neurvalá přítelkyně Helena zvolna přidávají hřebíčky do rakve Danieliny psychiky.
Bohužel nedostaneme odpovědi na všechny dotazy a konec, ač fenomenálně napsaný, není dost ukotvený. Jedná se o Stanjurovu prvotinu, takže věřím, že s další tvorbou se tento drobný detail vytratí.
Doporučení patří všem, kteří se rádi pitvají v pocitech postav a touží po silném prožitku. Přemýšliví jedinci zaplesají nad důmyslnou konstrukcí s neotřelým poetickým stylem a vybroušenou stylistikou.
Opavský rodák Jakub Stanjura vystudoval anglistiku a bohemistiku na Karlově Univerzitě. Pár měsíců strávil studiem v Anglii. V současné době žije v Praze.
Titul mě nadchnul a pevně k sobě připoutal. Přečetla jsem ho během dvou večerů a více než týden jsem si musela třídit myšlenky. Vyprovokoval bouři temných úvah. Je napsán bravurně, do Stanjurova psaní jsem se zamilovala a těším se na další počiny.
Závěrečné hodnocení: 86 %
Kam až jsme schopni kvůli tomu druhému zajít?
Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s podivnou pravidelností— každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že téhle minulosti se utéct nedá.
Jakub Stanjura v románu originálním způsobem otevírá závažné téma gaslightingu — zvláštní formy manipulace, která v oběti vyvolává pochybnosti o vlastní racionalitě, paměti i celkovém vnímání reality.
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2023
Žánr: psychologická novela
Počet stran: 183
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat