Život nejsou jen spočítané kalorie
Po čtyřech se plazím k zrcadlu a zvedám si bílé tílko. Ještě před pár hodinami jsem si byla jistá, že to zvládnu. Že zase začnu jíst, vždyť je to tak jednoduchý. Ale když vidím ty porce, vidím to jídlo, je mi na zvracení a nechci do sebe nacpat ani malý talíř. Prohlížím si svou kůži na břiše. Jsem tak pyšná na svou váhu, že si nedokážu ani v té nejčernější noční můře představit, že by se byť jen o deko zvýšila. (str. 26)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Petra končí devátou třídu a od postupu na střední ji dělí jen jedna věc – posudek od psychiatričky. Trpí totiž mentální anorexií a její současná váha je 29 kg. Jenže s odbornicí si moc nesedla a přibrat 11 kg je nepředstavitelný problém. Postupně se smiřuje s tím, že to nezvládne. Sama neví, kde se v ní vezme odhodlání najít si jiného specialistu a mít tak pocit, že na ní konečně někomu záleží. Ana, jak své dozorkyni říká, ji ale stále sedí na jednom rameni a nenechá ji ani na chvíli vydechnout. Bohužel, problémů se valí mnohem víc… Zvládne je všechny unést?
Kniha je tvořena ze dvou částí s celkovým počtem čtrnácti pojmenovaných kapitol. Jedná se o autobiografický příběh samotné autorky, která zmapovala významné životní okolnosti, aby mladistvým přiblížila svůj boj s duševní nemocí. Odmítání potravy a náhled na tělo doprovází i problematika toxických partnerů a nefunkční rodiny. Pokud tedy máte zkušenost s agresivním a manipulativním vztahem, dopředu s tímto tématem počítejte.
Vyčítají mi, že si nedám ani kousek dortu na narozeninové oslavě. Ale já nemůžu jinak. Přibrala bych. To je to jediné, co vím. Kým bych byla, když by moje váha neukazovala čtyřicet kilo. A hlavně – kdo by mě měl rád? Všichni si asi myslí, že těch sedm tisíc sledujících na Instagramu jsem si vyzobala ze svého já. Ne. Je to moje vyzáblost, co všechny zajímá. Moje vystouplé lícní kosti a stehna jako párátka. To je baví. Baví je moje přesvědčení, že jenom se stoprocentní stravou budou hubení. Nemůžu polevit. Nejde to. (str. 98)
Poněvadž sledujeme život dospívající mladé ženy, jazyková forma je přizpůsobena stejné věkové kategorii, tzn. obecná čeština používaná v běžné ústní konverzaci. Vyprávění z přímého pohledu protagonistky vám umožní hlubší ponoření do obsahu, přestože myšlenkové úvahy nejsou nikterak náročné.
Petřin hektický styl nás zavede do prostředí posilovny, školy, ordinace i mezi přátele a partnery, ale největší prostor je věnován detailnímu popisu jejího postoje k potravě, nenávisti k vlastnímu tělu i to, jak ji vnímá a (ne)pomáhá okolí. Pozorný čtenář může vnímat paralelu mezi nenaplněností lásky v rámci rodiny a jejího následného hledaní u mužů. Žena toužící po něze má pocit, že si ji musí zasloužit, a není tedy divu, že si vybírá partnery, kteří mají potřebu ji ovládat. Ať již psychicky, či fyzicky. Petra v tomto není jiná a my jen můžeme zdvihat obočí, co vše je schopna udělat pro muže, kteří za to přitom vůbec nestojí.
„Pravda je, že se žádná žena nezamiluje do násilníka. Kdyby to věděla, nezačínala by si s ním. Je okouzlena zprvu chytrým a šarmantním mužem. Cítí se jako středobod vesmíru. Když řekne, ať si vyměníš profilovou fotku, tak je to sladké. Když ti zakáže nosit krátké šaty, tak to vypadá, že tě chce jenom chránit. A pak přijde den, kdy začne křičet. Zprvu to jde pomalu, ale potom ty schody bolesti začnou rychleji a rychleji stoupat. Pak přijde první facka. Každý říká, že je to špatné, ale v hororových scénách taky hlavní hrdina ví, že by do toho temného sklepa jít neměl. A on přesto jde.“ (str. 161)
Zajímavým způsobem jsou včleněny zmínky o sociálních sítích a jejich síla na naši psychiku i porovnání mentální anorexie s jinou závislostí. Odpírat si jídlo, huntovat tělo nepřiměřenou fyzickou aktivitou a těšit se na celkovou slabost a mžitky před očima může evokovat stejné prožívání, jako když se narkoman těší na aplikaci drogy. Oproti jiným titulům zaměřeným tematicky stejně si protagonistka nemusí svůj problém přiznat, ona o něm moc dobře ví, jen je v časovém období, kdy ji prostě baví a nechce změnu. Spíš to mít více pod kontrolou. Asi jako když se alkoholik chce propít k tomu, aby zvládl jen dvě piva a šel domů… Nečeká vás popis léčby ve zdravotnickém zařízení, ale zápas v Petřině hlavě.
„Já si totiž myslím, že závislost na jídle je úplně stejná jako na alkoholu. Hluboko, hluboko uvnitř svého kostnatého těla jsem strašně milovala jídlo. Nic na světě nebylo důležitější a v tom byl ten zakopaný pes. Ta láska k jídlu byl ten největší trest, jaký jsem do vínku mohla dostat. Ta pravidla typu nejíst po šesté hodině, nejíst víc než dvě jídla denně nebo nejíst na veřejnosti, je jako bezpečná otupělost. Jsou to pravidla, která pomalu, ale jistě zabíjí. Zůstat v tomto bezpečí, v tom spočívala moje anorexie. Hlídat si svá pravidla a dál je krmit. Uzdravení bylo sice lákavé, ale taky moc riskantní. (str. 38)
Je znát, že se jedná o debut, text spíše působí jako osobní terapie, než že by měl ambice na něco většího. Výseč období, ne konkrétní rady pro zvládnutí problematiky. Některé výrazy jsou poněkud zvláštní (zlověstné otevírání očí), pár překlepů, ale tempo i čtivost jsou na slušné úrovni. Pokud vám stačí limonáda, ze které sice vyprchaly bublinky, ale stále se dá pít, zaujme vás i tento román. Doporučuji všem, kdo se zajímají o problematiku mentální anorexie a nebazírují na umělečtějším literárním ztvárnění. Možná vhodné i pro rodiče, aby si uvědomili, jak je důležité být svým dětem oporou a zbytečně je nesoudit a nedehonestovat.
Součástí je několik černobílých fotografií, jež reflektují, jakým způsobem se vyvíjela autorčina váha. Některé jsou opravdu děsivé a zároveň fascinující ve smyslu, co lidské tělo dovede vydržet.
Petra Lukešová je čtyřiadvacetiletá žena, o níž se mi na internetu nepodařilo dohledat podrobnější informace. Zkrátka dívka, jež se rozhodla sepsat výpověď o hledání sebe sama, smyslu života i o tom, jak se vymanit ze závislosti na mužské pozornosti i mentální anorexii. Vystudovala Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, pracuje jako zástupkyně obchodního ředitele v odvětví účetnictví. Její současný stav můžete sledovat na Instagramu.
Za sebe mohu říct, že jsem dostala přesně čtení, které jsem očekávala. Náročný proces změny byl trochu upozaděn mým rozhořčením, jež jsem zažívala při scénách z rodinného prostředí. Z mého pohledu matka naprosto selhala a upřímně nechápu její chování vůči dceři. Většina zmíněných mužských postav je ksindl a Petru obdivuji, co vše dokázala ustát. Literárně mírně nadprůměr, ale obsahem může zaujmout. Osobních zážitků není nikdy dost a všem, koho se to týká, přeji hodně síly, aby něco tak základního jako je stravování nepovyšovali na trest.
Závěrečné hodnocení: 65 %
Chceš vědět, co mě dohnalo k anorexii? Jak jsem se v ní plácala a místo toho, abych se závislosti zbavila, jsem vyměnila jednu za druhou? Právě držíš v rukou osobní, necenzurovaný příběh o klopýtání a pádech během mého léčení z anorexie. O vztahových šarvátkách, násilí i manipulaci. O bloudění kolotočem méněcennosti a týrání vlastního těla. O závislosti na hladovění. O závislosti na pozornosti mužů. O bolesti a pokusu o sebevraždu. Ale taky o hledání - sebe sama, vlastní hodnoty a smyslu života.
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2023
Žánr: YA, osobní zpověď
Počet stran: 184
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat