Recenze: NÁVRAT NEŽÁDOUCÍ (Lenka Potůčková)

 Deportace s návratem nežádoucím

Hlad a žízeň byly tak skličující, že už nedokázala dál čekat. Vstala, opřela se o hůl a pomalu sestupovala ze stráně do údolí. Jestli tam někdo je, všiml si jí a má ji na mušce, je v příštím okamžiku mrtvá. (str. 11)

Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia Group.
Chci zakoupit titul v Knižním Klubu!

Píše se rok 1943 a Marie Velichová pracuje jako zdravotní sestra na pražských Vinohradech. Udržuje poměr s ženatým lékařem a, i když je proti válce, nijak aktivně se nezapojuje. Tedy až do chvíle, kdy ji kontaktuje kamarád Honza Láznička a poprosí ji, zda by se mohla podívat na nemocného známého. Společně utekli z reichu a vyhledat lékařské služby standardní cestou nemohou. Vyřčené podezření na zápal plic vše komplikuje; penicilin je totiž nedostupným a velmi hlídaným zbožím. O pomoc prosí svého milého Vladimíra, ale záhy pro ni přichází gestapo a její kroky vedou do Ravensbrücku. Netuší, jestli byli přátelé odhaleni, či ji zradil ten, jehož milovala…

Hlavní děj se sice odehrává mezi lety 1945-1955, ale vracíme se i do onoho dramatického roku 1943 či do prostředí koncentračního tábora. Nevíme, jak přesně vypadaly okolnosti Mariina propuštění, větší důraz je kladen na návrat domů, kde se setkává s hrůzami páchanými osvoboditeli. Po věznění je vyčerpaná, hladová, nohy má rozedrané do krve a jediné, na co se těší, je, až bude konečně v Praze a uvidí svou rodinu a Vladimíra. Dílem osudu či náhody se k ní však připojí malá, zhruba pětiletá holčička. Je v bídném stavu a nemluví. Marie nemá srdce nechat ji jen tak napospas osudu a rozhodne se, že se o ni postará. Dívku pojmenuje Anička. Co se na první pohled jeví jako samozřejmá pomoc bližnímu, jí zanedlouho začne významně komplikovat život…

Procházela dál ulicemi a snažila se upamatovat, kdy a za jakých okolností tady byla naposledy. Tak nějak instinktivně se dostala až k Wilsonovu nádraží na dohled Petschkova paláce. Naháněl jí hrůzu a každá částečka těla se jí chvěla odporem. Paměť byla milosrdná a odmítala oživit vzpomínky na chvíle strávené tu před deportací. (str. 61)

Kapitoly nejsou nikterak pojmenované, pouze označují roční období a letopočet, kdy se odehrávají. Ideály, jež měla při návratu, se rozplývají. Nemá dost odvahy říct vlastní rodině, jak k dívence přišla, a radši využívá tajemného Karla Wernera, na něhož ji odkázala spoluvězeňkyně. Nic pro něj neznamená problém, vždy má informace dostatečně dopředu, takže je pro něj snadnější Marii novou identitu. S Aničkou se vydává na další putování, tentokrát do Krásné Lípy v pohraničí, kde probíhá ústřední část románu.

Historie plyne a společně s nacistickým řáděním jsme svědky i pomstychtivosti Čechů při odsunu Němců, plíživého nástupu komunistické strany i velkých čistek s třídními nepřáteli v padesátých letech. Vyjma práce ve zdravotnictví a výchovy přisvojené dcery se na maloměstě nic významného neděje. Sice se objeví několik dramatičtějších momentů, ale vzápětí vyšumí do ztracena, jejich úplné vypuštění by ale ničemu neuškodilo. 

Styl vyprávění v sobě mísí nástin každodenního koloběhu zasazeného do významných dějinných milníků. Vypravěčem je sama protagonistka, což umožňuje naplno popsat její duševní rozpoložení a prožívání, čímž Potůčková nikterak nešetří. Častokrát se vrací k válečným zážitkům, jež však působí jako prázdné povzdechy. Jazyk je spisovný s minimálními překlepy, ale obsahově i formou se opakuje a ničím se nevyvíjí. Jednoduchá stylistika s výjimkou počáteční analepse užívá popisu přítomného okamžiku.

Měnová reforma, poprava Milady Horákové, vyvlastňování soukromého majetku, smrt Gottwalda se Stalinem apod.  Kromě vyrovnávání se s válkou a sžívání se s Aničkou autorka barvitě představuje zdravotnickou praxi. Přestože se dočtete o rentgenování těhotné ženy či podávání acylpyrinu dětem, poznáte empatii a poslání, které si populace se zdravotnictvím spojuje. Pro mě, jakožto člověka pracujícího v oboru, to bylo zromantizované až naivní. 

Brzy ráno ji probudilo bouchání na domovní dveře. Rozespale sešla dolů a otevřela. Stál za nimi Kalista. „Musíme rychle do nemocnice. Máme dva nové případy po noční přestřelce.“ Rychle se oblékla a vyšla za ním na ulici. Foukal studený vítr a mrholilo. „Přiběhl ke mně strážmistr Růžička. Stalo se to v lese za městem. Je tam snad i jeden z příslušníků Sboru.“ Šel dobře krok dva před ní. Sotva mu stačila. (str. 111)

Originálnost a potenciál námětu bohužel záhy uvadl kvůli nadmíře patosu, teatrálních vět a odosobněnému (pseudo)filozofování. Situace jsou tupě popisovány, nijak je s postavami neprožíváte. Jejich charaktery jsou dost černobílé či účelově se měnící dle toho, jak situace vyžaduje. Při návštěvě Prahy se vždy míří do zoo, ostatní se podivují, jak Anička vyrostla, a mnoho dalších totožných událostí. Pár scén bych ještě byla schopna tolerovat jakožto ukázku, jak se rok mění, ale některé věci zůstávají stejné, bohužel docházelo k repetitivnosti i celých myšlenek, vět a dialogů.

Atraktivní příběh zdravotní sestry žijící v neklidném pohraničí jsem úplně nedostala. Přestože měl román předpoklady být hitem, budete se s ním spíše trápit, a to kvůli velkému množství omáčky a nepodstatných informací. Dílu by prospělo výrazně proškrtat, stanovit si hlavní linku a držet se jí. Literární trh nabízí přehršel čtení z válečného/poválečného období v kombinaci s medicínou, takže se domnívám, že jistě naleznete kvalitnější titul. Beru však na vědomí, že se jedná o prvotinu a do budoucna je prostor pro zlepšení. O zajímavé téma nebyla nouze, jen zlepšit zpracování.

Lenka Potůčková je rodilá Pražačka, pro níž je Návrat nežádoucí debutujícím počinem. Vystudovala střední ekonomickou školu, pracovala v oboru stavebnictví a ve správě nemovitostí. Ve volném čase se zajímá o přírodu, historii, cestování a fotografování.

Za mě se jednalo o zklamání. Do četby jsem se musela nutit, protože jsem cítila velké motání v kruhu. Mariiny myšlenkové pochody a jednání mi byly proti srsti. Nějak nedokážu ocenit, pokud si někdo opakovaně komplikuje a ztěžuje život, nicméně to je můj subjektivní dojem. Dostala jsem prosté vyprávění, nikoliv silný a emotivní příběh.

Závěrečné hodnocení: 60 %

Anotace:

Strhující román o osudech mladé zdravotní sestry se odehrává v kulisách poválečných československých dějin. Dívka se vrací domů z koncentráku, u Drážďan se k ní přidá malé nemluvící děvčátko. Po návratu do Čech zamíří s holčičkou do nemocnice v pohraničí, kde si najde práci. Obě se spolu postupně sžívají a vzniká mezi nimi vztah matky s dcerou. Prožívají tu divoká poválečná léta, odsun Němců Rudými gardami i nástup komunistů, jejichž praktiky hrdince často připomínají roky prožité v lágru. Přes mnohé těžkosti zde obě nakonec najdou nový domov, přátele i lásku...

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2023
Žánr: historický román

Počet stran: 408

Vazba: pevná s přebalem