Do jaké míry rozumíme svým blízkým?
... že takhle to děláme všichni – potřebujeme se ujistit, že nás ostatní ještě slyší, že k nim naše řeč skutečně doléhá, a tak je slovy omotáváme a mačkáme jako had: Slyšíte mě teď? Teď? A co teď? Teď už mě určitě slyšíte, tak je to správné, a teď už skoro nemůžete ani dýchat, jak pěkně a pečlivě mi konečně nasloucháte. (str. 15-16)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia Group.
Chci zakoupit titul v Knižním klubu!
Marie je stárnoucí šedesátnice, jež si přivydělává hlídáním dětí a žije v nájmu. Před časem ovdověla a veškerá péče, kterou si sama poskytuje, je sice důkladná, ale nikdy nepřesáhne nejnutnější minimum. Své tělo vnímá spíš jako nějaký stroj, jenž nesmí nechat zadrhnout.
Nyní provdává dospělou dceru Rózu. Už dlouhou dobu si nerozumí a má pocit, jako by ji už nezajímala a raději kolem ní našlapuje opatrně, aby nezažehla oheň tam, kde nechce. Když se ve společnosti svatebčanů konečně cítí chtěná, po obřadu jí dojde, že dcerušku navždy ztratila. A poté, co Róza otěhotní, vnímá propast ještě hlouběji. Přibývající věk, nedostatek financí a dojem vlastní nepotřebnosti ji donutí vyhledat prostředek, jak si připadat zase užitečná.
Jenže Marie má přesto čas od času pocit, že nic z toho doopravdy neumí; většinu času napodobuje ostatní a doufá, že si nikdo nevšimne, že ona mezi dospělé doopravdy nepatří – je jako malá holka v příliš dlouhém kabátě, o který zakopává. (str. 43)
Vyprávění odehrávající se v er-formě je plné různých originálních přirovnání a barvitého jazyka. Snadno si tak před očima představíte popisované situace a vžijete se do pocitů jednotlivých postav. Způsob, jímž jsou popisovány odlišné pohledy na lidské tělo, vás přiměje zauvažovat si nad jeho vnímáním.
Titul rozhodně vyniká v otevírání důležitých a opomíjených témat v dnešní společnosti. Autorka se zabývá stárnutím, osamělostí a vztahy seniorů. Mateřství a velmi specifické pouto mezi matkou a dcerou hraje taktéž podstatnou roli. Zatímco Marie tu svou ztrácí, Róza se ocitá na druhé straně. Po potížích s neplodností konečně otěhotní a musí se na novou roli matky připravit. A to i přesto, že si není úplně jistá tím, že pro ni bude vhodná.
Charaktery jsou podrobně vykresleny. Z Mariiných nastíněných myšlenek jde znát úzkost a bezmoc. Sotva vyjde s penězi a nabídky na hlídání přijímá tedy hlavně kvůli nim a nabídky na hlídání – a protože se potřebuje cítit užitečná. Rózu nechápe a čím víc ji poznáváme, zjišťujeme, že to stejné platí i obráceně. Nicméně, jak tomu bývá, svým blízkým mnohdy porozumíme až v momentě, kdy už je pozdě.
A proč vůbec všichni tak zoufale toužíme po tom, aby se na nás vzpomínalo? Není snad na myšlence vytracení se z paměti něco překvapivě osvobozujícího? (str. 123)
Těla jsou nesmírně pozoruhodným počinem. Nejenže se pohybují na silně feministické vlně, ale jsou zároveň i citlivá a úderná. Avšak se najde pár drobností, jež by mohly příběh posunout dál. Např. nastínění minulosti vztahu Rózy a Marie k pochopení jejich vzájemné dynamiky. Děj by se snadno obešel i bez této skutečnosti. Pokud máte rádi věrohodně zpracovanou psychologii postav a zajímá vás fyzičnost, určitě bych se po této čtivé záležitosti podívala.
Klára Vlasáková je česká spisovatelka, dramaturgyně, publicistka a literární kritička. Autorsky spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem, pro které píše hry a dramatizované četby na pokračování. Spolu s kreslířkou Juliánou Chomovou vytvořila anglicky psaný komiks Magnus Year X91. Její debutový román nese název Praskliny a vyšel v roce 2020.
Osobně jsem si knihu oblíbila. Tematicky v českém rybníčku dost vyčnívá a umí čtenáře zaujmout. Nejvíce mě zaujaly úvahy o stárnutí a stupňující se rozdíly mezi rodiči a dětmi. Jsem si jistá, že ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Závěrečné hodnocení: 89 %
Matky a dcery. Jejich těla, jejich pouto, jejich rozepře, jejich strachy.
Ovdovělá šedesátnice Marie, která žije v nájmu a přivydělává si hlídáním dětí, vdává svou dospělou dceru Rózu. Ve chvíli, kdy ji po obřadu popřeje hodně štěstí, cítí, že o ni nadobro přišla. Důchodový věk, nedostatek peněz a pocit, že se stává neviditelnou, ji nutí hledat cesty, jak brát samu sebe zase vážně. Róza se připravuje na vlastní mateřskou roli a zároveň objevuje, že svým blízkým porozumíme teprve tehdy, když o nich začneme vyprávět.
Nakladatelství: Listen
Rok vydání: 2023
Žánr: psychologický, feministický román
Počet stran: 200
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat