Recenze: NULOVÁ LINIE (Lenka Klicperová)

Sepsala dne

 Válečné hrůzy z první ruky

Nulová linie… znamená to nejhorší válečné peklo. Je to linie, kde se v kontaktním boji utkává ukrajinská a ruská pěchota. V zákopech, v bahně, v zimě, v nepohodlí jsou na nulových liniích zakopaní Rusové i Ukrajinci. Ze zákopů podnikají výpady a útoky, jako za první světové. Nulová linie je jako výlet do historie. (str. 19)

Ráno 24. února 2022 mají mnozí stále v živé paměti. Přestože se o ruském útoku na Ukrajinu již nějakou dobu spekulovalo, vyvolal tento akt agrese všeobecný šok. Zaskočená byla i novinářka a fotografka Lenka Klicperová, jež však okamžitě vyrazila na cestu, aby válečné běsnění mohla patřičně zdokumentovat. Od počátku invaze do jara 2023 se vydala do konfliktem sužované země celkem osmkrát a v součtu v ní strávila pět měsíců. 

Zdroj: archiv recenzentky

Během těchto pobytů se dostala dokonce až na frontu a zakusila atmosféru takzvané nulové linie. Díky skutečnosti, že se ocitla až děsivě blízko bojům, je schopna poskytnout autentický obraz tamějšího aktuálního dění.

Co je tu opravdu ohromné, je solidarita a vděk. Solidarita většiny místních, kteří neodjeli a jsou odhodláni se bránit. Nebo pomáhat obraně. A vděk všem zemím, které Ukrajincům v téhle těžké chvíli pomáhají. (str. 45)

Počin se ovšem neomezuje jen na bitevní pole. Především ukazuje dopad na běžné občany. Rozhovorům s „obyčejnými lidmi“ věnovala autorka velké množství času, a tudíž i prostoru v knize. Proto zvládla dokonale vystihnout současnou atmosféru na Ukrajině a přiblížit ji i nám, kdo máme štěstí žít v míru a nepoznat válku. 

Pláň je pokrytá věnci a květinami. Jeden hrob vedle druhého. Zima zalézá do morku kostí a i počasí tak podtrhuje sklíčenou atmosféru. Krátká ceremonie, rychlé rozloučení. Země je zmrzlá jako kámen. Dva kopáči mají co dělat, aby vyhloubili jámy pro tři rakve. V jedné jsou zbytky dvou jednoletých dvojčátek. Pláče tu nad nimi jejich babička a dědeček. „Co to jsou za zvířata, co tohle udělala? To byli moji vnuci,“ zlomí se dědovi bolestí hlas a odvrací hlavu i oči zalité slzami. (str. 89)

Velkým pozitivem díla je různorodost, jelikož vyobrazuje snad všechny aspekty žití v bojích zmítaném státě. Každá z dvaadvaceti kapitol se zaměřuje na jiné téma či místo. Podíváme se například do Bachmutu (neboli města nechvalně proslulého jako mlýnek na maso), Volyně za českými krajany a samozřejmě metropole. Zavítáme ale i do východních oblastí, kde prorusky orientovaní obyvatelé doslova očekávají vítězství „svých“ vojáků. Ani důsledek bohužel snad každého válečného konfliktu, tedy znásilňování místních žen, Klicperová nevynechala. Při působení na hranici fronty zachycuje i nesmírně obětavou práci mediků, mimo jiné i z Česka.

Zdroj: archiv recenzentky

Jak vyplývá z výše zmíněného, Nulová linie se nevyznačuje žádnou určitou strukturou. Nejedná se o ucelený chronologický popis událostí na Ukrajině, jenž vyčerpávajícím způsobem mapuje všechny dosavadní zásadní střety a momenty, ale cílí spíše na pocity. S tímto faktem by měl každý čtenář rozhodně počítat. 

Podtitul reportáž z války na Ukrajině je vzhledem ke stylu psaní naprosto přesný. Nulová linie se skutečně nese v reportážním duchu a Klicperová v ní využívá svých hojných zpravodajských zkušeností. Detailní, barvité popisy nás okamžitě přenesou o několik stovek kilometrů dál na východ. Jazyk je v souladu se žánrem spisovný a bohatý. Výjimku představuje pouze přímá řeč lidí, jimž novinářka dala v počinu prostor. 

Války se v tomto velmi liší. V Sýrii bych si na sebe nikdy neoblékla nic, co by evokovalo na dálku status novináře. Nápis PRESS byl roven terči. Bojovníci Islámského státu cílili na novináře a nedávalo smysl jim to usnadňovat tím, že se obléknu do vesty s obřím nápisem PRESS. V Sýrii jsem neměla vestu nikdy a nebyl to až takový problém. Charakter téhle války byl zkrátka jiný. (str. 124)

Nulovou linii můžeme bez váhání označit za velmi důležitou knihu současnosti. V rámci žánru patří k nadprůměru, a to zejména díky vysoké míře autenticity líčení aktuálních událostí na Ukrajině. I díky plynulému, čtivému stylu se řadí k titulům, které člověka naprosto pohltí a vzbudí v něm silné emoce. Celkový dojem umocňují sugestivní fotografie pořízené Klicperovou. 

Je březen 2023. Od začátku široké invaze ruských vojsk na Ukrajinu už uběhl více než rok. Končí se moje prozatím osmá cesta na Ukrajinu. Strávila jsem tu dohromady skoro pět měsíců, ale přesně se mi to ani nechce počítat. Proč taky, stejně vím, že spousta dalších měsíců je ještě přede mnou. (str. 276)

Novinářka a fotografka Lenka Klicperová začínala jako zpravodajka, v letech 2004 až 2018 byla šéfredaktorkou časopisu Lidé a země. Od roku 2019 je na volné noze a působí především jako válečná reportérka – pracovala v Afghánistánu, Somálsku, Sýrii a Iráku. Je spoluautorkou mnoha dokumentů, reportáží a knih s touto tématikou. Mimo jiné přednáší na Univerzitě Hradec Králové a vede časopis Prima Zoom. Její fotografie slaví úspěchy v Česku (více než deset cen a nominací v soutěži Czech Press Photo) i v zahraničí (zařazení do prestižní databáze Women Photograph, výhra v soutěži Solo Exhibition November 2021, tituly Photojournalist of the Year 2021 a People Photographer of the Year 2022 v soutěži Annual Photography Awards).

Zdroj: archiv recenzentky
 
Nulová linie ve mně zanechala nezapomenutelný dojem. Při čtení jsem pociťovala především vděčnost, že žiju ve svobodné zemi, a obdiv k pisatelce, jež mnohdy riskuje vlastní život, aby nás mohla zpravovat o válečných konfliktech –  a to z celého světa. 
 
Závěrečné hodnocení:  95 %  


Anotace:
Kreminna, zákopy ukrajinských vojsk, polovina března 2023. Je jasná noc, ale v zákopu panuje temnota, prostor osvětluje jen třepotavý plamen svíčky. Je dvacet minut do půlnoci. Jsem na nulové linii, tedy na linii kontaktu mezi ruskými a ukrajinskými vojsky. Kolem zuří dělostřelecká bitva. Mám strach. Stejný, jako mají všichni vojáci na nulové linii. Když 24. února 2022 začaly dopadat na Ukrajinu první ruské rakety, sedla válečná novinářka a fotografka Lenka Klicperová do auta a vydala se směrem na východ. Byla s ukrajinskými civilisty v prvních dnech invaze, kdy zemi ovládla panika a strach, který se ale postupně změnil v tvrdošíjné odhodlání bránit svou zemi. Mluvila s oběťmi válečných zločinů, pracovala na místě raketových útoků, na frontových liniích na celém Donbase. Její reportážní kniha ukazuje rok války, která změnila Evropu i celý svět a jejíž konečné důsledky zatím neznáme.

Nakladatelství: Universum
Rok vydání: 2023
Žánr: reportážní literatura
Počet stran: 288
Vazba: brožovaná s chlopněmi

Komentáře

Okomentovat