O erotice, závislostech, vztazích i ne/lásce
Tady u nás ubíhá den vždycky pomalu.Od ranního svítání, kdy se za napolo zřícenými hradními zdmi objeví první paprsky slunce, přes ospalé poledne, doprovázené mrtvolným tichem, až po tajemný soumrak s vůní borového lesa, který obklopuje náš skromný hrádek. Je to tu pořád stejné, den za dnem… Někdy mi připadá, že jsem se už dávno stal součástí těch mechem obrostlých věží. (str. 5)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia Group.
Libůstky a neřesti jsou souborem patnácti rozličných povídek vytržených téměř jako ze všední reality. Petra Poncarová v nich reflektuje touhy i lásky obyčejných lidí, jejich vztahy, závislosti, životy… Na některé z nich na konci čeká alespoň náznak naděje, jiní se setkají s palčivou trpkostí důsledků svých činů – nebo prostě jen narazí na prachobyčejnou smůlu.
Sbírku otevírá dvojice erotických textů – Libůstky a neřesti a Bohům se mezi lidmi nedaří. Ač je propojuje společné téma kontrole vymknuté choutky stárnoucích mužů, v jiných aspektech se rozchází.
V Libůstkách a neřestech se setkáte s hradním kastelánem v letech, jehož vyruší dvojice pozdních návštěvníků. Možná zloději, možná vrah a jeho oběť… S kamenem v ruce se vydává úpějící ženu v nesnázích zachránit, dokud nezjistí, že je všechno úplně jinak… Formou vyprávění z pohledu zvědavého kastelána i závěrečnou konkluzí tento příběh tak trochu připomíná film pro dospělé s happy endem, jaký by se v běžném životě udál jen velmi málo pravděpodobně.
O něco chlípněji než hradní pán připletený do milostných hrátek znuděného manželského páru se projeví nudisti v Bohům se mezi lidmi nedaří. Jaké to asi je objevit se jakožto ideál klasické krásy a svěžího mládí mezi postaršími, svá těla léta znalými milovníky lidské přirozenosti? Dívku, jež se stala objektem závisti postarších paniček a sexuálních představ několika padesátníků, však v tomto případě příliš šťastný konec nečeká…
Bylo to zvláštní, ale dokonce brzy dosáhla orgasmu. Možná jí k tomu pomohl pud sebezáchovy, možná exhibicionistická část jejího já. Když se pak svíjela uprostřed deky, podobná krásné, do všech stran se rozvíjející orchideji, už vnímala jen matně… (str. 21)
Ač vstupní povídky mimo jiné protíná erotika, v dalších jí už příliš nenajdete. Lehounký závan lze ještě vycítit například v Duchovní bytosti. Jejím ústředním motivem je však (ne)láska matky a otce, pohybujících se v hutných vlnách ezoteriky a duchovna, k dospívající dceři. Náznaky podobně pokřivené rodičovské náklonnosti je možné zpozorovat i v Dortu pro Lucii – aspoň něčím přece musí chudá matka udělat své dcerce radost. Pokud ovšem ty špinavě vydělané peníze dřív neprochlastá…
Závislost na pití je blízká i alkoholikovi z Kryštofovy vize. Na pozadí jeho bídného života se mihne kratičká bláhová myšlenka, že by snad další noc mohla vypadat pokojně, stejně jako ta předešlá, při níž zažil zvláštní vizi, jakýsi pocit osvícení… Možná za to mohl jen bláznivě živý sen, možná absťák. Vzdáleně podobný tomu drogovému, který zažil Mučíšek. Ten ve svém vyprávění vzpomíná na dědu a jeho hřejivou lásku, která z chlapcovy strany přerostla v něco jiného. Mnohem temnějšího.
Vzpomínání na časy minulé se promítne i v Cetkách z pouti. Stará paní každý den vyhlíží pošťáka, který jí připomíná dávnou lásku a probouzí v ní dlouho zapomenuté touhy. Hrdinové v důchodovém věku se objeví i ve Dni, kdy zmizeli ptáci, kde nahlédnete do jednoho slunného odpoledne nemocného staříka, a v Nejlepších sousedech. Pán za okny se cítí znuděně a osaměle, a tak sleduje, co se kde šustne. Jenže to, co skutečně vidí, je jen zrnkem ze všeho, co se u jeho sousedů skutečně děje…
A teď – po letech – je znovu tady, nedaleko. I když jen jeho věrná fyzická kopie. Je to výsměch. Zlomyslnější a pomstychtivější ten nahoře už ani nemohl být. Dovolil jí potkat toho klučinu až teď, kdy už dávno nepřipomíná svěží krásné děvče, kdy už dokáže upoutat jen tím, že budí soucit… Podobná uschlé čajové růži, nemůže si už dělat žádné naděje, že snad… by ho dokázala zaujmout. (str. 41)
Říká se, že ne každé zlato se třpytí. Své by o tom mohla vyprávět Karolína, spolužačka vypravěčky z Lásek podle horoskopu. Někdo sbírá známky, někdo muže na základě znamení zvěrokruhu. Jako trofeje. Jenže co když jednomu z úlovků nakonec propadne a její na oko perfektní život se rázem změní?
Svědomí je takový náš vnitřní morální soudce. Ruku v ruce kráčí s pocitem viny, zejména pokud podvedeme manžela. Jenže co když je zrada vzájemná?
Terry B. je rádoby Celebrita, které proslavení se účastí v reality show nestačí; její touha po slávě sahá mnohem výš – a pro zviditelnění se je schopná snad čehokoliv. Cítit se jako bohyně chce i Tanečnice říkající si Pouštní vítr.
Neúspěšný spisovatel s průměrným životem by se spokojil s něčím skromnějším – třeba kdyby se jeho románu ujalo nakladatelství. V takovém případě by to byl jeho Nejlepší den v životě. Což se úplně nedá říct o Opékači makrel. Ten sice vyhraje slušnou částku ve sportce, jsou ale peníze skutečně tím, co jej učiní šťastným?
Marie, zhroucená opilecky na lavičce, sleduje spořádané rodinky s dětmi a najednou k jejímu obluzenému mozku připlouvá nejasná vzpomínka.
Co jsem to dneska jen chtěla… Dort?… Na co dort?… (str. 67)
Takřka celou sbírkou se line více méně pesimistická nálada. Ač se jedná o povídky o různých formách života, sexu a lásky, jen u málokteré se vám dostane pocitu naděje na lepší budoucnost. Humoru najdete poskrovnu, jestli vůbec nějaký.
Poncarová umně propojuje rozličné roviny lidství, ačkoliv se spíše zamýšlí nad negativním dopadem okolního světa (nebo špatných rozhodnutí) na odlišné jedince v různých životních situacích a nabízí mnohdy až šokující vyústění pointy. Některé příběhy možná přejdete bez výraznějšího emočního projevu, ovšem několik z nich vás svým závěrečným a nečekaným zvratem v kontrastu s předchozí nadějnou vyhlídkou mohou zasáhnout – mě osobně se nejvíc dotkly Dort pro Lucii a Mučíšek.
Hrdinové z Libůstek a neřestí se jeví jako reální lidé s reálnými tužbami, hříchy i závislostmi. Někteří mají jména, jiní ne. Někdy jsou samotnými vypravěči, jindy je jejich příběh předložen v er-formě. Nikdo z nich není dokonalý, každý si v sobě nese nějakou křivdu, hřích či pokřivenost charakteru.
Jejich psychologie není nikterak hluboká, tak akorát pro krátký formát, abyste si o nich stihli udělat obrázek. Spisovatelka jim vdechla různorodé povahové rysy, někdy je to osamělost, křehkost, tužba po blízkosti či pozornosti, jindy slabost, žárlivost, závistivost… nebo jednoduše neschopnost přemoci své vnitřní démony. Krapet negativně může působit jejich občasně totožné vyjadřování, a to i napříč generacemi.
To já mám v oknech jen záclony. Starý a už kapánek zapraný, ale musím je mít, když pořád šajnuju dalekohledem po zahradách, abych se kapánek maskoval. (str. 87)
O nešťastných či nejistých osudech se nikdy nečte dobře, autorce se je však podařilo podat s jistou dávkou čtivosti. Na umně formulovaném jazyku i řádném slohu téměř pozbytého výraznější chybovosti je znát určitá míra zkušenosti s psaním. Dialogy plynou přirozeně, leč jich v knize není mnoho. Slovní zásoba je bohatá a rozmanitá – je-li vypravěčem postava, nechybí slova z obecné roviny jazyka, v popisných částech zas převažuje spisovnost.
Poncarová dává důraz spíše na pocity, vztahové problémy, atmosféru a, jak jsem se již zmínila, nečekaná, občas šokující vyvrcholení. Ta se v některých případech mohou někomu pozdávat lehce přehnaná, přesto ne zcela nereálná. Erotika je předložena vcelku nevulgárně, nepříliš oblíbeným expresivním výrazům ženského pohlaví typu štěrbinka, mušlička apod. se autorka naneštěstí nevyhnula.
I přes tíživost několika témat (alkoholismus, nevěra, rodičovská neláska apod.) se jedná o oddechové čtení, které doporučuji zejména ženám nad 40 let. Této čtenářské kategorii bude blízký i zralý styl psaní, obohacený o povedená a vzhledem k plíživému pesimismu překvapivě pěkná přirovnání, a také věkové rozpětí postav, neboť většina z nich už má mladická léta za sebou.
Libůstky a neřesti by se mohly zalíbit čtenářkám, které si rády počtou o mezilidských vztazích ve formě krátkých povídek. Líbivá obálka, kterou navrhla Lucie Vávrová, anotace a podtitul „Povídky o různých podobách života a lásky“ mohou podnítit očekávání něčeho mnohem pozitivnějšího, či dokonce romantičtějšího, čehož se však dočkáte spíše jen poskrovnu.
Absence polibků, rychlý sex jednou za čas, mlčení po návratu z práce… Cítila jsem se sama a zneuznaná.
A pak se objevil ON. (str. 151)
Petra Poncarová začínala psaním kratších formátů (eseje, fejetony apod.) a jejich zveřejňováním na internetových portálech. V edici Brána jí pod nakladatelskou značkou Euromedia Group vyšlo již několik románů pro ženy, např. Hříšné vztahy (2013), Andělská mrcha (2014), Deník vydržované ženy (2015) aj., ve kterých se v různých obdobách zaobírá partnerskými vztahy. Povídkový soubor Libůstky a neřesti jsou její desátým vydaným počinem.
Subjektivní názor: I přes mírnou depresivní atmosféru a nižší věk cílové skupiny jsem si čtení celkem užila. Líbil se mi autorčin styl i mnohé jazykové obraty. Příběhy mi i přes některé konce lehce „přitažené za vlasy“ přišly vcelku realistické, odrážející možné, až bolestně skutečné životy odehrávající se kolem nás. Přesto jsem čekala o něco víc romantické, možná i humornější počtení, v tomhle ohledu jsem pocítila mírné zklamání.
Závěrečné hodnocení: 76 %
Povídky o mezilidských vztazích, a především o lásce ve všech jejích podobách – o lásce erotické, lásce mezi ženami a muži i mezi muži navzájem, o manželských úspěších a ztroskotáních i o nevěře. O snech a touze lidí vyšvihnout se na vrchol, a podivných cestách, kterými se toho hrdinové povídek snaží dosáhnout. Ale i o vnitřní síle, která jim dovolí opustit zavedené stereotypy a naprosto změnit vlastní život. Povídky o obyčejném životě někdy překvapí, mnohdy šokují, ale v žádném případě se nad nimi nebudete nudit.
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2023
Žánr: povídky ze života
Počet stran: 160
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat