Zkoušeny osudem i samy sebou
Fetovala jsem pervitin – a docela hustě –, on se dá kouřit, šňupat, brát i nitrožilně a všelijakým způsobem, ale je to sajrajt – já kvůli tomu pervitinu přišla o všechny zuby. Koks je pro ty bohatý, že jo, herák zase pro opiátový lidi, který mají rádi opiáty, a pervitin pro nás ostatní. (str. 234)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Vítejte v ženské věznici Světlá nad Sázavou, kde se Petru Šámalovi podařilo vyzpovídat nejenom vězeňkyně, ale i zkušený personál. Ženy za mřížemi podávají ucelený obraz o životě za katrem, který se poněkud liší od toho běžného, ale i tady jsou jeho součástí především mezilidské vztahy. Láska a nenávist tu chodí ruku v ruce a velké množství lidí na malém prostoru si žádá svoji daň. Rozhovory budí silné emoce, jsou líčeny bez jakýchkoliv příkras. Mrazivé detaily zločinného jednání vás nenechají chladnými a vystihují podtitul díla.
Publikace je upřímným doznáním odsouzených. Čteme reálné výpovědi zúčastněných. S radostí, že je někdo chce se zájmem vyslechnout, se pachatelky zcela otevřely a odhalují nejniternější pohnutky vedoucí na hranu zákona včetně drsných podrobností. Vyslechnutí zaměstnanci shodně a nezávisle na sobě zmiňují, že nutností pro pracovní zařazení ve Světlé je především psychická odolnost a schopnost nechat práci za zdmi kriminálu.
Vyprávění se řídí jasně určeným konceptem a každý příběh začíná přesným přepisem rozhodnutí soudu. Poté následuje popis daných událostí hlavními aktérkami. Mezi odsouzenými se namátkově objevují i výpovědi zaměstnanců, kde jsou komentovány konkrétní příklady z knihy, což je velmi zajímavé, a díváme se na situace z obou úhlů pohledu. Názory profesních odborníků obnažují vězeňský systém. Hovory s vychovatelem, ředitelkou či duchovním odhalují běžný den v nápravném zařízení, kde vedle pracovního zařazení nahlížíme i do volnočasových aktivit a všedního řádu.
Žena je obecně tvor, když to mám říct hezky, který má potřebu se někomu vyplakat, schoulit se někomu do náruče, potřebuje objetí… Ženy víc inklinují k citovým vazbám, kdežto chlapi jsou tvrdší, nevadí jim ta samota, nevadí jim třeba určitej čas trávit v osamělosti, kdežto když se v tomhle prostředí osaměle cítí žena, tak strádá. (str. 94)
Věznice je rozčleněna do několika oddělení, které se rozlišují podle míry ostrahy a také fáze výkonu trestu, například před propuštěním se vězeňkyně pár měsíců připravují na návrat do reality, aby zvládaly běžné úkony, třeba vyřízení formalit na úřadech a získání zaměstnání.
Styl psaní zcela koresponduje s mluvou dotazovaných, je plný vulgarit a nespisovného jazyka. Vyskytuje se tu rovněž mnoho parazitních výrazů hojně užívaných v komunikaci, například: hm, no, jakoby. Působí sice rušivě, dodávají však punc autenticity. Text je oproštěn o odborné výrazivo, občasná vězeňská hantýrka je vysvětlována v závorkách. Nečekejte lingvistickou lahůdku ani vybroušenou stylistiku.
Kvalita tkví v syrovosti vypravování, což dává možnost nahlédnout do nitra kriminálních živlů a snaží se poodkrýt motivy činů. Většina žen si kompletně uvědomuje závažnost svého jednání a neschopnost zařadit se do běžného fungování, najdou se však i takové, které si svou vinu nedokážou připustit a trvají na své bezúhonnosti.
Důležitým faktem je vyobrazení rodinného zázemí zpovídaných, které má na existenci vliv po celý život a v podstatě i odůvodňuje, proč trestankyně sklouzly k ilegální činnosti. Děti z rodin, kde není pobyt za mřížemi ničím výjimečným, jsou náchylnější k recidivě a disfunkci v sociálním systému České republiky. Což je ilustrováno hned na několika případech, dívky ze slabších zázemí sedí ve Světlé nad Sázavou opakovaně.
Z hlediska odbornosti nemají Ženy za mřížemi moc co nabídnout, jejich síla spočívá v ucelenosti psychologického obrazu člověka, který se buď náhodou, nebo vlivem okolí dostal za hranu zákona.
Je vhodná pro všechny, kdo touží pochopit křehkou psychologii jedince v nesnázích a milují True crime tematiku v té nejnaturalističtější podobě.
Kniha je doplněna o reálné fotografie z nápravného zařízení a jednotlivé kapitoly o snímky očí vězeňkyň, protože jak Petr Šámal uvádí, oči jsou bránou do duše.
Malíř, fotograf, grafik, filmový producent, scénárista a spisovatel Petr Šámal není na literární scéně žádným nováčkem. Podobnou tematikou, ale z mužské perspektivy se zabýval v díle Jak se žije za zdmi Valdic. Publikoval také spoustu reportáží v novinách a časopisech, v minulosti žil trvale v USA, dnes bydlí střídavě v Praze a malém městečku Grotte na Sicílii.
Velmi neotřelé zpracování tématiky, které baví a téměř se od něj nelze odtrhnout. Dost mi při čtení vytanuly na mysli seriály typu Oranžová je nová černá nebo Vis a Vis z tohoto prostředí, díky Ženám za mřížemi už mi nepřipadají přitažené za vlasy a lesbické pletky a bitky všeho druhu nejsou v nápravném zařízení nic ojedinělého.
Závěrečné hodnocení: 87 %
Některé se podílely na loupežném přepadení.
Některé vraždily.
A některé zabily své děti...
Ženy, které spáchaly zločiny.
A teď za ně pykají v ženské věznici s ostrahou ve Světlé nad Sázavou.
Za nimi se vydává spisovatel Petr Šámal, aby čtenáři otevřel okno do ženské duše, někdy ztýrané, jindy nic nechápající.
A tyhle ženy, které mají potřebu, aby jim někdo naslouchal, překvapivě upřímně osvětlují okolnosti, které je před mezníkem jejich života obklopily natolik děsivě, že nenašly jiné východisko než spáchat trestný čin
Rok vydání: 2022
Žánr: literatura faktu
Počet stran: 296
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat