Co skrývá minulost?
V celém tom místě vládla tísnivá atmosféra zašlých životů, marnosti a rozkladu. Zároveň bylo na domě něco, co Lucii dráždilo, a chvíli jí trvalo, než si připustila, že ji jeho ponurost přitahuje. (str. 15)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Literární redaktorka Lucie se po ošklivém rozchodu rozhodla odstěhovat na samotu u lesa, do bývalé katovny. Daleko od lidí i od bolesti, ve snaze uprchnout před svými úzkostmi. Před těmi utíká doslovně – a při jednom takovém běhu narazí na staré opuštěné sídlo, v jehož okně zahlédne tvář patřící ženě v černém.
Již dávno zemřelá hraběnka Celestýna se jí posléze začne zjevovat i ve snech. Nakonec Lucii pohltí tíživé vzpomínky natolik, že začne sepisovat její příběh tak, jako by jej Celestýna vyprávěla sama, a pátrat, co se tehdy skutečně stalo…
Týrala jsem se myšlenkami na to, že jsem si vše způsobila sama – kdybych jen lépe odhadla Maxmiliánovu povahu, kdybych se jím nenechala tak hloupě okouzlit. (str. 41)
Ta z katovny je příběhem ponurým, nelehkým, s lehce hororovou atmosférou a přesahem do psychologie. Hlavní hrdinka Lucie, z jejíhož pohledu je kniha vyprávěna (ich-forma), trpí úzkostmi, které ovlivňují celý její život, a nese si s sebou nemalá traumata z dětství. Právě prvek týrání ji spojuje s Celestýnou, duchem, jenž ani po smrti nenašel klid. Proplouvání mezi dvěma odlišnými obdobími dodává příběhu mysteriózní nádech, střídání pohledů, kdy protagonistka píše z pohledu hraběnky ze snů a vidin, zas punc jisté originality.
Lucie není zrovna duševně v pořádku. Kouří, utápí se v sebelítosti i sebenenávisti, neustále se rýpe ve starých ranách, po odkrývání její vlastní historie se však není moc čemu divit. Zlý otčím, matka přivírající oči, sebevražedné sklony… Možná není dvakrát sympatickou postavou, o to víc je ale plastickou a uvěřitelnou – zlomenou ženu s hlubokými šrámy na srdci i na duši najdete snad na každém rohu, nejste-li dokonce jednou z nich.
Její mužský protějšek Petr, jehož potká při jednom ze svých běhů okolo starého, duchem obydleného sídla, které mu v podstatě „patří“, je možná pěkný, samý úsměv a docela sympaťák, přesto se kolem něj vine jakási aura tajemna, která pozorné čtenářky zanechává v nejistotě. Jestli se tyhle pochyby vyplní či nikoliv, zjistíte, pokud dáte knížce šanci.
Ač se to zdá téměř neuvěřitelné, linka hraběnky Celestýny, žijící v nyní již zchátralém domě před mnoha lety, v době, kdy se ještě sjednávaly sňatky, je temnější a bolestnější. Potýká se s neustálým ponižováním, znásilňováním, fyzickým i psychickým týráním od manžela Maxmiliána, který se před svatbou ani vzdáleně nepodobal muži, jenž jí začal tolik ubližovat. Jenže všechny takové rány se snáší snáz, dokud jste na ně sama. A nemusíte sledovat, jak v tak ohavném prostředí vyrůstá vaše dítě… Celestýna je v mnohém oproti Lucii vnitřně silnější. Věřím, že její poloha se většině čtenářů bude číst lépe.
A jak tak poslouchala to mnohokrát vyřčené, najednou jí to došlo, jako by praskla struna: Vybrala jsem si špatného muže. Tenhle to nikdy neudělá. Nikdy si mě nevybere. (str. 174)
Pokud alespoň v jedné z dějových linek čekáte šťastný, romantikou provoněný konec, nenechte se zmýlit. Autorka nám předkládá skutečně surový příběh o dvou těžkých, krutostmi protkaných osudech. Láska se ne vždy dočká „a žili spolu šťastně až do smrti“ – i o tom tahle knížka je. Protože najít v sobě víru, touhu bojovat či vůli pokračovat lze i bez srdceryvného sladkobolu. Na druhou stranu je škoda, že všichni muži zde působí poněkud podle.
Co se týká samotného textu, určitě by se dal ještě vyšperkovat, zejména začátek je protkaný okatým opakováním – například fakt, že Lucie trpí úzkostmi, se dozvíme hned několikrát. Avšak až na tuto drobnost Diana Štelová oplývá bohatou slovní zásobou a vypravěčskou spisovnost prokládá trefnými lidovými rčeními a přirovnáními. Její styl je velmi příjemný, svěží i neotřelý, na debut nadmíru čtivý a zdařilý. Vypravování jsou od sebe odlišena fontem, což přispívá ke snazší orientaci.
Hutná atmosféra se autorce více méně vydařila, Ta z katovny rozhodně není čtením na příjemné spaní. Přesto jej nelze nazvat vyloženě hororovým – ostřílené milovnice hrůzostrašných duchařin rozhodně nevyděsí, naopak si počtou spíše ty, které se podobně laděným titulům povětšinou vyhýbají. Dílo se neobešlo ani bez oblíbených žánrových klišé, kterých najdete hned několik – ať už mluvíme o ženě v černém hledající posmrtný klid, či o hrůzu nahánějícím starobylém domě. Stále se ale jedná spíš o jemné nuance strašidelnosti než o noční můry nahánějící využití motivů.
Knížku bych doporučila všem, kdo se nebojí číst o nepohádkových osudech a tíživých životních tématech – rozhodně se jedná o nadprůměrnou prvotinu. Čtení si užijí i čtenářky gotických románů a mysteriózna, zde lehce říznutého paranormálnem, střípky historie a psychologie.
Tematickou obálku si vzala na starost Karolína Flonerová.
To, čeho se děsíme, je pouze tím v nás, čemu jsme se ještě nepostavili tváří v tvář. (str. 187)
Diana Štelová (*1991) vystudovala bohemistiku a komparatistiku na Univerzitě Karlově. Momentálně spolupracuje s několika českými nakladatelstvími, koriguje novinové články a píše literární recenze do Deníku N, kde dříve jakožto odpovědná redaktorka vedla knižní edici. Ta z katovny je jejím debutovým románem, jenž vznikal přes pět let, a nakonec se ho ujalo nakladatelství Cosmopolis.
Subjektivní názor: Ačkoliv nejsem vášnivou milovnicí hororů, tahle knížka se mi četla i přes nelehká témata snadno. Sem tam mi po zádech přeběhla husí kůže, ale to spíš proto, že ženy v černém od jisté doby prostě nedávám (pokud jste stejně jako já strašpytel a zhlédli jste Ženu v černém s Radcliffem v hlavní roli, pochopíte). Velmi cením autorčino vystižení atmosféry, nápad psát Celestýnin příběh Luciinou rukou a obdivuhodnou slovní zásobu, zejména co se týká lidových rčení. Tu z katovny považuji za velmi zdařilý, možná trochu kýčovitý, ale čtivý debut. Zcela jistě se máme na co těšit.
Závěrečné hodnocení: 83 %
Lucie se po rozchodu s přítelem rozhodne všeho nechat a odstěhovat se do bývalé katovny v zapadákově nedaleko hranic. V okolních lesích brzy objeví opuštěné sídlo, které ji přitahuje svou ponurostí, a začnou ji pronásledovat znepokojivé sny o ženě v černých šatech.
Děsivý přízrak se jí nejen zjevuje, ale bez pozvání vstupuje do jejího těla a Lucii se pak před očima odehrávají dramatické útržky ze života hraběnky Celestýny, která v sídle kdysi žila. Během pátrání po osudu tajemné ženy se Lucie sblíží s jejím potomkem Petrem, který však má vlastní pečlivě střežené tajemství. Čím víc toho Lucie odkrývá, tím větší nebezpečí jí hrozí.
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2023
Žánr: román pro ženy, gotický román
Počet stran: 240
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat