Pivo či pálenka? Hlavně, když teče!
Po dalším brutálním výstupu alkoholik usíná. Jdu na to, ale u dveří ložnice se objevuje matka, která nějakým, asi šestým smyslem, či co, tuší, že se něco chystá. Dveře do ložnice, kde oběť spí, mně nekompromisně zastupuje a nebezpečná zbraň mně zabavuje. Násilníka bude bránit zuby, nehty! Vždyť jsem jí chtěl jen pomoct. (str. 11)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Matěj již od mládí neměl jednoduchý start. Po odchodu otce si matka našla partnera, jenž byl častým návštěvníkem hospod a pro ránu nešel daleko. Snaha otčímovi uniknout ho přivedla k prarodičům, kde i dědeček měl zálibu v alkoholu. Protože ale nebyl agresivní, nebyl v tom viděn takový problém. Z chytrého kluka, který studoval gymnázium, se postupně vychovává alkoholik budující si základnu pochybných známých…
Vždycky jsem si tak nějak podvědomě a mnohdy i s úmyslem, vyhledával přátele, kteří se vymykali zaběhlému systému a kteří byli tentokrát podle komunistů označováni za tzv. závadovou mládež. Každý z nich však byl něčím výjimečný. Byli to většinou inteligentní, zábavní, odvážní, či jinak zajímaví lidé, zkrátka opravdové unikáty, což mi velmi vyhovovalo, jelikož se s takovými přáteli nudit opravdu nedalo. Zároveň nám mladším ukazovali ten správný směr. Kupředu levá nikoliv. Po hospodách jich bylo přehršel, takže jsem tam chodil často a rád. (str. 21)
Kromě alkoholových radovánek zažijeme i nástup na vojnu, počátky v gastronomii, zahraniční cesty, vztahy a manželství a v neposlední řadě Matějův nejdražší koníček – gambling. Po nastřádání patřičných zkušeností se opakovaně podívá za zdi psychiatrické léčebny. Najde sílu se srovnat, nebo ho závislost srazí na kolena?
Zdroj: archiv recenzentky
Kniha se odehrává v nespecifikovaných letech komunismu, překotí se do bouřlivých devadesátek i mladší doby. Autentická atmosféra zachycuje snahu režimu eliminovat podvratné živly a poskytnout spokojený život neproblémovému socialistickému člověku. Mapuje triky, jak se vyhnout povinné vojenské službě, i jak reálně vypadala příprava budoucích obránců vlasti. Podstatná část se věnuje samotnému problému látkové i nelátkové závislosti.
Tenkrát chlastali snad úplně všichni a všude. To jsme rychle a ochotně převzali od sovětského soudruha. Dostávám příslušnou částku a rychle vyrážím. Toho dne se už toho pro sovětský mírový průmysl moc nevytěžilo, ale já krásně zapadl do kolektivu a to je přeci jedna z nejdůležitějších věcí při budování socialismu. (str. 30)
Titul se nese v deníkovém duchu převedeném na prózu. Protagonista je hlavním vypravěčem, takže události se dozvídáme z jeho pohledu s příslušným emočním prožíváním. Nicméně autor je k sobě hodně kritický, byť i tak bude pro většinu čtenářstva nesympatickou osobou, jež zbytečně riskuje.
Devatenáct pojmenovaných kapitol dle názvu představí, o jakém tématu budeme číst. Stylistika je hodně lidová a nešetří hovorovými či vulgárními výrazy. Budete mít podobný pocit, jako když oslovíte náhodně sedícího štamgasta a poprosíte ho, aby se s vámi podělil o svůj příběh.
Zdroj: archiv recenzentky
Líbilo se mi, jakým způsobem Marcel Trunec popisoval fungování v gastronomii. Vypadá to, že číšníci a kuchaři mají už dopředu zamluvenou permanentku do psychiatrické léčebny. Ať již náčrt běžného provozu, tak finty na okradení zaměstnavatele i zákazníka byly velmi zajímavé. I přes závažnost sdělení si tvůrce udržuje odlehčenost a vkládá humorné příhody.
Pak už se už nic až tak moc zvláštního, či neobvyklého nestalo, až na tu poslední vojenskou ožíračku. Nechal jsem si z venku přinést chlast, který jsem statečně a s chutí zkonzumoval, ale zas mě nějaká dobrá duše naprášila a já putoval opět do toho ledového vězení v Žatci. V mém postavení už to nebylo zas až tak dramatické a věděl jsem, že mi pár dní po propuštění budou muset stejně propustit a to natrvalo do civilu a to mě hřálo. (str. 51)
Součástí jsou černobílé ilustrace Filipa Šenkeříka. Rámcově jsou vhodně umístěné a vystihují danou náladu.
Hlavní problém vidím v tom, že se záhy dostaneme do koloběhu událostí, jež by se daly shrnout na popíjení-gambling-změna zaměstnání-léčení. Text se stává repetitivním a předvídatelným. Chyby v interpunkci a mizerná stylistika budou více bít do očí, protože se začnete nudit obsahem. Někdo by mohl postřehnout určitou jazykovou podobnost s knihou …A bude hůř od Jana Pelce, jenže Trunec nedokázal vytvořit tu syrovost časů, kdy všechno stálo za prd, jen hudba, chlast a holky ne.
Zdroj: archiv recenzentky
Dílo vnímám na hranici průměru. Dá nahlédnout do života člověka, který si prošel těžkým obdobím, ale nepřinese nic navíc. Prakticky nezažijete podrobnější popis jakékoliv emoce, léčby či odvykacích stavů. Škoda, že je naroubováno až moc vtipných situací, které neumožní naplno prožít, na jaké dno Matěj padl.
Marcel Trunec je v současnosti deset let abstinujícím padesátníkem. Pracuje v zahraničí, věnuje se cestování, plavání, procházkám či návštěvě rockových koncertů.
Oceňuji každého, kdo zvolí autobiografickou formu a jde s kůží na trh. Zároveň by si měl zachovat trochu soudnosti a objektivně zhodnotit, jestli svému příběhu dokáže dát i nějakou literární úroveň. Vyprávění, jichž jste zajisté vyslechli mnoho. Nicméně rozsah i složitost vám naservírují jednoduchou četbu na jeden večer.
Závěrečné hodnocení: 58 %
Anotace:
Průřez zhruba čtyřiceti let jednoho málem zmařeného života. Autobiografický, dost drsný životní příběh proložený často humornými zážitky ovlivněnými jak závislostmi na alkoholu a hracích automatech, tak i dobou a politickým děním.
V knize se dočtete, jak lehce může člověk do jakékoliv závislosti spadnout, jak těžké je s ní bojovat a že je třeba se znovu a znovu sbírat ze dna a pokoušet se nad tragickým osudem zvítězit. Nescházelo totiž moc, a ani tato třináctá komnata současného padesátníka nemusela nikdy spatřit světlo světa.
Nakladatelství: Pointa
Ilustrace: Filip Šenkeřík
Rok vydání: 2022
Žánr: autobiografie, závislosti
Žánr: autobiografie, závislosti
Počet stran: 176
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat