Příběh Dohody, v níž se ztratilo srdce i duše
„Jmenuji se –“ Větu už nedořekl. Morgane se ani nestihla nadechnout, než se to stalo. Byla to pouhá vteřina. V jednu chvíli se dívala do modrých očí toho muže a v druhou civěla na výjev před sebou. Muž byl přišpendlený ke stromu, několik stop nad zemí. Z úst mu trčelo něco podobného oštěpu a propíchlo ho to skrz naskrz. Kolem zbraně s něj vytékal proud krve. Morgane nedokázala zabránit výkřiku, který se jí vydral z úst. Ten muž, ten nevinný muž… (str. 108)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Princezna Morgane je osmnáctiletá dědička trůnu Viridianu. Přestože má bratra-dvojče, budoucí panovnicí bude ona. Její otec je všeobecně známý svou krutostí a neodpouští jakékoliv projevy slabosti. Přecitlivělý a emotivní princ Gabriel tedy nikdy nepřichází v úvahu. Před korunovací je však potřeba vybrat potencionálního ženicha, jenž by usedl po jejím boku. Pro Morgane je to nutné zlo a volbu chotě vnímá čistě pragmaticky, oproštěna od citů. Odměřenost a chladnost jsou její druhá jména, jenže najednou se začnou v království odehrávat podezřelé náhody, kdy je jasné, že jí někdo usiluje o život. Zvládne si zachovat svou typicky klidnou mysl, nebo poprvé opustí zajeté koleje?
Království Vermilionských hor je prakticky uvězněné ve skále, takže tamní obyvatelé neznají, co je to sluneční svit či větrný vánek. Zásobování probíhá za specifických podmínek, poněvadž opustit hradby znamená vystavit se újmě na životě. Dlouhodobé boje mezi čarodějkami vyjednaly úmluvu, že za skálami jsou v bezpečí, pokud je však opustí, musí se se o sebe postarat samy. Místní lesy skýtají mnohá nebezpečí a spoustu roztodivných tvorů. Nikdo netouží být rozpárán nestvůrami, a tak žijí možná nudně, ale beze strachu.
Společně s princeznou se vydáme na dobrodružnou cestu, na níž se snaží zjistit, co shnilého je na jejím dvoře, získat odpovědi na otázky spojené s divnými událostmi posledních dní i obdržet více informací o svých předcích. Nejenže matku nikdy nepoznala, ale i zmínky o ní jsou zakázanou oblastí. Dovede Morgane přežít a zajistit lidu příznivější podmínky?
Titul má dvacet jedna kapitol rozdělených do třech větších bloků – Království ve skále, Království nestvůr, Království čarodějek. Zajímavostí je, že každý v úvodu začíná snahou o rým, který vystihuje atmosféru následujících stránek. Jak názvy nastiňují, postupně okusíme různorodé prostředí. Napětí na dvoře plného pletich, napínavé a akční lokace zachycující drásavé stvůry i domov čarodějek, o kterých koluje mnoho legend. Opravdu jsou to takové bestie, jak se o nich tvrdí?
„A chtěly byste?“ přerušila ji Morgane. Čarodějka k princezně otočila svůj prázdný pohled a její rty, o několik odstínů tmavší než její kůže, tmavé jako popel, se roztáhly do úsměvu. Ne škodolibého ani pobaveného, do přátelského úsměvu. Jako by se dívala na malou roztomilou holčičku. To Morgane tak rozčílilo, že vší silou strčila do postavy, jež ji držela (z nějakého důvodu to ještě neudělala mnohem dříve) a vymrštila se z jejího sevření. „Jistěže nechtěli!“ vyštěkla na Edith. „Vyžíváte se v mučení lidí, tak proč byste jim pomáhali?“ Finn popadl dech a napomenul ji. Jestli okamžitě nepřestane mluvit, ta čarodějka je opravdu nenechá odejít živé. (str. 171)
Kromě základní linky, postupně odkrývající králova tajemství, větší měrou poznáváme Morgane. Na jednu stranu byla vychovávána k potlačování citů a tvrdosti, na druhou občas podlehne pokušení a ukáže více, než by jí otec toleroval. Obzvlášť bratr je jejímu srdci blízký; s ním má pocit, že alespoň na chvíli může být sama sebou, ať již to znamená cokoliv. Při svém putování potkává chlapce Finna, jenž aristokracii nemá v oblibě, pro všemožná úskalí, jež způsobila jeho vesnici. Okolnosti je však nutí spolupracovat, a tím postupně vzniká i vzájemná náklonnost.
Zvolený vypravěč působí dojmem čistého sdělovatele informací, avšak v některých případech jsou patrné sklony zaměřit se na určité protagonisty hlouběji a demonstrovat jejich psychické rozpoložení a myšlenkové úvahy. Spisovná čeština okořeněná o pár hovorových výrazů, s patrnou dynamikou, budováním atmosféry, napětí i zvratů. Pro Nelu Mičkovou nebylo obtížné posílat lidi na smrt či ji detailně popsat. Časově přepínáme mezi děním uvnitř království i mimo něj. Komu věřit, kdo je zrádce a kdo jen nastrčená loutka?
„Můj otec je truhlář.“ Morgane ztuhla. Nečekala, že na ni Finn ještě dnes promluví. „Je možná až moc měkký, to jo. Proto je z mojí sestry taková fiflena. Ale podívej se na mě. Na moje ostatní sourozence. Otec je nemusel krutě trestat, aby z nich byli dobří lidé. Jasně, máme mnoho slabin a naše láska nás omezuje. Ale… jsme šťastní.“ „Umíráte hlady,“ nesouhlasila Morgane. „Možná,“ připustil Finn, „ale pořád jsme šťastnější než ty.“ Morgane odmítala po zbytek dne promluvit. Jeho slova byla drsná, ale nejhorší bylo, že měl pravdu. (str. 151)
Autorce se podařilo zvolit jména, jež do textu maximálně zapadala. Působila přirozeně a jen umocňovala reálnost daného světa. Ve spojení s atraktivními lokalitami a hlavní myšlenkou dostáváme napínavé a zajímavé fantasy. Hezké popisy budovaly zdání rozsáhlé říše s dalekosáhlou historií.
Počítejte s tím, že se jedná o debut, takže se nevyhneme určitým nešvarům. Spisovatelka by si zasloužila mít v zádech silného korektora a redaktora. Text byl plný opakujících se slov, chyb v zájmenech a zvláštní větné skladby, kdy jen lehká obměna by vykrystalizovala mnohem učesanější příběh. Spojení „nejen v jakékoli“, arogantní fór (místo tón), z nimi (za nimi) či „Ale jo, jseš“ a další. Dočkáte se i situace, kdy hrdinka Finnovi dá kus své látky, následně k němu jde na návštěvu s výmluvou, že mu nese onu již danou látku apod. Dialogy a popisy emocí taktéž nebyly silnou stránkou a nepůsobily úplně věrohodně. Pokud znáte někoho sotva pár týdnů, těžko budete vědět, že se po letech upřímně zasmál…
Román neobsahuje ilustrace, což je škoda, pouze úvodní mapu, která má sice dobré zaostření, ale je obtížnější se v ní orientovat pro různý sklon umístěného písma.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Ačkoliv má Království v kameni chyby, nabízí přitažlivé prostředí se zajímavou ústřední zápletkou. Jestli máte rádi fantasy plné překvapivé akce a patříte mezi mladší čtenáře, snáze se s protagonisty ztotožníte a čtení si naplno užijete.
Nela Mičková je studentkou gymnázia a zároveň umělecké školy se zaměřením na plošnou a prostorovou tvorbu. Píše již od dvanácti let a šuplík se pomalu plnil nikdy nevydanými díly. Království v kameni není tedy první napsanou knihou, ale vydanou.
Co se úplně nepovedlo, bylo vykreslení charakterů. Morgane jsem její chování nevěřila. Pokud vezmu v potaz výchovu, kterou si prošla, leckdy jednala nestabilně až labilně. Chápu vyostřené situace, ale chyběla mi větší konzistentnost. Přestože je spisovatelka mladá, s textem se zdárně poprala a jsem ochotna ji některé věci odpustit, poněvadž věřím, že s lepší redakční a korektorskou prací má velký potenciál. Titul bych proškrtala a ukončila mnohem dříve, než tomu reálně nastalo. Došlo ke zbytečnému prodloužení a máchání se v pocitech viny a určité teatrálnosti. S výhradami přesto mohu doporučit.
Závěrečné hodnocení: 70 %
Princezna Morgane je dcerou krutého krále, který vládne království uvězněnému ve skále Vermilionských hor, o jejichž nebezpečných nástrahách se během staletí rozneslo mnoho pověr. Po několika pokusech o její i bratrovu vraždu utíká Morgane do samého srdce hor, kde svádí boj nejen s nástrahami a nestvůrami divočiny, ale i se sebou samou. Musí se rozhodnout, zda půjde ve stopách svého otce, nebo zda si najde svou vlastní cestu. Dokáže se Morgane postavit krvežíznivým obludám i ničivým iluzím? Začne její zmrzlé srdce milovat? A jak se vypořádá s tajemstvími, která měla navždy zůstat pohřbena?
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2023
Žánr: fantasy, YA
Počet stran: 392
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat