Recenze: VARHANÍK Z MRTVÉ VESNICE (Danuta Chlupová)

 Nehoda s devastujícími následky

Chtěl jí vytknout, že mu říká „soudruhu“. Nepracoval ve škole, kde žáci povinně museli to oslovení používat. Vedl hudební kroužek v kulturním domě. To mu ještě, díky Bohu, nezakázali. Snad proto, že vedoucí kroužků byli mizerně placení. (str. 16)


Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.


Píše se rok 1953, Teodor Szynder žije s manželkou Lydií a synem Adamem v malé vesničce Dvory na Karvinsku a pracuje v místní škole.
Většina obyvatelstva v pohraniční oblasti je polské národnosti včetně Teodora. Jeho velkou vášní je vedle učení i hudba. Vede hudební volnočasový kroužek pro děti a ve venkovském kostele pravidelně hraje na varhany. Komunistickým papalášům bývá často trnem v oku obzvláště kvůli své víře a především apatii k budování ducha socialismu. Když při tragické nehodě zaviní smrt souseda, je ve vykonstruovaném sporu odsouzen na devatenáct let nepodmíněně. Za mřížemi se musí naučit žít se sžírající vinou a pocitem, že zklamal rodinu.

Z politických procesů v 50. letech minulého století čpí děs a hrůza. I přesto, že je děj lokalizován do smyšlené vesnice Dvory, jeví se velmi reálným. Jako inspirace posloužily skutečně zaniklé obce blízko hranic s Polskem. Ve své druhé knize se Chlupová drží schématu, které jí sluší nejvíce, a to historie kraje, odkud pochází. Námět česko-polských vztahů v tomto údobí sice není nijak originální, ale vyniká zpracováním. Důraz je kladen především na tolik utlačovanou individualitu jedince a náboženství. Nápravné zařízení není místo pro každého, a rozhodně ne pro melancholického hudebního kantora hledajícího útěchu ve víře.

Při čtení si nelze nevzpomenout na kritikou skvěle přijatý román Kateřiny Tučkové, Bílá voda. I ve Varhaníkovi narazíme na reálnou postavu z naší historie, pátera Toufara, který byl díky údajným nadpřirozeným schopnostem za minulého režimu doslova umučen. Právě drobné historické detaily činí z titulu hodnotné dílo s edukativním přesahem. Jazyk je spisovný a květnatý. Občasný výskyt zajímavých archaismů podtrhuje punc opravdovosti.

Chlupová opustila od přílišné strohosti své prvotiny a vložila do psaní emoce. Vševědoucí vypravěč na události nahlíží povětšinou optikou Teodora. Protagonista v některých momentech působí až přehnaně pateticky, což může čtenářům lézt na nervy. Ač se před ostatními snaží vypadat kladně, ani on není bez viny a přílišná empatie k ženám v nesnázích ho dostává do vypjatých situací. Důmyslný prolog komplexně završuje dění a zodpovídá otázky, které budete mít na srdci po finálních stránkách, je proto dobré se k němu vrátit.

Maryla seděla na ryčce a škrábala brambory. Jednu za druhou vkládala do hrnce s vodou a pak si mokrou rukou otírala mokré tváře. Nechtěla plakat v Teodorově přítomnosti, ale slzy zadržet nedokázala. Poslední dobou plakala téměř neustále. (str. 207)


Důležitým charakterem je autista Mirek, svým pohledem na věc dokáže sousedy a rodiče lecčemu naučit. Doba nepřála jinakosti a Mirkovo chování se stává terčem kritiky ve škole i na vesnici. Jeho neadekvátní reakce připomenou Teodorovi sama sebe a ke chlapci přilne. Citlivé vykreslení poruchy autistického spektra je velkým bonusem titulu.

Ženské postavy bohužel mohou snadno splývat dohromady, Lidia i Maryla mají totožné vyjadřování a ani jedna nedostává dostatečný prostor k sebeprezentaci. Odvahou bojovat za své názory naplno, jako jediná zástupkyně jemnějšího pohlaví, oplývá Wanda, které osud zrovna na růžích neustlal.

Román se bude líbit milovníkům nedávné české historie, kteří nepohrdnou knihami od Kateřiny Tučkové, Karin Lednické či Štěpána Javůrka. Zadní stranu zdobí doporučení od Scarlett Wilkové, jež v tvorbě využívá podobné narativy jako Chlupová. Širší masy se dozvídají příběhy zaváté závojem času, co rozhodně stojí za připomenutí.

Novinářka a spisovatelka Danuta Chlupová se ve své tvorbě zaměřuje na česko-polské vztahy. Jakožto rodačka z Českého Těšína k nim má velmi blízko. V roce 2017 v Polsku debutovala počinem Blizna, který u nás ve 2021 vyšel jako Jizva. Varhaník z mrtvé vesnice byl vydán rovněž nejprve polsky jako Organista z martwej wsi v roce 2020.

Tvorba Danuty Chlupové se mi moc líbí, nenucené zobrazovaní české dávno zapomenuté historie je pro mě tím pravým způsobem, jak se odreagovat a zároveň se něco dozvědět. Na Varhaníkovi oceňuji především propojení několika bolestných témat ve strhující próze o (ne)obyčejném člověku. Pouhá data z dějepisu ožívají a otisknou se do duše nejednoho z nás.

Závěrečné hodnocení: 84 %


Anotace:
Emotivní román z Karvinska 50. a 60. let. Od autorky bestselleru Jizva. 

Teodor je zapálený vesnický učitel, který hrává v kostele na varhany. Padesátá léta v Československu ovšem nejsou dobou varhan a kostelů, a Teodor se tak dostává do stále ošemetnější situace. Když během tragické nehody zaviní smrt svého souseda, odsoudí ho ve zpolitizovaném procesu na dvacet let do vězení. Život Teodora i jeho rodiny a přátel se tak stává jednou velkou zkouškou. Jak jejich osudy ovlivní setkání s autistickým chlapcem, který má výjimečný hudební talent?

Nakladatelství: Vyšehrad
Rok vydání: 2023
Žánr: historický román
Počet stran:240
Vazba: pevná

Komentáře