Všechno je otázkou volby…
„Protože jsem chtěl víc,“ povzdechl. Jeho oči ještě víc zapadly do bledé a vyčerpané tváře. „Chtěl jsem všechno zvládnout. Zahrát to tak, že na to už nikdo nezapomene. Co bych měl asi říct? Udělal jsem chybu, to je mi víc než jasný.“ (str.210)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Petr, jakožto divadelní herec, dostane životní nabídku. Má ztvárnit titulní roli Fausta, jenže s tím souvisí i nutnost přestěhovat se do Ostravy. Společně se ženou Annou a synem Vašíkem míří do města s černou duší. Hledání bydlení je předem vyřešené, protože se mu do cesty připlete makléř Vilém Dervilský a splní mu další sen – nastěhovat se do domu po muzikantovi, který mu v těžších časech poslechem velmi pomohl, Richardu Roučném. Anna není nadšená, ale chápe, že tento krok je nutný. Odolá ale Petr svodům své kolegyně, Jitky Zelinkové, s níž zažil již na škole jiskření?
Zdroj: archiv recenzentky
Knihu tvoří tři velké části: Udavačův dům, Jejich dům, Faustův dům. Mezitím jsou jednotlivé pojmenované kapitoly. Vypravěč balancuje mezi nezainteresovaným hlediskem a Anninou přímou účastí. Kromě kontinuálního pohledu z přítomnosti se ve vzpomínkách vracíme k Petrovu času strávenému v dětském domově i požáru, kvůli němuž má Anna zdravotní problémy. Spisovatel si bravurně hraje se slovy a jejich vzájemnou nuancí, četba je plynulá na vysoké literární úrovni.
Prakticky od počátku cítíme příjemné mrazení, jež se se stěhováním umocňuje. Dům vyzařuje zvláštní energii, která Anně není po chuti, ale pak s Petrem v Roučného nahrávacím studiu objeví něco, čemu nelze odolat. Jenže slast si po čase vždycky vybírá svou daň aneb cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly…
„Někdy zníte jako kniha.“ Makléř se pousmál. „Jazyk je jedinou zbraní, kterou máme, paní Pokorná. A má zbraň míří opravdu pečlivě.“ Zvážněl. „Pokud jde o historii vašeho domu, o které jsme hovořili posledně, tak vás musím zklamat. Zatím se mému kontaktu nepodařilo zjistit nic závažného.“ (str. 211)
Jiří Klečka děj zasazuje do relativní současnosti. Nebudu konkrétnější, poněvadž pozorný čitatel má určité milníky, z kterých si přesný rok může odvodit, autor je spíše skoupější. Ani o zmínkách moderních vymožeností není nouze, nicméně dominuje pel starých časů; promítačka, walkman apod. Připravte se na velkou dávku mysteriózna i syrovosti. Opakování určitého cyklu po čtyřiceti letech, naplnění vašich tužeb za určitou protislužbu, připomíná vám to něco? Mně to v dílčích ohledech evokovalo náměty Stephena Kinga, ale Klečka tomu dodal správný faustovský motiv. Rozpolcenost mezi tím odolat pokušení, nebo si vysloužit věhlas? Co vše jsem ochotný obětovat?
Nadprůměrně hodnotím věrohodnost příběhu. Obzvlášť u pasáží z dětského domova jsem měla sevřený žaludek. Pozitivně vnímám přirozeně zakomponovaný prvek magického realismu, u něhož by někdo však mohl mít problém. Pokud tedy nejste ochotni věřit paranormální lince, tento román nebude tím pravým ořechovým.
Emotivní a vtahující dílo řešící otázky začlenění, rasismu, lásky, nenávisti i smrti. Mnohovrstevnaté čtení pro náročnější doprovází ilustrace Sylvie Svobodové. Znázorněná sépiová barva s přesunem do hnědé umocňuje záhadnost a očekávání. Některé působí i lehce strašidelně. Ve stejném odstínu je veden i samotný text.
„Každý z nás si tímhle jednou musí projít. Protože ať se tváří jakkoliv, na konci se vždycky budou dívat na to, jakou máš barvu. Je to v nich hluboko zakořeněný. I když se tomu některý z nich brání, co jim síly stačí.“ (str. 126)
Poctivě vykreslené charaktery, nepředvídatelnost a originalita. Část pasáží není prvoplánově strhující, ale chystají si půdu, aby mohly naplno udeřit a vás tak odzbrojit. Spokojená jsem byla i s koncem, jenž sice není všeříkající a opět by někdo nemusel být nadšený, že mu není naservírován jednoznačný závěr, ale k celkovému vyznění maximálně sedí. Jedinou drobnou nevýhodu považuji v tom, že jsem obdržela výtisk, který neměl dořízlé všechny strany, a abych mohla pokračovat v četbě, musela jsem použít nožík. Za to ale Jiří Klečka nemůže a nepromítám to do konečného hodnocení.
Rodné město Jiřího Klečky je samotná Ostrava. Debutoval románem Pět ročních období a i nynějším titulem rozšířil řadu edice Tvář. Pracuje jako manažer kvality v nadnárodní firmě. Vystupuje jako řečník v projektu Atmosféry Ostrava, kde se setkávají známé osobnosti se zajímavou inspirativní hudbou a motivačním duchovním slovem. Ve své další tvorbě má i nadále v úmyslu se věnovat moravskoslezskému kraji.
Jestliže máte rádi tajemné příběhy s atmosférou, jež by se dala krájet, Papírové domky nesmíte minout. Zaručuji vám, že se ani chvilku nebudete nudit, a pokud znáte základní faustovskou premisu, doceníte autorskou promyšlenost vyprávění. Výborný čtenářský zážitek!
Závěrečné hodnocení: 98 %
Anotace:
Román z města s černou duší
Anna se přestěhuje s manželem Petrem a synem Vašíkem do Ostravy za Petrovým divadelním angažmá. Mají za to, že se konečně blýská na dobré časy. Oba si zažili své, milují se již od dětství, které prožili v dětském domově. Jenže Petr chce víc. Chce ten dům, který ho již dlouho vábí, chce podávat herecké výkony, ze kterých běhá divákům mráz po zádech. A dům mu jde vstříc. Hojí Anniny rány, dává mu schopnost odhodit na jevišti zábrany a oddat se všem pokušením. Plní se mu každé jeho přání a vše jde jako na drátkách, dokud v blízkém okolí jejich nového domu nezačnou bez zjevných důvodů umírat zvířata. A to je jen začátek.
Nakladatelství: Vyšehrad
Edice: Tvář
Ilustrace: Sylvie Svobodová
Rok vydání: 2022
Žánr: mysteriózní román
Žánr: mysteriózní román
Počet stran: 280
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat