Recenze: PŘÍBĚH AKVAMARÍNU (Miriam Blahová)

 Kouzlo akvamarínu

Bez internetu a mobilu byl život těžší. Ale slovo mělo tenkrát asi daleko větší váhu. Když se dva domluvili, zrušili schůzku jen v neodkladných případech. Přála jsem si, aby to tak bylo i dneska. (str. 177)

Za recenzní výtisk děkuji autorce Miriam Blahové.

 Chci zakoupit tento titul!

Jasmínin život se utápí ve stereotypu a sebevědomí má hluboko po bodem mrazu. Cítí, že žije podle přání ostatních a ne svých, což za vinu klade ezotericky založené matce, která jí dětství zrovna neulehčila. Neobvyklé jméno a plachý charakter ji předurčili k samotářství hraničícím až se sociální fobií. Po škole si kvůli zakřiknutosti neudrží stálou práci, a když se Jasmíně naskytne možnost uklízet místo své tety kostel po dobu její rekonvalescence, neváhá. V chrámu Páně se stane zázrak a setkává se s Joachimem, dřevorubcem, jenž k nám zabloudil z roku 1836. Tajemné jiskření mezi těmi dvěma není skutečné, nebo ano? Vedle začínající romance musí najednou Jasmína řešit i vážné onemocnění. Najde chuť vzít život do vlastních rukou a dát sbohem sebelítosti?

Příběh tvoří dvě časové údobí, současnost a Lomná v roce 1836, jednotlivé kapitoly jsou mimo čísel vždy titulovány i daným obdobím pro snadnou orientaci čtenáře. Užitá ich-forma napomáhá uvěřitelnosti pohnutek hrdinů. Svěžímu čtivému stylu dominuje spisovný projev, který je v pasážích z roku 1836 protkaný archaismy. Bohužel v těchto částech najdeme i výrazivo obecné češtiny, které celkový dojem trochu kazí, viz druhá ukázka a výskyt slova „dýl“. 

Na čele mi vyrazil pot. Ne jedna či dvě kapky, ale malý slaný potůček. Stékal mi přes jizvy v obličeji, štípal a rozdíral rány, které potřebovaly ošetřit. Bohužel na to nebyl čas. Samotný okamžik, kdy jsem krůpěje utíral do rukávů, se protáhl na dýl, než bylo povoleno. (str. 7)

Text je úderný bez zdlouhavých popisných úseků a vévodí mu romantická linka zvýrazněna nádechem mysteriózna. Anotace slibuje propojení současnosti a minulosti, stejně jako tomu bylo u Příběhu slunečnice, ovšem toto líčení je nadnesené. Autorka se sice do dějin vrací, ale jen okrajově. Historie Lomné je pouze nastíněna, což je trošku škoda, a zmíněným legendám by slušela větší propracovanost.

Vývoj protagonistky sahá naopak velice do hloubky. Na začátku vidíme zakřiknutou zdravou holku, která neví, jak dál. Realita vážné nemoci jí však paradoxně otevírá oči a probouzí v ní vůli změnit stav věcí k lepšímu. Poselstvím se stává nutnost a nevyhnutelnost změn, jsou těžké a bolí, ale stojí za to jít vstříc novým příležitostem a vystoupit ze své komfortní zóny.

Joachim a jeho příběh nedostává tolik prostoru na gradaci a dozvídáme se ho pomocí útržků. Jedná se o všem o muže, tudíž jeho sdílení emocí není tak explicitních jako u ženské postavy. Nitro odhaluje po malých dávkách.

Ústředním tématem je nevyléčitelná choroba a vyrovnání se s ní. Blahové se podařilo citlivě nastínit pocity nemocného bez přílišného ždímání emocí čtenářů a účelovosti. Otevírá tabu nenucenou formou.

Fantaskní rovina dodává na zajímavosti a snoubí se s důležitým symbolem, který tvoří premisu celého díla – kouzelným přívěskem s kamínkem akvamarínu, jež se v rodině dědí po generace a hraje zásadní roli. Jeho poselstvím je zůstat věřit, i když vám osud hází klacky pod nohy.

Příběh akvamarínu je oddechovou romantickou jednohubkou pro všechny, kdo hledají milé čtení, které však není prvoplánové a přináší i určitý přesah. Bolestné náměty jsou zpracované velmi empaticky, pomohou šířit osvětu o závažném onemocnění.

Zadní strana láká na literaturu s motivy historického románu, ale k tomu má Akvamarín daleko, spíš se jedná o společenský román s historiografickými prvky inklinující k romanci. Proto bych ho doporučila hlavně romantických duším a těm, kteří hledají četbu oddechovou, ale ne prvoplánovou.

Rodačka z nejvýchodnější části České republiky Miriam Blahová žije se svojí rodinou v Ostravě. Pracuje jako editorka a mezi její největší koníčky patří čtení a především psaní. Prorazila povídkou ve sbírce Letní kraťasy a v roce 2022 debutovala románem Příběh slunečnice, kde rovněž zkombinovala dobu nynější a dávno minulou. 

Počin se mi četl snadno, ve srovnání s Příběhem slunečnice mě však zaujal o něco méně, protože se tolik nevěnoval historickým událostem a nedostal větší možnost rozvinutí. Stylistika byla oproti debutu učesanější a vybroušenější. Opět se jednalo o příjemné čtení a budu se těšit na další autorčinu knihu, její milý klidný styl mi vyhovuje.

Závěrečné hodnocení: 79 %

Anotace:
Další emotivní příběh od autorky Příběhu slunečnice.

Jasmína žije na Jablunkovsku s ezotericky zaměřenou matkou a marně hledá práci, která by změnila její rutinu. O lásce si v této situaci může nechat jen zdát. Ledaže by se stal zázrak. V její blízkosti se najednou objeví dva muži – nový soused Oskar a Joachim, který o sobě tvrdí, že pochází z roku 1836. Zatímco první z nich jí přijde příliš sebevědomý, druhý je plný pokory a zasvěcuje ji do historie dřevařské kolonie v Lomné. Ta je pro Jasmínu zajímavější než realita, v niž bojuje s vážnou nemocí a musí se vyrovnat se ztrátou blízké osoby. Jasmína ale nemůže věčně snít, po návštěvě Itálie se musí k osudu postavit čelem a odhalit tajemství akvamarínu, který ji provází celý život.

Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2023
Žánr: román pro ženy
Počet stran: 288
Vazba: pevná