Humorně-pohádková fantasy provoněná láskou, kočkami a tymiánem
„Kde ksakru jseš, Pam? Pospěš!“Baron právě přijížděl k zámku.„Už je tu?“„No jo – koukej!“Pamela se vyklonila z okna vedle princezny. Dole, přede vraty, právě zastavil jezdec. Kůň netrpělivě podupával kopyty.„Proč nejede dovnitř?“ divila se Tymiána.Pam se zasmála: „Oni se mu pokoušejí otevřít hlavní vrata.“ (str. 25)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Straky na vrbě.
Chci zakoupit tento titul!
Za devatero horami a devatero řekami, kdesi v sousedství říše bublinkových minerálek, stojí drobný zámek uprostřed maličkého království plného mateřídoušek. Princezna Mateřídouška Panonská První, nechávajíc si říkat Tymiána, je odkazem svých rodičů poněkud otrávená. Za hranicemi se rozprostírá moderní svět naplněný make-upem, Tetrisem, čokoládou či svítícími baterkami, kdežto bylinkový ráj jako by zakrněl sto let za opicemi. Navíc se tu nic pořádného neděje.
Dokud se ovšem nepřiblíží Tymiániny osmnácté narozeniny, nepřikluše si to k nim rytíř na bílém koni a nezmizí Kopretina, jedna z jejích kamarádek. Najednou se princeznin život obrací vzhůru nohama, obzvlášť když nečekané dobrodružství ovládá černou magii a jmenuje se Květomil…
A tak jí vyprávěl tu starou povídačku o Knize osudu a Tužce osudu a Gumě osudu, Bělítku osudu a Skartovačce osudu a těch mnoha a mnoha dalších věcech, co jen je možno vymyslet. Vyprávěl jí, že občas – ne často, avšak ne ani zcela výjimečně – se nějaký list ztratí. Vytrhne, vygumuje, vylije se na něj inkoust z Kalamáře osudu a tak dále – nu, jednoduše, stránka je nečitelná. (str. 90-91)
Lehce parodizující název Padesát odstínů tymiánu spolu s podtitulkem Příručka zahradnické magie pro středně příčetné svádí k myšlence, že vnitřek bude doslova provoněný bylinkami. Na návštěvě v malebném Mateřídouškovém království se však ocitneme jen krátce.
Tato úvodní část se některým čtenářům může pozdávat nejoriginálnější. Autorka zde předložila úsměvné a poklidné seznamování s maličkou říší obestřenou snad až středověkou atmosférou. Modernizace zdejšímu obyvatelstvu, jež by se celé vešlo do menšího českého města, nic neříká, všichni nesou květinové jméno a vše se točí kolem všemožných druhů mateřídoušky. Pro sotva dospělou dívku vysloveně nuda.
Později však Pšeničková vytáhla kočičí drápky a vyslala Tymiánu poznávat čarovný svět, který ale ani zdaleka neodpovídal jejím představám. Původní originalita se posunula kousek stranou a dala prostor lehce klišoidním, leč v mnohém parodovaným motivům – přes magickou školu vzdáleně připomínající Bradavice a až po podsvětí dýchající řeckou mytologií. Někoho tato náhlá změna slibně rozjeté nekonvenčnosti může i rozčarovat.
Teenagerovsky pohádková atmosféra postupně nabere fantastičtějšího rázu. Najednou se místo procházení tymiánovým rájem potýkáte s černokněžníkem, který se vás chystá zaklít ve zvíře, které si sama vyberete, pokud si ho odmítnete vzít, s dívkou měnící se v kočku, popletenými mágy, aportujícím Kerberem, mňoukající a otázkami neuspokojenou Sfinx… Prostoru se dostane i romantické lince, která svou jemností a nadhledem nemusí uspokojit čtenářky toužící po dechberoucím vášnivém románku.
Mrtvé oči a prázdné oční důlky se na ni zadívaly ze všech stran.
Někdo vykřikl.
„Ona je živá!“
A jéje, pomyslela si Tymiána, které se konečně trochu rozsvítilo. A teď mi nejspíš budou chtít sníst mozek, že ano?
Ale mrtví místo toho začali ustupovat. Div se neušlapali, jak brali zběsile nohy na ramena.
„Neumřelá!“ křičeli přitom vyděšeně. „Není mrtvá! Ještěživá!“ (str. 194)
Silnou stránkou díla jsou bezesporu humor, nápaditost, neotřelé charaktery a příjemný vyprávěcí styl (milovníci domácích mazlíčků by zcela jistě připojili i heroizované kočky). Komičnost je vystavěna zejména na vtipných situacích, dialozích a jazykových hříčkách. Pozvedá knížku o laťku výš, neboť i v méně originálnějších částech dokáže udržet čtenářovu pozornost a vůli číst dál – třeba i s mírným úsměvem na rtech.
Princezna Tymiána se vítaně vymyká obvyklým hrdinkám young adult fantastiky – je tvrdohlavá až drzá, přesto i laskavá a především emancipovaná, svéhlavě si jde za svým a pro její citelnou omrzelost z rodičů si získá sympatie nejedné teenagerky. Spolu s chrabrým baronem a temným čarodějem nabourává zažité stereotypy. Zatímco dědic minerálkového království místo princezně propadne půvabu její nejlepší kamarádky, černokněžník učaruje Tymiáně natolik, že je pro jeho záchranu ochotná projít celým podsvětím plným, ehm, „strašlivých“ příšer.
Pohádky parodující atmosféru umocňuje i jazyková rovina. Pšeničková píše s notnou dávkou povznesení, jednoduše, bez zbytečných zádrhelů. Vypravěčská (er-forma) složka je psána povětšinou spisovně, kdežto dialogy hýří různými citoslovci, peprnými slůvky i nespisovnými výrazy – což postavám dodává na důvěryhodnosti a podporuje to celkovou humornost.
Hledáte-li drsné fantasy, zde jej zcela jistě nenajdete. Pokud ale toužíte po nenáročné a odpočinkové četbě, která vám ob stránku vyvolá lehké pousmání, s Padesáti odstíny tymiánu nesáhnete vedle. Knížku doporučuji mladším čtenářkám i těm starším, které ještě nevyrostly z pohádek.
Krásným zpestřením je i povedená tematická obálka, které se spolu s černobílými ilustracemi doprovázející každou kapitolu ujal Vláďa „Leaf“ Satran. Ilustrátor má na svědomí již několik obálek z nakladatelství Straky na vrbě, jmenovat lze například pár povídkových sborníků Žoldnéři fantazie či další počin z edice Česká fantastika Valard & vejce na draka (Jan M. Horn).
Snědla myš. Syrovou.
Nikdy v životě to nikomu neřekne! Měla šílený hlad a... a poslední dobu trávila převážně v kočičí podobě, což udělá s chuťovými pohárky své. (str. 214)
Zdenka Pšeničková se narodila v roce 1993 v Karlových Varech. S novelou Ve stínu temných křídel se v roce 2012 umístila na 3. místě v Ceně Karla Čapka, o rok později byla vydána jako e-book. V nakladatelství Brána jí vyšly i dvě knížky pro děti – O malém tučňáčkovi a jiné pohádky (2015) a O bázlivém strašidýlku (2016).
Subjektivní názor: Osobně jsem se bavila od první stránky do poslední – Tymiánino dobrodružství mě neskutečně bavilo, stejně jako samotná, lehce potrhlá hrdinka s ještě potrhlejšími nápady. Knížku považuji za velmi příjemné a překvapivě humorné rozvíření dívčí fantastiky lehce upadající do určité stereotypnosti.
Závěrečné hodnocení: 87 %
Příručka zahradnické magie pro středně příčetné
Sympatický fantaskní příběh plný koček, z nichž některé jsou dokonce korunované!
Nakladatelství: Straky na vrbě
Ilustrace: Vláďa Satran
Rok vydání: 2018
Žánr: fantasy, dívčí román
Počet stran: 460
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat