Recenze: ZOUFALKY ANEB RANDE JAK CYP (Ivana Hlubinková Kožmínová)

 Sex ve městě po česku

Všichni kolem jsou chytří a určitě ví lépe než já, jak si jednoduše, a hlavně rychle najít muže svých snů, se kterým stráví zbytek života. Už dávno jsem si přestala malovat vzdušné zámky. Na to jsem fakt stará a hlavně jsem tolikrát dostala přes hubu, že mě to ani nenapadne. (str. 5)


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.

Poznejte partu třicátnic úspěšných v pracovní sféře, ale tápajících na poli lásky. Sexy blondýna Džejn a boubelka Lenka tvoří nerozlučnou dvojici, prožívají svá trápení v milostném životě a hledání pana Dokonalého. Co na tom, že během pátrání zažijí nejeden alkoholový dýchánek. Spolu s ostatními Zoufalkami, jak samy sebe nazývají, brázdí seznamky a trapasy se na ně jen nabalují. Kde je ten pravý muž a existuje vůbec? Najít slušného chlapa se pro naši partičku jeví jako nelehký úkol a hledání jehly v kupce sena. Důležité však je vytrvat, ono to přijde, mělo by…

Kratší kapitoly jsou nazývány jmény protagonistek. Každá z nich vždy promlouvá ich-formou v obecné češtině. Výskyt vulgarismů je hojný a dodává dialogům na uvěřitelnosti. Parta přítelkyň si nebere servítky s ničím, dělají si ze sebe srandu a celkově je provází velmi nekorektní humor. Podtitul trochu evokuje nářečí, a dokonce je i osvětlen, což je vítaným zpestřením, slovo cyp si totiž v každém kraji naší domoviny vykládáme nepatrně jinak.

Zdroj: archiv recenzentky

Celým dílem prostupuje zjevná inspirace slavným Sexem ve městě, dokonce dojde i na pana Božského, který má tak trochu problém s intimitou, stejně jako ten seriálový. Najdeme plno stereotypních genderových rolí, klišoidních zápletek a občas dost křečovitou snahu pobavit. 

Děj je převážně chronologický, občas do něj vstupují retrospektivní, rádoby zábavné historky z nepovedených rande. Jejich četnost se v poslední třetině znásobuje, skoro to vypadá, jako by autorka potřebovala napsat více stran, což doplňovala zbytečnou vatou.

Nedá se upřít svěží styl, kde se střídá romantika, vtip, ale také chvilky dojetí. Ústředním tématem je láska, kterou se hrdinky marně snaží nalézt, ale neztrácí naději, a většina z nich se nad svá občasná faux pass dokáže povznést. Kniha je laděna humorně, tak je s podivem, že v jednu chvíli se dostane i na bolestnou situaci, která vyčnívá a působí uměle.

Zatím o něm mámě říkat nebudu, protože by ho určitě chtěla hned poznat a jakmile by zjistila jaký je, hnala by mě do vdávání. Ideálně okamžitě. Ne? Že je brzy? Tak, tedy příští sobotu. Ale rozhodně ne později! (str. 90)


Vedle hlavních ženských postav Džejn, Lenky a Žofie vystupují v takřka epizodních rolích muži. U děvčat zaznamenáme drobný vývoj v charakterizaci, ale mužští představitelé zůstávají plošší, což je částečně způsobeno faktem, že se na scéně ohřejí pouze chviličku a nemají tak dostatečné množství času pro rozvinutí.

Džejn dělá dojem ranařky, která se s ničím příliš nepáře, chodí z postele do postele, dokonalý vztah se jí stejně najít nedaří. Většinou hned sedne na lep zkušenému nevěrníkovi. Což jí však nebrání radit Lence. Působí to dost komicky. Džejn se snaží být nad věcí a hrát v jejich přátelství dominantní part.

Lenka sebevědomím neoplývá. Drží se zkrátka a příliš často zůstává ve stínu ostatních. Neprůbojnost pramení nejspíše ze vztahu s matkou, která dceru miluje až moc a její láska ji dusí. Marná snaha zavděčit se druhým ji nejednou přivádí do kouta, pořád usiluje o post hodné holčičky, kterou mají všichni rádi.

Zdroj: archiv recenzentky

Žofie je protipólem obou slečen, má už něco odžito a trpí syndromem opuštěného hnízda. Cítí se osamělá a neví, jak se dostat zpět do koloběhu schůzek a ukázat, že ještě nepatří do starého železa. Pro Džejn představuje až téměř mateřskou oporu.

Zoufalky bych doporučila všem ženám, jež hledají lehčí čtivo, u kterého se pobaví a na chvíli se oprostí od složitosti všedních problémů. Forma paperbacku se skvěle hodí na dovolenou.

Ilustrace od Jakuba Dvořáka humorně doprovázejí ženské trable, připomínají kreslené vtipy. Jedná se o karikaturní vyobrazení situací přesně korespondujících s příběhem. Vyskytují se nepravidelně a většinou na konci kapitoly.

Ivana Hlubinková Kožmínová pracuje jako trenérka sportovního aerobicu, lektorka posilování a jógy. Veškerý kultivovaný pohyb je její velkou vášní a možná i proto miluje nezdravá jídla a dobré víno. Zoufalky jsou jejím literárním debutem. 

Zoufalky jsem přečetla během několika hodin a parádně si u nich zarelaxovala, což bylo zřejmě i záměrem Hlubinkové. 

Závěrečné hodnocení: 58 %


Anotace:
„Pokud někdy svěsím hlavu, tak jenom proto, abych obdivovala své lodičky.

Společné motto žen, kterým je lehce přes třicet, jsou úspěšné, krásné, inteligentní a zatraceně sexy. Očekávají lásku, něhu, dobrý sex a trochu toho finančního zabezpečení. A zatím se jim do cesty připletli jen chlapi bez charakteru, peněz a hlavně bez koulí. Jak a kde potkat toho pravého? Sarkastický a hlavně pravdivý příběh žen, které vzaly budoucnost do svých rukou a vydaly se na lov pana Božského. Kam zmizeli muži s velkým M? Je možné potkat lásku v českých seznamkách?

Nakladatelství: Pointa
Ilustrátor: Jakub Dvořák
Rok vydání: 2023
Žánr: humoristická novela
Počet stran: 200
Vazba: brožovaná

Komentáře