Když je něco uvnitř vás mrtvé, je možné to ještě probudit?
Dítě není zlatá cihlička vložená do trezoru, ze které se každý den těšíte a pozorujete, jak její hodnota stoupá. Dítě je značně kolísající akcie, píše táta v jedné své knize. (str. 30)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia.
Lenka Kastnerová pracuje v callcentru pro společnost Internetx. Denně mluví s lidmi, kteří si na ní vybíjejí svůj vztek a frustraci. Jako stroj opakuje naučené fráze a snaží se vydělat si na živobytí. Bohužel je jejím největším koníčkem alkohol, a když už se jí nějaké peníze podaří z uzavřené smlouvy získat, nenávratně mizí na dně lahve nekvalitního vína nebo vodky. Přes kamaráda se dostává k dalšímu nemorálnímu kšeftování – levné elektřině. Při jedné z pofidérních pochůzek potkává malíře také trpícího alkoholismem. Lenka se propadá ještě hlouběji, ztrácí soudnost a zbytky sebeúcty. Skončí na záchytce. Ezoterikou posedlí rodiče jí nabídnou buď léčbu v odvykacím centru, nebo vysokovibrační tábor s meditací a záhadným guru. Druhá možnost se jeví jako menší zlo…
Hlavní hrdinka popisuje ich-formou dění kolem sebe. Textem si razí cestu notná dávka suchého humoru se silnými prvky sarkasmu. Pesimisticky laděné vyprávění je obohacené o Lenčiny vhledy a postoj k běžným situacím v životě. S obsedantně kompulzivně hraničícím smyslem pro detail svýma očima popisuje každého, koho potká. Téměř na všech zúčastněných nachází pouze negativní věci, které jí lezou na nervy. S výjimkou její nejlepší kamarádky Lindy. Protagonistka si přeje být jako ona, ale nedokáže se radovat z příšerného zaměstnání, šikanujícího šéfa ani duchovnem posedlé matky a tápe. I přes neúnavné snažení se o opak z ní čpí pouze zoufalost s nádechem etanolu.
Kdykoliv vidím někoho tlustého, snažím se tušit tvar lebky pod masem a představit si jejich hubenou tvář v alternativní realitě. V duchu mu odřezávám strany tváře, prohlubuju oči, hledám kosti a vytahuju je na povrch. Zvyšuju poměr rysů vůči masu. (str. 156)
Styl autorky připomíná ranější tvorbu Jakuby Katalpy například v Je hlína k snědku? nebo Hořkém moři. Čtenáři se naskýtá podobná asociace uzamčenosti v myšlenkách silné ženské hrdinky, která svoji nezlomnou odvahu a sílu sama nevidí. Nespisovný jazyk plný vulgarismů okořeněn o neologismy dodává na autenticitě. Dialogy jsou uvěřitelné, někdy budete brečet smíchy a jindy zamáčknete slzu dojetí.
Premisu tvoří útržky z písní Davida Bowieho a pasáže z duchovní publikace Kniha mrtvých, která popisuje převod zemřelého na druhý břeh a jeho fáze. Truchlí nad smrtí hvězdy, jako kdyby byl jejím skutečným přítelem. Lenčin mozek se během čtení noří do alkoholem zmítaného bezvládí a utápí se v pocitu marnosti.
Ústředním tématem je hledání sama sebe ve společnosti, kde je až příliš mnoho možností. Jak zjistit, která z nich je správná? Lenka se plácá od ničeho k ničemu, nese si na bedrech silná traumata z dětství a bohužel se mezi blízkými nesetká s pochopením. Hledá oporu, ale naráží na odmítání a nelibost.
Příběh o touze zapadnout a najít člověka, který naplní vaše srdce bezpodmínečnou láskou, jež sice na první dobrou může působit velmi bezútěšně, avšak obsahuje notnou dávku naděje. Budete se chtít dostat na správnou cestu stejně jako Lenka. Filozofické úvahy o smyslu existence jsou samozřejmostí. Silným prvkem je čpící, hmatatelná syrovost díla, Rourke si nebere servítky s ničím a nikým a otevírá tabuizovaná témata v jejich nejsytější pravdě.
Rourke se věnuje těžké tematice, jako je mateřská láska, zhoubný vliv konzumního světa na jedince a nebezpečí takzvaného ezošmejdství, jež v dnešní době jen kvete. Zároveň se jí podařilo vykreslit ničivý svět za branou callcenter a jejich pracovníků.
Ostatní charaktery nedostávají tolik prostoru, aby bylo možno spatřit jejich vývoj, což je poněkud škoda. Neotřelá přítelkyně Linda si namlouvá, že našla štěstí v roli milenky svého bohatého amanta. Matka Lenky se snaží samu sebe přesvědčit, že cit k manželovi je láska, a ne nenávist.
Konec by někteří mohli považovat za nedotažený, nechává prostor pro imaginaci čtenářů. S titulem by mohli mít problém duchovně založení jedinci, jelikož svět za branami společenství ve vysokovibračním táboře je vykreslen negativně a s jízlivými posměšky včetně přílišné naivity a lehkého oparu bláznovství. Rourke tím ilustruje svůj jednoznačný názor na toto odvětví bez jakékoliv tolerance.
Když umřel Bowie je sondou do srdcí zlomených duší hledajících opravdovost. Zabrnká na vaše emoce silně, snadno se vcítíte do zranění a mezi řádky najdete potřebné pochopení a soucit. Doporučila bych titul především hloubavým milovníkům slovních her a hříček toužících po smutném počtení s velkým přesahem, jež na dlouhý čas zůstane v mysli.
Andrea Rourke vystudovala scenáristiku na FAMU. Pod rodným jménem Jarošová vydala v roce 2011 knižní rozhovor se svým otcem Hory, má panenko a v 2015 pohádkovou knihu V lavině. S kolegyní Zuzanou Bramborou získala za komiks Sofistikovaný had Arnold roku 2014 2. místo v soutěži Nejkrásnější knihy roku.
Komplexnost a drsnost díla ve mně zanechala nesmazatelnou stopu a moje dušička milující těžké depresivní romány zaplesala, rozhodně mám o čem přemýšlet. Moc se těším na autorčinu další tvorbu. Mé pocity z Když umřel Bowie se podobají těm ze zpěváka samotného, tento typ umění se mnou prostě rezonuje.
Závěrečné hodnocení: 89 %
Lenka Kastnerová je chycená v bludném kruhu špatných rozhodnutí a každý den k nim přidává nová a nová. Monotónní existenci, sestávající z prodeje nevýhodného internetového připojení ve středně velkém call-centru během dne a přílišného pití v noci, naruší až smrt Davida Bowieho. A protože Lenka vyrostla v rodině posedlé vším ezoterickým, rozhodne se svůj dětský idol provést posmrtným životem za pomoci Tibetské knihy mrtvých. Když nějakým nedopatřením skončí na záchytce, nabídne jí její otec, že za ni urovná dluhy, které nasekala, pokud odjede na takzvaný vysokovibrační tábor a zkusí se tam dát do pořádku…
Nakladatelství: Listen
Rok vydání: 2023
Žánr: společenský román
Počet stran: 256
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat