Madrid a láska ve středním věku
Nikdy neuměla přijímat komplimenty a tahle poslední věta jako kompliment zněla. Gabrielův pohled působil upřímně a ona nepochybovala, že všechno co říká, tak taky myslí. Byla zaskočená, takhle se cítila nerada. Usmála se proto a změnila téma. (str. 215)
Nikdy neuměla přijímat komplimenty a tahle poslední věta jako kompliment zněla. Gabrielův pohled působil upřímně a ona nepochybovala, že všechno co říká, tak taky myslí. Byla zaskočená, takhle se cítila nerada. Usmála se proto a změnila téma. (str. 215)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Román Z Madridu do oblak počíná rokem 1965 v Argentině a zároveň v Československu. Vypráví zejména o Magdaleně a Gabrielovi vyrůstajících v odlišných podmínkách, rodinném prostředí i kolektivním dění. Každý na jiné straně polokoule. Přesto mají mnoho společného a jednou je cosi svede dohromady v prosluněném Madridu.
Příběh je rozdělen do dvou symetrických linií, které jsou pravidelně střídány po delších kapitolách. V první se setkáváme s Evou a Jankem, mladým párem žijícím v komunistickém Československu. Ze slovenského venkova se přestěhovali do českých končin za vidinou lepších příležitostí, socialismus jim ovšem přílišné využití nedovolí. Spolu mají dceru Magdalenu, která ještě jakožto dítě není schopna tíživou politickou situaci vnímat.
V Buenos Aires vychovává syna Gabriela nesourodý pár Giovanna a Raúl. Ačkoliv o dění na druhé straně světa nemají přehled, sami žijí v diktátorském režimu, a tím je vlastně s rodinou z Evropy už dopředu pojí podobně založený politický režim. Všichni koexistují v nesvobodě. Jejich manželství není příliš šťastné, mají mnoho rozdílných pohledů na důležité životní postoje a priority.
Giovanna potlačovala slzy příliš dlouho a teď je všechny vypustila ven. Pláč cloumal jejím drobným tělem a do ušlechtilých rysů krásného obličeje jako by někdo zlomyslně vryl hluboké rýhy. Gabriel poklekl na zem, položil jí hlavu do klína a rukama ji objal kolem pasu, jako když byl malý. (str. 117)
Osudy Magdaleny a Gabriela jsou rozepsány včetně podrobné rodinné historie opravdu do detailů. Cesty zmiňovaných se spojí až v poslední třetině knihy, kdy jsou už dospělými jedinci středního věku a jejich psychický i emociální vývoj je dovršen. Oba mají o životě jasnou představu, poučili se z chyb z minulosti a do budoucnosti nahlíží s nadějí a pokorou. Veškerá rozhodnutí a myšlenkové pochody korespondují s událostmi, které zažili v dobách, když se ještě neznali. Románek, který prožijí, není příliš věrohodný, jelikož mezi nimi na první pohled neproudí chemie. Popisy pospolu strávených momentů se drží spíše při zemi. Milostná zápletka začíná až na straně 203. Není nijak vášnivá, spíše dost racionální bez zbytečného patosu kolem.
Gabriel je od malička zapálený pro hudbu. Miluje klavír a stejným směrem se vždy chtěl vydat i v dospělosti. V dětství měl rovněž tematickou přezdívku Stein podle známého výrobce hudebních nástrojů. Jeho otec a dědeček jsou však neústupní a plánují mu budoucnost zemědělce, aby mohl později převzít rodinné otěže. Zároveň je takový snílek, má laskavé srdce a svoje pocity upřednostňuje před zdravým rozumem, morální hodnoty mu nejsou cizí, a tím dokáže vzbudit náklonost. Je velmi obětavý a víceméně je vylíčen jako kladný hrdina, i když někomu by mohla vadit příliš vlídná povaha, může to chvílemi vypadat až nereálně.
Magdalena pochází taktéž z rozvedené rodiny. Během školních let se ukázalo, že má talent na jazyky, které rovněž vystudovala na vysoké škole. Nějakou dobu pracovala v nakladatelství, později jako překladatelka. Její duše vždy toužila po lásce, něze a po svobodě. Nikdy nepřestala hledat cesty, jak být šťastná, i když jí osud házel klacky pod nohy. Působí velmi sympaticky, zároveň dost křehce, ale v nejvyšší potřebě dokáže zabojovat.
„Magdalena je jako plamen svíčky. Snadno ji zapálíš, snadněji zhasne, zanotoval jí tiše do ucha. (str. 304)
Mezi důležité vedlejší postavy patří například Tim. Magdalenin dávný přítel ještě ze studentských let a adept na první velkou lásku. Za socialismu žil s příbuznými převážně v Anglii, do Čech se vracel jen občas. Ambicióznost jeho rodičů mu později vynesla kariérní postup a rovněž práci v Madridu. Po vztahové stránce se celou svou existenci trochu trápil a může působit na čtenáře jako tzv. „podpantoflák“. Mezi jeho kladné stránky patří pracovitost, důslednost a snaha o finanční zabezpečení členů domácnosti. Naopak z negativního hlediska jeho chování občas vyznívá pasivně až rezignovaně.
První dvě třetiny je tempo svižné, pořád se něco děje a čtenáře ovlivňuje mnoho podnětů, jež je potřeba zachytit a zpracovat. V třetí pasáži se ale mění znatelně atmosféra, celý koncept se stává více nostalgický, pomalejší s výrazně ubývajícím dějstvím. Větší měrou je zaměřeno na vnitřní rozpoložení protagonistů, na myšlenky a pocity.
Styl psaní je příjemně vyvážený, věty obsahují metafory, ale nejsou jimi přehlceny. Autorka používá výhradně spisovný jazyk, ale k povaze zvolených vypravěčů se hodí. Co se týče chyb a překlepů, tak jich je v textu minimální množství, nejvíce je viditelná chyba na straně 195: Na kapelu v protější si m rohu vidět nebylo, jenom hlavy mladého houslisty a postarší zpěvačky s mikrofonem v ruce vykukovaly nad plujícími tanečmíky.
Titul lze doporučit všem čtenářům, kteří si hoví v rodinných ságách a společenských románech sahajících do minulosti. V tomto případě chybí důraz na konkrétní údobí, věnuje se spíše existenci jednotlivých postav. Milovníci romantiky budou nejspíš trochu zklamáni, je jí zde opravdu poskrovnu.
Oba se usmáli a věděli, že teď už je to jen na nich. (str. 117)
Alena Vachtová se narodila v Českých Budějovicích, za studiem českého a anglického jazyka na Karlově univerzitě se ale vydala do Prahy. Po sametové revoluci využila každou příležitost k cestování a při svém měsíčním pobytu se zamilovala do Argentiny. Žila také v Anglii a od roku 2020 se jejím útočištěm stala Barcelona. Psát začala v roce 2018, o dva roky později vyšla prvotina Duše jako ještěrka.
Kdyby byla kniha představena spíše jako rodová sága, líbila by se mi víc. Velká část je tvořena rodinnými trablemi napříč desetiletími, jak už bylo řečeno na začátku. Na setkání vznikajícího páru jsem stále čekala a čekala a na můj vkus přišlo příliš pozdě.
Závěrečné hodnocení: 73 %
Komentáře
Okomentovat