Silný příběh o nerovném boji s předsudky
Pravda, nevěděl jsem, co integrace je. Ale všude kolem jsem slyšel, že se musím integrovat. Tak jsem si představoval, že cokoliv budu dělat s gádžama, bude vlastně integrace. Samozřejmě jsem netušil, že to bude alfa a omega všech neziskovek, co se budou později o Romy starat. A už vůbec jsem netušil, že ještě v roce 2022 bude existovat Strategie romské integrace s výhledem na dalších deset let. (citace ze druhé kapitoly, 13:46)
Za recenzní audioknihu děkuji vydavatelství OneHotBook.
Chci zakoupit tento titul!
Miluju Žižkov. Nemyslím ten dnešní, kde jsou honosné budovy, zrekonstruované baráky a bydlí tam smetánka Prahy za peníze, které si většina z vás neumí ani představit. Myslím tím Žižkov devadesátých let kolem kina Obzor, kde bylo úplně jasné, kdo kam patří. Byli tam od Seifertky dolů velmi často Romové. Zhruba do Bořivojovy ulice mix umělců, alkoholiků, nemakačenků a usedlých Romů. Od Kubeličky nahoru samý gádžo. (citace z první kapitoly, 00:42)
Předsudky, posměšky, násilí psychické i fyzické, ze strany dětí i dospělých. S tím vším se Patrik Banga musel umět vypořádat už jako malý kluk, vyrůstající na Žižkově koncem minulého století. V prostředí, kde bylo jasně dané, kdo je kdo a jaká bude jeho budoucnost. V místě, kde barva pleti automaticky znamenala disrespekt v očích bílé většiny, jenž často ústil v násilí. Navzdory všem uvedeným skutečnostem však dokázal jít po správné cestě, na níž ještě zvládal pomáhat ostatním.
Sociální poradkyně Maderová mi ale odmalička říkala, že se ani nemusím učit, protože je to stejně zbytečný. Lidi jako já totiž podle ní automaticky končí u lopaty nebo v kriminále. (citace ze třetí kapitoly, 06:49)
Skutečná cesta ven nás přivádí do zapomenuté Prahy, kde neoficiální demarkační linie oddělovala svět Romů a Čechů a v němž Banga prožil dětství. Dílo si na nic nehraje, pisatel v něm s téměř hmatatelnou dávkou (mnohdy pochopitelné) frustrace líčí zážitky, z nichž běhá mráz po zádech.
Potom nás naložili do aut, odvezli na kraj Prahy a odjeli. Šli jsme pěšky z Počernic na Žižkov, zbití a ubrečení. A hlavně s vědomím, že každej policajt nás může beztrestně zmlátit, kdykoliv se mu zamane. Integrace nemožná. My žádná práva nemáme. (citace ze čtvrté kapitoly, 15.57)
Ve svém počinu zmapoval Banga přibližně prvních dvacet let života, jež leckdy připomínají dobrodružný film či thriller. Kromě neutěšených životních podmínek Romů v Praze (i na jiných místech České republiky) se dotkl i práce streetworkera, již nějakou dobu vykonával. Velkou část Skutečné cesty ven zasvětil i výpomoci v romském uprchlickém táboře na území někdejší Jugoslávie, toho času zmítající se ve válečné křeči. Tímto nasazením se mu otevřela cesta k novinařině, kdy dodával reportážní materiál pro Českou televizi.
Autor prezentuje svůj příběh tak, jak mu zrovna přijde na jazyk. Hovorové, slangové či (poměrně hojně používané) vulgární výrazy dodávají Skutečné cestě ven na autenticitě. Jeho novinářské zkušenosti se nezapřou, jelikož zvládá vyprávění tak výborně, až má člověk jen na základě audio vjemu pocit, že se právě ocitl uprostřed „romského Žižkova“ či v uprchlickém táboře v Srbsku.
Po doposlouchání jsem byla na jednu stranu ohromena z neskutečně
sugestivního obrazu života (nejen) českých Romů, který Banga ve své
prvotině vykreslil, a situací, s nimiž se už jako dítě musel potýkat. Co
mě však během celého poslechu iritovalo, byl ohromný příval negativity,
který se na mě valil jako velká voda. Člověk tak snadno nabyde dojmu,
že vypravěč za celých čtyřicet let nenarazil na jediného bílého člověka,
jenž by se k němu choval slušně. V některých částech jako by se zacyklil
v obžalobě Čechů a výčtech všemožných příkoří. Z těchto důvodů nemusí Skutečná cesta zpátky oslovit každého.
Stačí zauvažovat nad tím, jak rychle vznikla ghetta v Litvínově, Mostě, Chomutově nebo na celém severu Čech. Kolem roku ´97 se naplno projevovala nevzdělanost Romů a vychcanost lidí, kteří si říkali realitní makléři. Ti používali několik metod, jak na Romech vydělat a ještě se jich zbavit. (citace z deváté kapitoly, 0:17)
Naopak velmi pozitivní je skutečnost, že si posluchač odnese poměrně velké množství faktických informací. Audiokniha totiž zachycuje příběh nejen Bangy, ale i velké části romské komunity v Česku. Díky němu se dozvídáme zajímavosti o práci streetworkera nebo o podmínkách v romských uprchlických táborech na území někdejší Jugoslávie koncem devadesátých let. Rovněž je zde objasněn vznik romských ghett na severu republiky. Zmíněny jsou dále více či méně známé kauzy spojené s rasismem.
A teprve tím mi došlo, že skutečná cesta ven z toho škatulkovýho života je vydržet a dojít ke svýmu cíli, i když ostatní tvrdí, že to nejde nebo se tomu snaží zabránit. Skutečná cesta ven je být individualita. A jestli mě někdo chce vidět dřív jako Roma než jako Patrika, tak je to jeho problém, a ne můj. (citace z devatenácté kapitoly, 17:49)
Autor se rozhodl načíst počin sám – a nemohl udělat lépe. Nikdo nedokáže vystihnout přednes autobiografie lépe než dotyčná osoba, což v případě Bangy platí dvojnásob. Naléhavý, až naštvaný tón plný emocí podtrhuje celkové vyznění díla. Svým projevem tak dokáže publikum přenést jak na Žižkov devadesátých let, tak do uprchlického tábora v Kosovu. Romská hudba oddělující jednotlivé kapitoly rovněž dobře dokresluje atmosféru.
Závěrečné hodnocení: 85 %
Vydavatelství: OneHotBook
Interpret: Patrik Banga
Rok vydání: 2022
Žánr: autobiografie
Délka: 4h 29m
Formát: mp3
Komentáře
Okomentovat