Když míra přeteče, nastupuje ústavní léčba
Lítáte v tom. Neumíte si sami pomoci. Příčina je u každého specifická, další průběh totožný. Zprvu bez několika panáků neusnete. Pokračuje to kvartálním pitím. Dál upadnete do pravidelné každodenní konzumace. Zkoušíte přejít na měkčí varianty, vystřízlivět, ale už předem víte, jak to bude probíhat. (str. 24)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Můžete být významná osobnost ve stavebnictví, učit na vysoké škole, mít kolem sebe lidi, na něž je spolehnutí, přesto i vás může alkohol zdolat. Nikdy totiž neznáte vlastní odolnost proti této tvrdé droze. Své o tom ví protagonista David, jenž netrpí materiální ani společenskou nouzí. Dostal se však do bodu, kdy mu alkohol víc bral než dával, a tak se rozhodl pro ústavní léčbu. Jaké byly jeho zkušenosti s léčebným řádem u Apolináře i ostatními spolupacienty?
Hlavní postavou je David Chyšecký, který je zároveň autorem. Pro vyprávění na hraně osobních zážitků a příručky zvolil odosobněnou třetí osobu, takže máme pocit, že píše o někom úplně jiném. Příběh působí velmi zvláštním dojmem, protože výše zmíněná nezainteresovanost úplně nesouzní s výrazně subjektivními prožitky. Kniha je psaná hovorovým, zkratkovitým jazykem, založená na prostém popisu fungování, doprovázená častými citacemi Jaroslava Skály (průkopník léčby závislosti u nás).
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
I když publikace obsahuje osmnáct pojmenovaných kapitol, pomyslně by se dala rozdělit na tři větší úseky: osobní život, léčba závislosti, historie alkoholismu a dodatky o něm. Co se týče Davidova života, informace jsou velmi povšechné, nejdoucí do hloubky. Dětství, studium, vojna, i následující léta jsou prolétnuta velmi rychle, takže četbu berete jako prosté sdělení, bez větší možnosti se do textu ponořit. Ostatně není divu, poněvadž se postupem času dozvíme, že autor použil stejný elaborát, jenž musel sepisovat při své hospitalizaci.
Na skupině je hlavní psycholog opakovaně nabádal, aby zpytovali svědomí. Komu všemu a jak moc v temném období ublížili a ztratili jeho/jejich důvěru. V soukromé i pracovní sféře. Jak byli špatní. S tím, že s výčitkami musejí po odchodu z klece zoo do volné přírody počítat. Je třeba se připravit. Dlouho to považoval za demotivující, podkopávající znovu těžce nabývané sebevědomí. V tomto ohledu měl, vzhledem k tomu, že nikdy nepil první ligu doprovázenou okny, relativně čisté svědomí. A myslel si, že jemu se to stát nemůže. Až to přišlo ze strany, ze které by to absolutně nečekal. Nepodceňovat! Ostražitost je na místě. A nemít výčitky! Alkoholismus je těžká nemoc. (str. 60)
Největší prostor je věnován samotnému pobytu. Jak vypadal denní harmonogram, pracovní a volnočasové aktivity, případně vzájemné vnímání se se zdravotnickým personálem. Součástí je i konkrétní rozpis pro posouzení rozdílností mezi mužským a ženským oddělením.
Závěrečný blok, veden faktografickým způsobem, shrnuje historii alkoholismu u nás i ve světě potažmo alkohologii jakožto specifický obor. Velký prostor zaujímá klíčová osoba a zakladatel oboru adiktologie Jaroslav Skála. Známky rozvinuté závislosti, spouštěče a doporučení, jakým potravinám se vyhnout, rady, jak nejlépe odmítnout alkohol, prevence apod. Zajímavostí jsou medailonky spolupacientů, v nichž se dozvíme něco o jejich životě, i výsledném (ne)úspěšném boji.
Publikací prostupují drobné ilustrace Davida Chyšeckého. Jedná se spíš o černobílé jednoduché skici, jež v hojné míře pracují s motivem láhve. Nepočínají si jako dominantní prvek, četbu spíše dokreslují a pro výsledný efekt nejsou nezbytně nutné.
Prostředí lůžkového oddělení zasáhne i covidové období, takže již v tak těžké chvíli přichází omezení navíc. Je horší hospitalizace, nebo samotný návrat domů, když víte, že byste neměli zajet do starých kolejí?
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Knihu lze hodnotit na několika úrovních. V první řadě byste se měli vyhnout očekávání, že se autor podrobně zaměří na rozebírání svého problému. Stěžejním prvkem je jeho subjektivní nahlížení na systém úzdravy, který považuje za zkostnatělý, zasluhující změnu. Převládající emoci tvoří nespokojenost, jež promítá i do snižování odbornosti na základě věku či devalvaci profese psychologa jakožto specialisty. Popisuje některé pracovníky způsobem, že si je můžete snadno dohledat, což nám předkládá jednostranný pohled na věc. Střetává se autorova vize a tvrdá realita, která může ve čtenáři vzbudit otázku, zda byla vybrána adekvátní terapie a David by nebyl spokojenější v ambulantní péči či soukromém sektoru. To potvrzuje i zřejmý přezíravý pohled a absence pokory.
Další rovinou je jazyková stránka, která byla repetitivní a stylisticky chabá. Myšlenkové úvahy nejsou nikterak náročné. Nezískala jsem pocit, že by daná forma dokázala zaujmout natolik, abyste se do příběhu ponořili a hrdinovi fandili. Kvůli kusým a povrchním informacím bližší napojení ani nešlo. Osobní život či přímý pobyt v léčebně mohou být tak silně vykreslené momenty, že je velká škoda, že se z publikace stala jen řadová příručka.
Kladně však hodnotím poslední úsek, kde je moc hezky shrnut alkoholismus. Obsahově obohacující, pro neznalé přehledné a srozumitelné.
V rámci psychoterapie v léčebně se psycholog ptal, kolik mohou uvést ve svém okolí celoživotně přesvědčených abstinentů. Žil velmi společenským životem. Učil na několika školách. Přesto byl s číslem tři (!) pomyslným vítězem. V ČR máme i rekordmana zapsaného na bronzové příčce v Guinnessově knize rekordů. Přežil 9 promile… Denně snídá hrst léků, které řeší následky. David se s ním zná. (str. 179)
Jako celek by se dalo konstatovat, že využitelné údaje byly v menšině, vítězí zaujatý názor, bez adekvátního vykreslení protagonistovy minulosti i procesu změny. Pokud by vznikl pamflet s názvem „Proč se Apolináři vyhnout,“ služba společnosti by byla naplněna stejně. Každý má poslední slovo v rámci svého zdraví, může si samostatně vybrat zařízení, vyměnit lékaře. Pokud se vám tato kniha dostala do ruky ve chvíli, kdy uvažujete o ústavní léčbě, neklesejte na mysli. Věřím, že vyberete tu nejvhodnější alternativu, se kterou budete spokojeni. Ať již to bude Apolinář, či nikoliv. Nicméně jestli máte v okolí někoho, kdo má problém s alkoholem a potřebuje změnu, tento titul bych vynechala. Spolehlivě odradí od pobytové léčby.
David Chyšecký je pseudonym abstinujícího alkoholika, který dobrovolně absolvoval léčbu. Má vlastní projektový ateliér a zakládá poradenskou firmu. Cílem údajně není někoho či princip léčby dehonestovat, ale ukázat celou mnohovrstevnatost a plasticitu problematiky alkoholismu.
V době jeho pobytu se ve službě střídalo sedm sester. Většina, přestože byly přísné, se k nim chovala korektně. Tři si pro své morálně volní vlastnosti vysloužily přezdívky. Byly to ty dříve narozené, které si pletly povolání sestry s činností dozorkyně v jiném zařízení. Prachovka, jak jméno napovídá, uměla při kontrole najít prach i tam, kde žádný nikdy být nemohl. Měla specifické výrazivo. Spolu s Mastnou silné kuřačky. Mastná, dle ne appetitlich vlasů i chování, byla naštěstí opakovaně v lázních. A mladší Zrzka, sice s vysokou školou, nicméně s nepředvídatelným módem vzteklého jednání. (str. 107)
Za mě se jednalo o velké zklamání. Chápu, že věci, na něž si člověk přijde v rámci terapie, mohou být citlivé, nicméně pokud se rozhodnu psát, očekávala bych, že se stejnou otevřeností, jakou popisuje výhrady ke zdravotnickému zařízení, se zaměří i na sebe. Na co si přišel a co pro něj bylo největší uvědomění? To jsem bohužel nedostala. Sama jsem vystudovaný adiktolog, takže nebudu hodnotit přístupy k závislosti u Apolináře, ale z autora jsem měla dojem, že si plete léčbu s wellness pobytem. Nijak neznevažuji, že někdo má negativní zkušenost, ale nevidím důvod o tom psát tímto způsobem… Znáte ty situace, kdy se setkáte s člověkem, který o dané problematice nic neví, ale okamžitě zastává nějaký názor, jenž je samozřejmě ten jediný správný? Tak podobným směrem se při četbě vydáte.
Závěrečné hodnocení: 52 %
Autor knihy je abstinující alkoholik, který dobrovolně absolvoval léčbu. Známá osobnost v oblasti stavebnictví, píše pod pseudonymem. Hlavní dějová linie zkušeností a zážitků z léčebny je zarámovaná do rukověti alkoholika, manuálu s prvky literatury faktu. Knihu napsal především pro ty, kteří cítí, že už jsou na hraně, nebo mají pocit, že se k ní blíží. Případně pro ty, kteří ještě váhají a bojí se učinit rozhodnutí. Někomu poskytne zajímavé informace, někoho jen pobaví.
Alkohol je společensky mimořádně tolerovaná droga. Důsledky jsou systémově bagatelizované. Veřejnost není schopná rozeznat tenkou hranici mezi nadměrnou konzumací a závislostí. Ostatně přechod je obvykle velmi nenápadný. V tom spočívá zrada. Nezvládnuté užívání může potkat každého, v libovolném věku. Ani míra inteligence a vzdělání nehrají roli. Jedná se o vážnou, dosud neléčitelnou nemoc, která při zanedbání vede k úmrtí. Z původní autorovy osmnáctičlenné skupiny v léčebně byli po půl roce již čtyři muži mrtví.
S dosud neodžitým covidem jsme dostali další válečnou nakládačku a alkohol je ten nejdostupnější lék na stres a deprese. Aktuálně jsme ve spotřebě alkoholu na hlavu bronzoví, hned za Litvou a Rakouskem. Nechtějme být nejlepší.
Nakladatelství: Grada
Ilustrace: David Chyšecký
Rok vydání: 2023
Žánr: autobiografické zážitky
Počet stran: 192
Vazba: brožovaná s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat