Africké dobrodružství tří přátel
Koukáme s otevřenými ústy a zapomínáme dýchat. Mládě to okamžitě zkouší znovu. Napřed zadní nohy, kleknout na kolena předních nohou, mládě se zakymácí – a pak se na široce rozkročených nohou poprvé postaví. Od porodu uplynulo tři a půl minuty. Zázrak. (str. 162)
Tři chlapi na safari obsahují barvitý popis dvou výprav do severní Tanzanie z let 2011 a 2013, kterou podnikl Marek Novotný s dalšími dvěma kamarády, Honzou a Davídosem. Kromě nich je neméně důležitou postavou provinciální průvodce Dickson. Dočteme se například o oblasti nazvané sloní ráj, jakým způsobem od sebe odlišit druhy zeber nebo jak snížit riziko kousnutí mouchou tse-tse. Africké dobrodružství trojice přátel rovněž představuje podmanivou krásu přírody nenarušené lidskou rukou i fascinující kulturu místních obyvatel. Společně s nimi se podíváme do národních parků Tarangire, Ngorongoro, Serengeti a Lake Manyara nebo k jezeru Ndutu.
Titul je rozdělen na dvě pomyslné roviny. Hlavní, výrazně převažující a tvořící asi dvě třetiny celku, je vyprávění samotných účastníků zájezdu do Afriky a rozebírající zážitky, poznatky, podrobný itinerář apod. Tyto pasáže jsou více uvolněné, typické chlapským smyslem pro humor, nespisovnou mluvou. Všeobecně jsou protkané exotikou, originalitou nabitou mnoha emocemi. I zde můžeme najít prvky nebo věty s edukativními záměry, ale spíše je to celé postavené na dialozích a přátelském povídání mezi souputníky. Každá z kapitol je navíc ještě uvedena citátem nějaké významné osobnosti nebo tamním příslovím, jež poté souvisí s obsahem či návštěvou konkrétních končin.
Oproti tomu se v druhé linii objevují tematicky zaměřené odborné střípky sloužící čistě k naučnému účelu. Často vyprávějí o historii černého kontinentu, o známých objevitelích, jako byl Richard Francis Burton nebo Henry Morton Stanley, ale pouští se i do rozebírání živočišné říše a rizikových nemocí, jež sužují lidské i zvířecí pokolení. Řeč je např. o spavé nemoci nebo dobytčím moru. Tyto úseky jsou pojmenovány slovem pojednání. Zároveň jsou psány tak, aby zjednodušené informace byly přístupné i laikům. Přesto obsahují velké množství rozličných jmen a letopočtů a je těžké si vše zmíněné zapamatovat. Styl psaní je v této rovině více formální, s pevně ukotvenou spisovnou češtinou.
Z vně oblouku je tmavé nebo roztrhané, mezi mraky prosvítá modrá obloha. A pod tím vším zlatá savana s jedinou osamělou akácií. Ta scenerie se mi vypaluje do srdce. Nikdy na to nezapomenu. (str. 204)
Chvílemi narazíme ovšem i na krkolomná souvětí s opakujícími se slovy, což působí bohužel rušivě. Např. na straně 130: Karavana putovala známou trasou, kterou každý rok putovaly tisíce lidí. Mezi svahilským pobřežím a oblastí Unymwezi v centrální Tanzanii probíhal obchod po staletí. Z pobřeží do vnitrozemí putovaly pestrobarevné látky, měděné i železné dráty a korálky, opačným směrem pak slonovina a otroci. Nebo na straně 306: Přitočí se k balvanu vedle cesty a začne si o něj drbat levou zadní nohu. Pak si na balvan sedne a začne si drbat zadek, až se od balvanu práší.
Přímé řeči je opravdu mnoho, čtenáři pak nemají pocit, že se jim do rukou dostala jen geografická příručka plná odborného názvosloví, ale že je možné ve vypravování najít i osobní hodnotu.
V celém díle najdeme mnoho poznámek pod čarou, které rozvíjí nebo doplňují myšlenku, jež se nevešla na klasickou stránku. Jsou dokonce oddělené jinou barvou, takže vše je přehledné. Celkově je kniha zpracována graficky velmi poctivě.
Nemalou část tvoří více než sto úchvatných fotografií pořízených samotným autorem. Fotky jsou barevné, na křídovém papíře vyniká jejich kvalita i detaily. Na první pohled většina nevytváří dojem profesionálních snímků, ale naopak naplno vystihují atmosféru místa i lokální fauny. Popisky nejsou uvedeny u všech obrázků, jen u několika, což by chtělo rozhodně sjednotit.
Titul lze určitě doporučit všem milovníkům cestopisů a výpravných románů. Je nicméně nutné brát ho trošku s rezervou, číst částečně jako beletrii s nadhledem, jelikož popisované expedice do Afriky jsou již více jak deset let staré, ačkoliv kniha vznikla až o mnoho let později. Plno údajů a informací může být v dnešní době neplatných nebo zavádějících, i přes to, že primárně nejde o klasickou příručku, ale spíš o oddechovku.
Přicházejí nás přivítat ženy: dvě starší a tři mladé. Jsou nakrátko ostříhané. Starší ženy mají hnědé šaty s třásněmi zdobené korálky, trochu připomínají šaty Indiánek z filmů o Vinnetouovi. Na nohou mají sandály a kolem krku bohaté svazky korálků. Nejstarší žena má dlouhé vytahané ušní lalůčky, ale žádné náušnice. (str. 286)
Marek Novotný bydlí se svou rodinou v Třemošné u Plzně. Pracuje v IT sektoru, ale rád cestuje a Afrika ho láká ze všeho nejvíce. Kromě safari v panenské africké divočině jej zajímá i historie prozkoumávání tohoto kontinentu.
Dle mého názoru se jedná o zajímavě zpracovanou tanzanskou trasu několika nadšenců, na nichž je znát, že si tento kraj zamilovali. Dostatek prostoru dostaly i jejich myšlenkové pochody, a ty byly zároveň vyvážené dostatečnou mírou oficiálních informací.
Rok vydání: 2023
Žánr: cestopis
Počet stran: 335
Vazba: pevná
Děkuji za poctivou a pečlivou recenzi.
OdpovědětVymazatNení zač. Rádo se stalo. My děkujeme za povedenou knihu. :)
Vymazat