Co všechno může být původcem strachu?
Tu jako vždy, kdykoliv jsem zkrušen neodbytným děsem, snažil jsem se zbýti se hrůzy, svrhaje ji na bedra druhotné své skutečnosti: literatury. Ale způsob, jímž jsem ji právě popsal, jest vše, co jsem z oné suroviny dovedl vykřesati, i nemohu zneuznati, že to nestojí po žádné stránce za řeč. Ba, vzhledem k tomu, jak mírný (mírně řečeno) je honorář, jehož požívám, nestojí to za řeč ani po stránce výdělečné (budiž mi prominut tento nejapný žert!) – a nebýti oněch očí! (str. 252)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.
Chci zakoupit tento titul!
Češi – milovníci hororu, thrilleru a děsu. H.P. Lovecraft, Stephen King či Bram Stoker mají silnou fanouškovskou základnu a jejich tvorba byla mnohokrát zfilmována. Není ojedinělé, že je citují jiní autoři, či více rozvíjejí motiv, pro nějž jsou tak oblíbení. Prastaré zlo, děsivý klaun či upíři na sto způsobů, kdo by se s tím nikdy nesetkal. Dnešní publikum si může vybrat z nepřeberných podžánrů. Je libo tíživé napětí, nebo raději pořádný krvák? My zjistíme, jak to všechno začalo a podíváme se na vývoj i směry dávné historie až po současnost.Radim Kopáč sestavil průřez děsuplnou literaturou od 14. do 21. století. Ne nadarmo zní podtitul Strach, tajemství, hrůza a šílenství v české literatuře. Přes sto ukázek vám zajistí nejen různé druhy literárních forem, ale i útvarů. Klasickou prózu doprovází poezie, dobové výňatky z novin, romaneta či soudničky.
Každé vyprávění začíná autorem, datem narození a rokem vydání. Obzvlášť starší kousky jsou anonymní a publikování je spíše orientační. Kromě zavedených věhlasných osobností se uvedou jména, jež pro vás zřejmě budou neznámá. Zajímavostí je, že některé texty vznikly přímo pro tuto publikaci. Pokud vás některý příběh zaujme natolik, že si ho budete chtít přečíst celý, na jeho konci je uvedeno nakladatelství i rok zveřejnění, takže dohledání není problém.
Vzhledem k době vzniku počítejte i s odpovídajícím jazykovým zpracováním. Kromě přechodníků a archaismů zaznamenáte i odlišné uspořádání ve větě či gramatické a pravopisné anomálie, byť pro dané období běžné jevy. S postupujícími stránkami vám ale četba bude čím dál tím příjemnější a čtenářsky přirozenější.
Byla to Klára, ježto slzy roníc přicházela, obejmuvši pak rakev a hlavu svou na ni položivši, žalostně lkáti počala. Kdo zná bolest a žal nešťastné lásky, tomu nelze diviti se počínání dívčínu. Ona plakala hořce – a jakž neměla plakati? Jinochu zbývá zoufalství, muži síla, ženě msta, ale něžná dívka má jen slzy, jedinké to znamení jízlivé bolesti její. (str. 78)
Ožívající mrtví, zdi umačkávající vás k smrti, upíři, duchové, zhrzené ženy, trpící děti a všeprostupující smrt. Explicitní násilí a mučení, přitom i umně budované plíživé napětí a hrůza. Nepřeberné množství motivů ukazuje různé aspekty, jež může hororová produkce nabídnout.
Příšerná hostina je sice beletristickým souborem, ale vyžaduje větší čtenářské soustředění. Ať již pro zastaralé výrazy, tak pro obecně jiný trend v budování atmosféry. Jednodušší a procítěnější pro vás bude, pokud si čas od času přečtete vymezený úsek než brát knihu jako nutný celek.
Vybrané části
Smrt panenky (Viktor Dyk) – V jednoduchosti popsané vnitřní rodinné rozepře, jež mohou vyústit v tragédii. Na malém prostoru bravurně zkoncentrované emoce.
Radost zániku (Jiří Karásek ze Lvovic) – Mysleli jste někdy na to, až budete umírat? Báseň rozebírající úmrtí a následné fyziologické změny.
Satanistka (Karel Weinfurter) – Té noci spal architekt Mara nepokojně. Přes den nebyl o mnoho klidnější, poněvadž jej v protějším okně zaujala kráska s tmavýma uhrančivýma očima. Dovede splnit úkol pro nějž byl do hotelu vyslán, nebo podlehne svodům a tajuplnosti neznámé?
V tanci (Jan Opolský) – Květnatě a naturalisticky popsané známky hříšnosti. Výrazy jako prostituované svědomí, výkřiky podlomeného života, chaotický vír svalstva apod. Velmi originální a zajímavé.
Helena Marná (Ladislav Klíma) – Jeden milý jí zemřel, za druhého se má záhy vdát. To ale netuší, že ji ještě čeká poslední procházka… Tísnivá nálada se strachem o život. I o své maso.
Přicházející z pekel (Jaroslav Havlíček) – Jak moc zoufalé a trestuhodné věci jsme schopni udělat pro lásku? Petr pro Marii udělá čin, jehož stíny ho budou doprovázet i po mnoha letech.
Nelituji ztracených let, jsem dokonce rád, že jsem nadán citlivým srdcem, které mne mučilo bez shovívavosti – proč mám být sražen znovu tam dolů nyní, když jsem konečně dosáhl jisté rovnováhy ve svém svědomí, když jsem se domníval, že minulost je zapomenuta a že je na čase, abych opět počal žít? (str. 324)
Maso (Martin Harníček) – Chtěli byste zavítat na trh s masem, konkrétně lidským? Někdy se to tak úplně nevyplatí. Necelé tři strany ve vás vzbudí znechucení, rozhořčení i lítost.
Ocelová jehla (Jan Nejedlý) – Druhá světová válka, očekávaný transport manželky a dětí. Obtížná situace k vyrovnání leckdy ponouká k neobvyklým řešením… Hodně smutné a tíživé. Rozhodně nebudete chtít být v manželově volbě.
Plné zuby masa (Petr Stančík) – Tak trochu Saw převedené mezi představitele hlavních světových náboženství. Trochu předvídatelné, ale zábavné.
Ochránci panenek (Otto Traven) – Co když někdo zemře, ale jeho duch se nedokáže/nechce vydat na druhou stranu? Sledujeme dvojici lovců těchto přízraků. Poklidné zaznamenání nadpřirozených jevů, jež jsou všude kolem nás, ale tak úplně o nich nevíme.
Adolfina (Karel Švanda ze Semčic) – Francie v dobách, v nichž si velkou oblibu vysloužila gilotina. Maignet pořádá ples, na němž chce oslavit své úspěchy; dnes odpravil jedenáct osob ve jménu vlasti. Občan Hoffmann není z prostředí ani hostitele nadšený a vydává se mimo hlavní sál, do postranních chodeb, kde nalézá zastrčený pokoj. Na mžik se ho zmocní únava, po probuzení vidí, že je ve společnosti dámy v černém. Vedou rozpravy a vy vnímáte, že ne všechno je tak úplně v pořádku… Skvěle atmosférické, pochmurné až temné.
Železná košile (Václav Rodomil Kramerius) – Hrad knížete Tolfi ukrývá důmyslnou mučící místnost, jež vás přivede na pokraj šílenství. Vivenčio, tamní vězeň, prožívá své kruté poslední chvilky a my je můžeme sledovat společně s ním. Odejde mu dříve mysl, nebo tělo?
„Lze si dát vyříznouti srdce a žíti? Lze žíti se srdcem a nemilovati?“ Mladý muž se usmál svým nejsladším úsměvem, vrhnuv koketní pohled do zrcadla, a zapálil si novou cigaretu. „Možno však srdce umrtviti,“ odpověděl rytíř Smrti svým hrobovým hlasem. „Někteří činí tak alkoholem, jiní manželstvím, jiní ctižádostí, jiní povoláním a jen nejmoudřejší poznáním.“ (str. 211)
Smolný var (K. J. Erben) – Naturalistická báseň střídavým veršem popisuje, co vše dovede pohltit a zničit oheň. Čtyři sloky řeknou vše; úzkost zaručena.
Vampyr (Jan Neruda) – Výletní parník z Cařihradu přiváží posádku, kde jeden z mužů rád kreslí. Nebylo by na tom nic špatného, protože jeho kresby jsou velmi realistické, bohužel znázorněné osoby nemají dlouhého trvání. Nerudovi se podařilo zachytit okamžik, kdy celou dobu cítíte, že se stane něco špatného, a zdárně si buduje podhoubí pro konečný výsledek.
Na pomezí cizích světů (Julius Zeyer) – Popis manželského páru, v němž vázne komunikace, jež pak může mít dalekosáhlé následky. Zakomponovaná nadpřirozená linka stupňuje napětí až v apokalyptický závěr.
Hrobník (Karel Sabina) – Vilímův nenadálý skon odkrývá tajemství nevyřčené lásky i plánovaných pletich. Můžete být mrtví, ale přesto mít pocit, že žijete, jen se nemůžete pohnout? Klášterní věž odbije půlnoc a na povrch vyplouvají překvapivé informace…
Zdroj: archiv recenzentky
Pozitivně hodnotím skoro bezbřehou inspirací pro další četbu a různorodá témata, která se i přes velké množství neopakovala. Příjemně zpomalíte a ponoříte se do literatury, jež nikam nechvátala a dovedla krásně popsat i nejhlubší zákoutí lidského strachu. Vymete kdejaký kout obav, tajemství i šílenství. Zároveň si nemyslete, že se jedná o upejpavé a stydlivé čtení. Však posuďte sami z následující ukázky.
Zatím, co takto uvažoval, obluda se pomalu svlékal sám. Chlad hrobky ho příjemně lechtal na toporném údu a kolem řitě. Poté vydal Zderadovi francouzsky rozkaz, aby mu předvedli biorálně genitální styk. Sylva francouzsky neuměla. Když jí to Zderad potichu vysvětlil, okamžitě začala plakat. To byla pro obludu učiněná pokroutka. Prostituovaní manželé vylezli na oltářní mensu a zaujali příslušnou posici. (str. 391)
Nicméně počítejte s tím, že místy můžete mít dojem, že držíte v rukou populárně naučnou publikaci, s velkým množstvím pro vás neznámých slov a obtížnějším slovosledem. Přesto se jedná o ucelený komplex pochmurných příběhů, který při správném dávkování ocení všichni znalci a milovníci tajemna. Negativně však hodnotím, že leckdy byly vybrány ukázky, jež buď úplně vyzradily hlavní zápletku, či zásadně demonstrovaly děj takovým způsobem, že pokud se rozhodnete na autorovu tvorbu zaměřit, budete o dost ochuzeni. Mám na mysli hlavně Kuře melancholik či Spalovače mrtvol, ale i další.
Důležitým prvkem jsou ilustrace. Použity byly výřezy z výtvarných prací, jež jsou uvedeny na konci knihy. Perokresby, akryl na plátně, linoryty a mnohé další techniky krásně kooperují s podtitulem.
Zdroj: archiv recenzentky
Radim Kopáč vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracuje jako zaměstnanec Oddělení literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR. Vydal několik knih z dějin literární a kulturní periferie, publikoval v novinách a periodikách, opakovaně působil jako editor časopisu Živel. Spolupracoval i s Českým rozhlasem, Českou televizí, nakladatelstvím Academia, Karolinum či Větrné mlýny.
S těmito slovy vyňal fantóm z ohniště obrovské godemiché rozpálené do běla, upevněné na dlouhém držáku, a prudce je zarazil nebohé ženě do kloaky, která se jí šklebila z klína. Příšerný smrtelný křik utýraného těla zmrazil Seilodovou ve všech kostech, zápach spáleného masa, moči a stolice jí vnikal do chřípí. Ač se snažila zadržet dech, div se neudusila. Začala zvracet. (str. 389)
Subjektivní názor: Za mě se jedná o zajímavé dílo, byť trochu náročnější na pozornost. Místy jsem se trochu ztrácela, obzvlášť ve starších textech. Pozoruhodné, hutné s maximální atmosférou. Jsem nalákaná na spoustu zmíněných spisovatelů, jen až paměť trochu pozapomene detaily. Nečekejte, že publikaci přečtete na jeden zátah, předpokládám, že byste si ji tolik neužili, a to by byla škoda.
Závěrečné hodnocení: 84 %
Tato kniha je postavená trochu jako polemika. Horor v české literatuře si totiž nikdy nevystačil jen s žánrem prózy a časovým rámcem konec 18. a počátek 21. století, jak se traduje a jak o tom svědčí řada knižních publikací. Iracionální strachy a úzkosti, hrůzy a další hraniční stavy tady s námi byly samozřejmě od počátku: v písni, v básni, v legendě i morytátu, později v novinové zprávě; v literatuře vysoké i nízké, u Máchy a Erbena stejně jako v anonymním městském folkloru, ve středověkém popisu mučení nebohé panny i ve stručné referenci o spartakiádním vrahovi nebo vražednici s náklaďákem; prostě napříč širými lány fikce a non-fikce od nejstarších památek české literatury podnes. Kniha shromažďuje přes stovku textů nejrůznější povahy i umělecké, potažmo estetické kvality, a je tak v nejlepším slova smyslu quodlibetem. Ačkoli tu jistě není všecko, každý si může počíst dle libosti. Vytáhnout ze stránek svůj vlastní jedinečný horor. Zdůraznit strach, tajemství, hrůzu nebo šílenství, jak se komu líbí.
Nakladatelství: Slovart
Ilustrátor: František Štorm
Rok vydání: 2023
Žánr: hororové příběhy
Počet stran: 459
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat